Severočeská státní zástupkyně Věra Nováková podala trestní oznámení na lídra Bloku proti islámu Martina Konvičku. Vadí jí jeho výroky na Facebooku, že muslimy je třeba zavřít do koncentračních táborů a „rozemlít do masokostní moučky“, které podle ní naplňují skutkovou podstatu § 356 trestního zákoníku.

Ten paragraf říká: „Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

Precedens s Romy

Co jiného by mělo tento paragraf naplňovat, než to, co tvrdí Konvička? Policie zastává stejný názor jako Nováková a Konvičku už obvinila. Pokud vyjdeme z podobných případů v minulosti, bezpochyby bude potrestán.

Loni na podzim třeba bývalý poslanec Otto Chaloupka (VV) dostal půlroční podmíněný trest za protiromské výroky na Facebooku, které byly mnohem mírnější než ty Konvičkovy. Napsal: „Slušní lidé dlouho snášeli vaše krádeže, agresivitu a neoprávněné požadavky na další a další výhody… Lidi jsou na hraně a ještě pár takovýchto cikánských provokací a začne mazec.“

Všimněte si, že Chaloupka ani náznakem nevyzýval k zavírání do koncentráků ani k zabíjení Romů. Konvička jde tedy o hodně dál.

Hranice svobody slova

Považujete Konvičkovo stíhání za politickou šikanu ze strany „sluníčkářů“, stejně jako většina jeho příznivců? Měl by podle vás mít právo takto ostře napadat muslimy? Myslíte si, že pokud v Česku skutečně platí svoboda projevu, mělo by být každému povoleno říkat cokoli?

Pak byste měli souhlasit i pokřikem „Židi do plynu!“ nebo s výzvami k „vyvraždění cikánských parazitů“. To je samozřejmě nesmysl – svoboda slova má někde hranice a je to tak v pořádku. Konvička bezpochyby může kritizovat islám, ale jeho výroky prostě už byly těžce „přes čáru“. Politická šikana tedy v jeho stíhání není ani náhodou. Porušil zákon, to je celé. V čem se tomu můžeme zasmát?

1. Konvička se chytil do vlastní pasti

Mnohokrát opakoval, že islám je v Česku třeba zakázat. Požadoval tedy omezení přesně té svobody projevu a vyznání, kterou se teď při své obhajobě bude bezpochyby sám zaklínat. A kterou se už teď zaklínají jeho přívrženci.

2. Miloš Zeman kvůli Konvičkovi šlápnul do lejna

Důvodem ke smutnému pousmání je i zbabělé a bezcharakterní lhaní Miloše Zemana. S Konvičkou vystoupil 17. listopadu, a když se pak ukázalo, jak děsivé věci ten člověk hlásá, prohlásil: „Neznám ho a na Albertově jsem ho viděl poprvé.“ Což není pravda – sám Konvička totiž přiznal, že Blok proti islámu jeho vystoupení se Zemanem dlouhodobě plánoval s prezidentskou kanceláří.

A že Zeman Konvičku „nezná“ je čirá lež. Takhle o něm třeba mluvil letos v červnu v rozhovoru pro Parlamentní listy:

Zeman teď prostě zjistil, že společným vystoupením s xenofobním antiislamistou „šlápnul do lejna“. Aby nebyl se stíhaným extrémistou spojován, snaží se tvrdit, že ho vlastně nezná. Do svých lží se Zeman zaplétá jako malý kluk – po kolikáté už? Tady stojí za připomenutí aféra Bamberg, kde se Zeman vykrucoval úplně stejně trapným způsobem. Viz Wikipedie:

„Takzvaná bamberská aféra je politický skandál, který začal v březnu 1998. Česká televize informovala o tom, že v roce 1995 vyrazil předseda ČSSD Miloš Zeman se stranickým kolegou Karlem Machovcem do německého města Bamberg na jednání s čechošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem. Na schůzce Vízek podle tvrzení novinářů nabídl, že dá sociální demokracii několik set milionů darem a také kompromitující materiály na představitele ODS a ODA. Na oplátku Vízek požadoval ministerská křesla ve vládě pro své lidi a další funkce.

Zeman novinářům řekl, že si na nějaké setkání pamatuje, ale že s 'psychopatem' Vízkem 'po pěti minutách vyrazil dveře'. ČT však později zjistila, že schůzek bylo dohromady pět. Zlom nastal v roce 2001, kdy deníku MF DNES poskytl rozhovor další účastník bamberských schůzek, Jaroslav Vlček. V něm řekl, že se na schůzkách skutečně jednalo o dosazení Vízkových lidí do ČSSD.“

Miloš Zeman lhal o Vízkovi stejně, jako teď lže o Konvičkovi. Je už poněkolikáté usvědčený lhář prolhaná. Bylo by to snad i veselé – kdyby nešlo o prezidenta.

A TADY si přečtěte, proč je Český slavík stejně prestižní jako český knedlík.