Paříž
Dne 22. srpna 1944 vrchní velitel spojeneckých sil Dwight D. Eisenhower souhlasil s tím, že přistoupí k osvobození Paříže, nad kterým původně částečně váhal. Následujícího dne postoupila francouzská 2. obrněná divize k městu ze severu a americká 4. pěší divize z jihu.
Mezitím v Paříži bojovaly jednotky německého generála Dietricha von Choltitze proti jednotkám odboje a dokončovaly obranu kolem města. Hitler nařídil bránit Paříž do posledního muže a požadoval, aby město nepadlo do rukou Spojenců jinak než jako „pole trosek“.
Vzepření generála Choltitze
Choltitz poslušně začal pokládat výbušniny pod pařížské mosty a mnoho pamětihodností, ale neuposlechl Hitlerův rozkaz k zahájení ničení. Nechtěl se zapsat do dějin jako muž, který zničil nejslavnější město Evropy a jedno z nejproslulejších měst na celém světě.
Druhá obrněná divize narazila během postupu na těžké německé dělostřelectvo a utrpěla velké ztráty, ale 24. srpna se jí podařilo překročit Seinu a dosáhnout pařížského předměstí. Tam je přivítali nadšení civilisté, kteří je zahrnuli květinami, polibky a vínem. Později toho dne se generál Leclerc dozvěděl, že 4. pěší divize je připravena probít se do Paříže, a v posledním záchvatu energie nařídil svým vyčerpaným mužům postup vpřed.
Těsně před půlnocí 24. srpna dosáhla 2. obrněná divize Hótel de Ville v centru Paříže. Německý odpor se během noci rozplynul. Většina z 20 000 vojáků se vzdala nebo uprchla a ti, kteří bojovali, byli rychle přemoženi.
Osvobození
Ráno 25. srpna 2. obrněná divize vyčistila západní polovinu Paříže, zatímco 4. pěší divize vyčistila východní část. Paříž byla konečně osvobozena. Po čtyřech letech nacistické okupace. V časném odpoledni byl Choltitz zatčen ve svém štábu francouzskými jednotkami. Krátce poté podepsal dokument, kterým formálně předal Paříž de Gaullově prozatímní vládě.
Sám de Gaulle přijel do města později odpoledne. Dne 26. srpna vedli de Gaulle a Leclerc triumfální osvobozovací pochod po Elysejských polích. Průvod narušila rozptýlená střelba ze střechy, totožnost odstřelovačů se však nepodařilo zjistit. De Gaulle stál poté v čele dvou po sobě jdoucích francouzských prozatímních vlád až do roku 1946, kdy kvůli neshodám s ústavou odstoupil. V letech 1958 až 1969 opět zastával funkci francouzského prezidenta, tentokrát však v rámci Páté republiky.
Zdroj: History, Wikipedia