Anton Szandor LaVey založil Církev Satanovu a napsal Satanskou Bibli. Byl znám jako Černý papež – G.cz
Vyhledávání

Anton Szandor LaVey založil Církev Satanovu a napsal Satanskou Bibli. Byl znám jako Černý papež

Zdroj: profimedia.cz

Před 91 lety se v americkém Chicagu narodil Anton Szandor LaVey, člověk, jenž dříve stával nad většinou satanistů světa. Roku 1966 totiž založil Církev Satanovu, je autorem Satanské bible a tvůrcem filosofie známé jako LaVeyův satanismus. Ve svém domě pořádal sexuální orgie, přednášky o upírech, oblékal se do černých hábitů a rád si vymýšlel kuriózní příběhy o svém životě. Na druhou stranu dokázal relevantním a velice originálním způsobem kritizovat lidskou společnost, církev a náboženství. Byl černým papežem, satanistou, kritikem křesťanství, a hlavně excentrickým bláznem.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 11.4.2021, 12:00

Anton Szandor LaVey

Anton Szandor LaVey byl některými věřícími pravděpodobně považován za člověka s duší černější než ta nejtemnější noc, protože kdo jiný a podobným způsobem „nezkažený“ by mohl otevřeně hlásat o satanismu jako životním směru, ještě k tomu s takovou vervou. Zřejmě vás však překvapí, co to vlastně satanismus v LaVeyově podání znamená. Je totiž dost dobře možné, že by s některými myšlenkami nebo dokonce s částmi satanského devatera mnoho lidí souhlasilo, kdyby se celý směr nenazýval právě jako „satanismus“, což v člověku už od počátku evokuje zlo, nenávist a strach. To však neznamená, že samotná filosofie nedává prostor fanatikům a bláznům, kteří si ji vykládají po svém a mohou se tak dopouštět čehokoli.

Anton Szandor LaVey se narodil v Chicagu 11. dubna roku 1930. V mládí byl vlastně „normálním“ dítětem, začal chodit na střední školu a hrál na spoustu hudebních nástrojů. Školu však v 16 letech opustil a připojil se k cirkusu, se nímž následně vystupoval. Právě v tomto období se zrodil LaVeyův cynický pohled na náboženství, když viděl ty samé lidi, jak se účastní oplzlých sobotních nočních představení i nedělních ranních bohoslužeb. Život Antona Szandora LaVeye je z velké části zahalen tajemnem. Mnoho informací, které o sobě předkládá ve svých vlastních biografiích, včetně svého vystupování s cirkusem, se totiž nikdy nepodařilo doložit či ověřit. Je tedy dost možné, že byl LaVey zdatným pohádkářem a většinu příběhů si vymyslel, z čehož byl i několikrát v podstatě usvědčen.

LaVey byl také veřejností považován za úspěšného showmana a byznysmena, jenž se chová přesně dle toho, co hlásá jeho filosofie – stará se o svoje uspokojení, svůj život a svůj úspěch. U výslechu FBI z roku 1980 sdělil agentům, že většina následovníků jeho církve byli fanatici, okultisté a podivíni. Agenti v důsledku výslechu poté uvedli, že LaVeyův zájem o satanskou církev pramení čistě z peněžního hlediska a většinu času tak tráví poskytováním rozhovorů a psaním materiálů.

LaVeyův satanismus a Satanská Bible

LaVeyův satanismus je filosofický směr z 60. let dvacátého století a vychází primárně ze Satanské Bible, jejímž autorem je rovněž Anton LaVey. Satanská Bible je knihou obsahující všemožné satanistické rituály, úvahy, pozorování a také klíčovou filosofii, jež vše zastřešuje. LaVey byl při její tvorbě ovlivněn několika autory, včetně Friedricha Nietzscheho, Aleistera Crowleyho nebo Nicolla Machiavelliho, je však zřejmé, že si myšlenky autorů do značné míry interpretoval po svém.

