Češi ho milovali, pro Rakušany byl idiotem. Ferdinand I. Dobrotivý patřil ve své době mezi nejpopulárnější panovníky Evropy. Nemocemi stíhaný císař přitom nebyl žádným hlupákem a ovládal šest jazyků včetně češtiny. Čechy, a především Prahu, měl poslední korunovaný český král natolik rád, že zde nakonec po abdikaci strávil zbytek svého života.
Příliš blízké rodinné vztahy
Na Habsburskou monarchii se většinou v Českých zemích nevzpomíná s přílišnou láskou. Jednou z výjimek byl Ferdinand I., rakouský císař, který vládl Rakouskému císařství mezi lety 1835 až 1848. I když slovo „vládl“ berte v uvozovkách. Kvůli duševním problémům a otcově nedůvěře se nakonec na samotném řízení státu podílel jen minimálně. O to zajímavější je jeho osobní život. Ale nepředbíhejme.
Ferdinand se narodil 19. dubna 1793 jako nejstarší syn rakouského císaře a posledního vládce Svaté říše římské, Františka I. Jeho matkou byla Marie Tereza Neapolsko-Sicilská, která nebyla jen manželkou císaře Františka, ale i jeho sestřenice. A to dokonce velice blízká sestřenice. Rodiče Františka a Marie byli totiž sourozenci – přesněji řečeno Mariina matka byla sestra Františkova otce a Františkova matka byla zase sestra Mariina otce. To znamená, že mladý Ferdinand měl namísto 8 praprarodičů pouhé 4, což způsobilo značné potíže jak jemu, tak i jeho sourozencům. Tohle „sourozenectví s výhodami“, tedy vlastně incestní manželství, mělo za následek, že se většina císařských dětí narodila buď v lepším případě mírně postižená nebo v tom horším se nedožila prvních narozenin.
Ferdinand následkem incestního dovádění svých praprarodičů málem zemřel při porodu (a první roky života byl několikrát na pokraji smrti), aby následně až do svých 9 let byl prost jakéhokoliv vzdělání. Tehdejší medicínští experti si totiž mysleli, že by přílišný studijní tlak mohl mladému princovi uškodit, jelikož se u něj pravidelně dostavovaly silné epileptické záchvaty. Kvůli tomu se s budoucím panovníkem zacházelo přesně dle tehdejší nauky – postižení jsou schovaní před zraky veřejnosti (i kvůli deformaci obličeje a zkráceným končetinám) a zachází se s nimi jen velice opatrně. V důsledku toho byl nošen po paláci na rukou, byla mu zakázána jakákoliv duševní činnost. A tak mladý Ferdinand trávil většinu času tím, že si ve svém pokoji vlezl do koše na papíry a následně se v něm válel po zemi.
Nicméně, navzdory svému postižení a názoru rodiny nebyl Ferdinand žádným hlupákem. Nakonec se přeci jen dostal ke vzdělání a postupem času se u něj projevilo obrovské hudební, malířské, a dokonce i jazykové nadání, navzdory vrozené vadě řeči. Mladý Ferdinand uměl mimo jiné hrát výborně na trubku i klavír, obstojně šermovat a ve volném čase byl nadšeným botanikem. Když pak byl v roce 1830 korunován uherským králem, přednesl svou královskou řeč v maďarštině, za což si zasloužil obrovské uznání uherských občanů. K rodné němčině a zmíněné maďarštině uměl ještě latinsky, francouzsky, italsky, a dokonce i česky. V roce 1831 si pak vzal za ženu Marii Annu Savojskou a byť se jednalo o harmonické manželství, nemohlo být pro Ferdinandovo postižení nikdy konzumováno. Podle tehdejších záznamů měl nebohý panovník dostat při pokusu o soulož silný záchvat epilepsie. Pár proto zůstal bezdětný.
Dobrý král Ferdinand
Bohužel, navzdory svému intelektu a snaze nemohl kvůli opakovaným záchvatům epilepsie (kterých bylo až 20 denně) efektivně vládnout, což si především myslel jeho otec, který před svou smrtí uložil Státní radě, aby Ferdinandovi „důkladně radila“. Ve výsledku tak byl Ferdinand během své třináctileté vlády panovníkem jen na papíře a veškeré řízení státu měl v rukou triumvirát složený z Ferdinandova strýce Ludvíka, kancléře Metternicha a českého hraběte Františka Antonína Kolovrata. Rozpory mezi Kolovratem a Metternichem nakonec vedly k politické krizi, která vyvrcholila revolucí roku 1848 – když se vydali protestující směrem k paláci, zeptal se zmatený císař Metternicha, co se děje. Když mu bylo oznámeno, že lid se pokouší o revoluci, zmohl se Ferdinand jen na: „Ale je to dovoleno?“ Když mu pak ale Metternich oznámil, že proti lidem pošle armádu, měl to Ferdinand odmítnout se slovy: „Za mé vlády se do lidí střílet nebude!“
Revoluce nakonec vedla k Ferdinandově abdikaci ve prospěch synovce, kterým byl František Josef I. Zbytek života prožil bývalý císař v Čechách, ke kterým měl velice blízký vztah. Rok po získání titulu císaře se v roce 1836 nechal Ferdinand korunovat v Praze jako poslední český král, a Češi měli svého posledního krále velice rádi. Během svých každodenních procházek městem pravidelně dával místním žebrákům peníze a jindy zase rozdával bonbony pražským dětem. Městu nakonec věnoval na 450 000 zlatých. Ferdinand I. Dobrotivý zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
