Německý generál Erwin Rommel, přezdívaný jako „Pouštní liška“, patří k nejvýraznějším osobnostem druhé světové války. Přestože stál na straně nacistického Německa a s příslibem věrnosti Adolfu Hitlerovi pomáhal dobýt svobodný svět, je uznávaným vojevůdcem, stratégem a vojenským taktikem. 14. října roku 1944 se Rommelův život zúžil na dvě možnosti – čelit veřejnému soudu za velezradu jakožto spolupachatel spiknutí s cílem zavraždit Adolfa Hitlera, nebo požít kyanidovou kapsli a skoncovat se životem. Německý generál zvolil druhou možnost.
Návrat do Evropy
Erwin Rommel se z Afriky na vlastní žádost vrátil 9. března roku 1943. V teple domova se ale příliš dlouho neohřál. Hitler poslal Rommela zpět do severní Francie, kde měly německé linie pod jeho vedením chránit území před případnou spojeneckou invazí.
Rommelovy návrhy na opatření nutná k odražení nepřátelské invaze ovšem nebyly vyslyšeny a jeho pohled se znovu střetl se skálopevným a maniakálním přesvědčením Adolfa Hitlera – podobně jako v Africe, kde Rommel systematicky ustupoval v beznadějných situacích, ačkoli Hitler byl toho názoru, že je potřeba ubránit pozice za každou cenu.
Neshody s Vůdcem
Podobných incidentů přibývalo a Erwin Rommel začal ztrácet důvěru v Hitlera a schopnost nacistického Německa vyhrát válku. Když byl Rommel osloven svými přáteli, aby souhlasil s vedením německé vlády v případě Hitlerova svržení, souhlasil – přestože se výslovně nejednalo o atentát, který se jemu samotnému hnusil.
6. června roku 1944 byl zahájen „Den D“ a Rommelova realistická předpověď katastrofálního vývoje pro Německo se naplnila. Hitler přesto nechtěl ani uvažovat o vyjednávání se Spojenci. Situace byla z pohledu zkušených německých generálů čím dál beznadějnější.
Rommel následně skončil v nemocnici, a to poté, co na jeho vůz zaútočily britské bombardéry a on byl nucen sjet ze silnice. Mezitím se Hitler dozvěděl podrobnosti o neúspěšném atentátu na jeho osobu ze dne 20. července 1944 – včetně Rommelových kontaktů se spiklenci.
Konec Pouštní lišky
Když se Rommel po havárii zotavoval ve svém domě v Herrlingenu, navštívili jej dva jiní němečtí generálové – Wilhelm Burgdorf a Ernst Maisel – a nabídli mu dvě jednoduchá východiska. Soud a veřejný proces, nebo sebevražda. Soudní řízení pro velezradu nebylo pro Rommela tou schůdnější alternativou.
Erwin Rommel popsal své ženě a synovi situaci a objasnil, že se rozhodl požít kyanidové kapsle, které mu generálové poskytli, aby zabránil případným negativním dopadům na svou rodinu – byl-li by odsouzen. Stalo se tak 14. října roku 1944, Rommelovi bylo 52 let. Německá vláda vypravila Rommelovi státní pohřeb a jeho smrt byla připsána infarktu v důsledku válečných zranění.
S ohledem na Rommelovo nezpochybnitelné nadání je dobré podotknout, že jeho obraz visí na stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která mají symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie. Po boku Rommela jsou na stěně obrazy Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse a Israela Tala.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