Důležitá je skutečnost, že LaVeyův satanismus není jediným „satanistickým směrem“ a není ani uznáván všemi satanisty, v současnosti se však jedná o nejrozšířenější větev náboženských směrů, které jsou souhrnně označovány jako satanismus. Právě proto dostala tato odnož přízvisko po svém tvůrci – „LaVeyův satanismus“. LaVeyův filosofický směr se od teistického satanismu odlišuje poměrně zásadně. Zatímco teistický satanismus, řekněme satanismus ryzí či původní, uznává bytost jménem Satan (padlého Anděla, protiklad Boha a Boží podstaty) a je tedy jakousi křesťanskou herezí, LaVeyův satanismus pracuje s označením Satan jakožto symbolem pro niterné lidské touhy.

Asi budete překvapeni, co vlastně LaVeyův satanismus ve skutečnosti znamená. V žádném případě se nejedná o znesvěcování hřbitovů a kostelů, podřezávání jehňat, topení koťátek, nenávist ani o jiné lidem či zvířatům nebezpečné rituály. LaVeyův satanismus ani nenabádá k žádným trestným činům. Tato filosofie v první řadě odmítá křesťanství. V druhé řadě pak hlásá myšlenku, že středobodem všeho je člověk a jeho (sebe)uspokojení. Člověk je tedy Bohem sám pro sebe, sám sobě rozkazuje a ovládá svůj život, nikoli církev, a dokonce ani sám Bůh, jak si ho vykládají křesťané. Velice zjednodušeně jde v ryzí podstatě tedy o to, že je člověk sám sobě vlastním pánem, nesvěřuje svůj život do rukou Boha, kterého neuznává. Snaží se činit tak, aby vyhověl svým vlastním touhám. Je zřejmé, že se Anton LaVey v těchto otázkách vzhlédl v nihilismu Friedricha Nietzscheho a zcela evidentně lze v LaVeyových myšlenkách spatřit kritiku na lidskou společnost a člověka samotného.

Paradox smrti a satanský pohřeb

Jak tedy shrnout život a filosofii Antona LaVeye? Byl to blázen, ale v některých případech uhodil hřebíček na hlavičku, nic totiž není černobílé. Byl excentrickým člověkem, pořádal sexuální orgie, přednášky o kanibalismu, upírech a vlkodlacích, kde vystupovaly polonahé „čarodějky“, venčil po ulicích San Francisca svého lvího mazlíčka, rád si vymýšlel a upoutával pozornost. Na druhou stranu, a mnohdy oprávněně, kritizoval poměrně relevantním způsobem náboženství, církev, lidskou společnost a křesťanství. Satanské devatero například hlásí, že Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky, že Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku vyplýtvanou na nevděčníky, nebo že Satan je nejlepším přítelem církve, neboť ji po celá léta pomáhal udržovat v chodu.

Něco na tom je. Pak si ale vzpomenete na to, že tvůrcem devatera je člověk, co přednášel o upírech a vlkodlacích a své dítě „křtil“ pod oltářem s ležící nahou ženou. Blázen. „Jediní lidé, kteří provádí oběti, jsou ti, kteří věří v nadpřirozené bytosti, jež by oběť považovaly za určitou formu platby či uctívání. Protože v nadpřirozené bytosti nevěříme, neexistuje důvod, aby satanisté prováděli jakékoli oběti,“ sdělil LaVey na adresu těch, kteří ho podezřívali z podivných rituálů a skládání obětí.

Anton Szandor LaVey zemřel 29. října roku 1997 v San Franciscu na plicní edém. Byl převezen do nejbližší dostupné nemocnice, kterou byla paradoxně katolická nemocnice St. Mary. Cesta „největšího satanisty“ své doby tak skončila v katolické nemocnici. Po smrti se konal tajný satanský pohřeb jen pro úzkou skupinu pozvaných, načež bylo LaVeyovo tělo zpopelněno.

Podobné články

Doporučujeme

Další články