Psal se rok 1917, v Evropě probíhala na plné obrátky první světová válka a milióny lidí se modlily za zázrak a za konec utrpení. K „zázraku“ či „zázračnému zjevení“ údajně skutečně došlo, ovšem ve zcela jiné podobě než si většina věřících představovala. Ke zjevení Panny Marie třem malým pasáčkům došlo v malém portugalském městečku Fatima, a to opakovaně, počínaje 13. květnem 1917. Ani zdaleka však nešlo jen o pouhé nahlédnutí do ráje či o procházku nebesy, ale o zjevení lidského utrpení za lidmi páchané zlo. Poslednímu mariánskému zjevení ve Fatimě dne 13. října roku 1917 přihlíželo 70 tisíc lidí, kteří toho dne měli být svědky zázraku.
Tři malí pasáčci ovcí
Příběh se točí okolo tří malých portugalských pasáčků ovcí – desetileté Lúcie Santosové (Lucie, její sedmileté sestřenice Jacinty/Hyacinty a devítiletého bratrance Francisca/Františka). Od zmiňovaného 13. května roku 1917 do října téhož roku přinášeli tito tři pasáčci opakovaná svědectví o zjeveních Panny Marie, která se jim naskytla v polích u vesnice Aljustrel nedaleko města Fatima.
K onomu zjevení docházelo od května vždy každého 13. dne v měsíci, přibližně ve stejnou hodinu. Zpočátku zázračným zjevením nikdo nepřikládal váhu, nikdo jim totiž ani nevěřil. Nejstarší dítě z pasáčků, již zmíněná Lucie, přitom mariánské zjevení popisovala jako úkaz „jasnější než Slunce, vyzařující paprsky světla jasnější a silnější než křišťálový pohár naplněný jiskřivou vodou, kterým pronikají palčivé sluneční paprsky“.
Vize pekla
Kdo by nechtěl být něčeho takového svědkem? Mariánská zjevení ve Fatimě mají však ještě druhou stranu mince. Dle výpovědi nejstarší Lucie svěřila Panna Marie dětem tři tajemství, tradičně označovaná jako „tři fatimská tajemství“. Skrze tato tajemství děti velice naléhavě žádala, aby činily pokání a oběti za spásu hříšníků, načež si děti utahovaly kolem pasu provazy, aby si způsobily bolest, případně si v horkých letních dnech odříkaly vodu a konaly další kajícné skutky.
Během prvního zjevení u cesmínového dubu dětem Panna Marie sděluje, že přichází z nebe a žádá je, aby na místo docházely následujících pět měsíců ve stejnou hodinu, každého třináctého dne v měsíci. Rovněž děti prosí, aby se denně modlily na počest Panny Marie, konaly oběti, a vyprosily si tak světový mír a konec války. Hyacintě a Františkovi slibuje, že je brzy vezme do nebe. Děti však také spatřují vizi pekla, což je vyděsí – Panna Marie však dětem vysvětluje, že pro záchranu hříšníků je potřeba rozšířit úctu k jejímu Neposkvrněnému Srdci.
Poslední zjevení bude důkazem
Děti se pochopitelně se vším zažitým svěřily dospělým, dokonce i úředním hodnostářům – ti jim však nevěří a vyhrožují dětem za opovážlivá tvrzení různorodými tresty. Všichni tři pasáčci ale v neutuchající víře každý měsíc navštěvují smluvené místo, přičemž celá událost začíná čím dál tím víc rezonovat společností.
Jak ale přesvědčit celý svět o tom, že jde o skutečnost, a nikoli o bujnou dětskou fantazii? Panna Marie dětem slibuje, že při posledním zjevení dojde ke znamení, které poslouží jako důkaz.
Při posledním mariánském zjevení ve Fatimě se do tamní oblasti vypravilo přes sedmdesát tisíc lidí, a to včetně novinářů a fotografů. Proč? Jednoduše na základě tvrzení „osvícených“ dětí, že se toho dne stane zázrak, aby jejich svědectví všichni mohli uvěřit. 17. říjen roku 1917 byl deštivým dnem, přesto se však do blátem zborcené doliny Iria skutečně vypravily desítky tisíc poutníků.
Zdroje: ZoomMagazin, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
