Jedná se o jednu z nejefektivnějších statických protitankových překážek, která získala popularitu zejména během druhé světové války. Tzv. „český ježek“ neboli rozsocháč je dílem majora Františka Kašíka, českého vojáka, jenž tuto úspěšnou koncepci protitankové překážky navrhl pro Ředitelství opevňovacích prací, kam byl roku 1935 povolán. Český ježek byl posléze v bojích druhé světové války používán většinou armád obou bojujících stran, včetně německých i sovětských vojsk.
Československé opevnění
Rozsocháče byly zprvu ve velkém rozsahu použity v ČSR při budování československého opevnění v oblasti Sudet, průmyslově vyráběný typ byl armádou vybrán na základě četných zkoušek. Po Mnichovské dohodě a obsazení Československa všechny existující rozsocháče zabral Wehrmacht.
Ukořistěné rozsocháče byly použity pro německé opevnění a ve velkém počtu se začaly vyrábět nové kusy. Němci je použili například k zabezpečení Atlantického valu a na pláži Omaha. Hojně využívány byly rozsocháče během druhé světové války i v Sovětském svazu, kde byly vyráběny z veškerého dostupného masivního kovového materiálu, například z kolejnic – někdy dokonce i ze dřeva.
Efektivní a jednoduchá konstrukce
Při bojích v ulicích měst bylo jejich použití nadmíru efektivní, jediný rozsocháč dokázal zablokovat celou ulici. V pozdější fázi historie minulého století byl rozsocháč použit i na hranicích Německé demokratické republiky a v mezipásmu Berlínské zdi, přičemž existovala i provedení železobetonová.
Co se týče konstrukce, jde o tři rovnoramenné úhelníky spojené do trojramenného kříže tvořícího osy osmistěnu. Úhelníky byly spojeny pomocí styčníkových plechů šrouby a nýty, ale existovaly i verze svařované. První dva úhelníky byly spojeny do kříže a třetí napříč byl na silný styčníkový plech našroubován metrickými šrouby. Důvodem byla snazší přeprava takto rozložené překážky.
Na koncích všech ramen byly navařeny silnostěnné patky proti zaboření do půdy a také zářez, do kterého se mohl uchytit ostnatý drát. Pokud byl podkladem beton, jednotlivé prvky k němu mohly být ukotveny přes otvory v patkách. Hmotnost celé původní konstrukce byla zpravidla necelých 200 kilogramů.
Rozsocháč hojně využívali nacisté
Mimo to Kašík navrhl také speciální heslový zámek pro poklopy kabelových komor a další zařízení. Zdaleka nejslavnějším byl ale „český ježek“, který se pro svou jednoduchost, zároveň mimořádnou účinnost a bojovou odolnost stal široce rozšířenou koncepcí. Koncept převzaly téměř všechny armády světa.
Po obsazení druhé republiky armádou nacistického Německa a vzniku protektorátu opustil František Kašík armádu a jako vlastenec se zapojil do organizace Obrana národa, jež sdružovala zejména někdejší vojáky československé armády v odbojové činnosti proti německým okupantům. V té době jej údajně velice tížilo vědomí, že jím navržený rozsocháč byl během vypuknutí druhé světové války hojně využíván německou armádou.
Po osvobození Československa roku 1945 se vrátil do Československé armády, v dubnu 1947 byl pak přeložen do zálohy a krátce poté armádu opustil. Posléze se podílel na práci v památkové péči, podílel se na opravách Pražského hradu a přilehlého Jeleního příkopu v 50. letech či na výstavbě Laterny magiky v Praze. Roku 1962 odešel František Kašík do penze a 18. září roku 1969 zemřel, patrně v Praze.
Podobné články
Martin Miko
Jana Mrákotová
Doporučujeme
