Jaroslava Haška zná každý Čech. A nejen oni – jeho nejznámější dílo o příhodách Švejka bylo přeloženo do téměř šedesáti jazyků. To je pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu, že jde o typicky český humor. Jak byly neobvyklé příběhy slavného vojáka, tak byl i život jeho autora výjimečný. Jak tedy vlastně žil Jaroslav Hašek?
Oblíbený spisovatel s podivným osudem
Ačkoliv to pozdější život Jaroslava Haška vůbec nenaznačoval, pocházel z učitelské rodiny s hlubokými náboženskými kořeny. Jeho otec Josef, navzdory svým zásadám, brzy zemřel na následky alkoholismu, k němuž ho dohnaly nesnesitelné bolesti způsobené rakovinou. Zanechal po sobě nebohou manželku a tři děti. Bez otce jako živitele se rodina ocitla v chudobě a byla nucena často měnit bydliště. K tomu se navíc ukázalo, že malý Jaroslav trpí různými zdravotními problémy, včetně srdečních potíží, a proto většinou žil u dědečka na venkově.
Když bylo Jaroslavovi jedenáct let, přistěhoval se do sousedství bývalý námořník Němeček, zkušený muž, který procestoval mnoho zemí a měl bohaté životní zkušenosti. Rychle si získal důvěru mladého Jaroslava. Hašek prý pro Němečka doma kradl peníze z už tak napjatého rodinného rozpočtu a jindy s ním sdílel svůj výdělek z drobných prací pro faráře. Němeček ho za to zasvěcoval do "skutečného života," což bohužel zahrnovalo hospody, alkohol a dokonce i intimní záležitosti. Dnes bychom to nazvali ohrožováním mravní výchovy nebo dokonce zneužíváním. Jaroslavovi bylo tehdy jen něco málo přes jedenáct let, což na něj mělo dlouhodobé následky, a dokonce se nějaký čas spekulovalo o jeho možné homosexualitě.
Nebyla to homosexualita, ale spíše trauma z nepříjemného zážitku, když Němeček před mladým Jaroslavem záměrně souložil se svou přítelkyní. Později se však Haškův vztah k ženám napravil, což mu umožnilo se oženit. Jeho první manželkou se stala Jarmila, rozená Mayerová. Přestože si k sobě našli cestu rychle, Jarmilini rodiče z jejich vztahu nebyli nadšení a dobře věděli proč. Hašek měl za sebou střídání několika středních škol, protože jeho povaha a vzdorovitost nebyly kompatibilní se studiem. K tomu byl ještě zatčen za znesvěcení vlajky, což bylo pro Mayerovy poslední kapkou. Jarmilu poslali na venkov, aby jejich lásce učinili přítrž.
Jaroslav Hašek ale Jarmilu opravdu miloval (a také věděl, že by sňatek s bohatou rodinou byl výhodný), a proto se rozhodl od základu změnit. To pro něj bylo velmi obtížné. Přestal se angažovat v politice a začal pracovat v časopisech Ženský obzor a později ve Světě zvířat. Nicméně, šéfredaktor druhého zmíněného magazínu nebyl spokojen s tím, že Hašek ve svých článcích popisoval smyšlená zvířata namísto skutečných. To samozřejmě nepřispívalo k dobré pověsti časopisu. Přesto Haškovo úsilí nakonec přineslo ovoce a v roce 1910 si vzal Jarmilu za ženu. Dokonce se kvůli sňatku vrátil do církve, ze které dříve vystoupil. Pro Jarmilu to však nebyla velká výhra. Přibližně po roce se vrátila k rodičům a její manžel skončil na psychiatrii kvůli pokusu o sebevraždu.
Jaroslav Hašek byl prostě svůj a nepolepšitelný, což se projevilo, když se manželům narodil syn Richard. Místo toho, aby novopečený otec šel koupit kočárek, toulal se od hospody k hospodě. Možná v euforii z narození syna, jeho pátrání po kočárku trvalo tak dlouho, že když se vrátil domů, našel byt prázdný. Jarmila i novorozený Richard byli pryč a jejich manželství prakticky skončilo, přestože se Haškovi nikdy nerozvedli. A to byl právě problém...
Další léta Haška zavedla do války na ruskou frontu, kde potkal svou novou lásku – Alexandru Grigorjevnu Lvovovou. V Rusku nikdo nevěděl, že Hašek je už ženatý, takže nebylo velkým problémem, aby si Alexandru vzal. Svatba se konala v Jekatěrinburgu a novomanželé se později přestěhovali do Československa. Hašek se z války vrátil jako bigamista. Šura, jak Alexandru nazýval, byla jistě velmi překvapená, když zjistila, že její manžel je úplně jiný, než jaký se jí zdál. Vrátil se k pití a nočním flámům, a často se domů vracel až k ránu nebo vůbec ne.
Šura byla zvyklá na leccos a jen tak něco ji neohromilo. Ani všechny překážky, které se jí stavěly do cesty – zjištění, že žije s už jednou ženatým a stále nerozvedeným mužem, ani jeho zálety – ji nepřiměly k tomu, aby opustila muže, kterého si vybrala. Zůstala po jeho boku až do Haškových posledních těžkých dní. Jaroslav Hašek zemřel 3. ledna 1923 nad rozepsaným románem o Josefu Švejkovi.
Zdroje informací:
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
