Eva Braunová
Eva Braunová pocházela ze středostavovského katolického prostředí a čas s Adolfem Hitlerem trávila mimo zraky veřejnosti, mimo jiné se bavila například lyžováním a plaváním. Na Hitlerovu politickou kariéru neměla žádný znatelný vliv, ale diktátorovu životu dodávala jistou domáckou atmosféru. Byla mu věrná až do samotného konce a odmítla opustit berlínský bunkr ukrytý pod kancléřstvím, když se k němu blížila Rudá armáda.
Situace nevyhnutelně spěla k jistému konci německé Třetí říše a nacističtí vůdci si toho byli vědomi. Někteří se pokusili uprchnout, jiní zvolili smrt vlastní rukou. V bezvýchodné situaci v berlínském Bunkru se Adolf Hitler v noci z 28. na 29. dubna rozhodl, že se se svou stoupenkyní Evou Braunovou ožení.
Smrt
30. dubna se tak v bunkru pod kancléřstvím a téměř čtyři metry silným betonem kromě Josepha Goebbelse, jeho ženy a dětí, Hitlerových nejbližších spolupracovníků a samotného Adolfa Hitlera skrývala také Eva Hitlerová. Toho dne se nacistický vůdce i jeho žena rozhodli spáchat sebevraždu, aby se jejich těla nedostala do ruských rukou.
Goebbels se ještě pokusil přemluvit Hitlera, aby uprchl a řídil válku z Obersalzbergu, Hitler však odmítá a odchází do své ložnice. Zde on a jeho manželka posléze páchají sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu a stisknutím spouště pistole Walther PP. Těsně před smrtí měl údajně zakřičet: „Bez nacionálního socialismu nemůže Německo existovat!“
Osvobození Dachau
V tento den roku 1945 také americké jednotky osvobodily koncentrační tábor v Dachau. Pět set německých vojáků posádky střežících tábor bylo během hodiny zabito. Většina amerických osvoboditelů byla v tu chvíli naprosto zděšena tím, čeho je svědky, včetně obrovských hromad vyhublých mrtvých těl nalezených v železničních vagonech a poblíž krematoria.
Tábor přežilo 33 000 lidí, z toho 2 539 Židů. Dachau, ležící asi 15 kilometrů severně od Mnichova, byl prvním koncentračním táborem zřízeným nacistickým režimem pouhých pět týdnů po nástupu Hitlera k moci. Hlavním táborem prošlo nejméně 160 000 vězňů a dalších 90 000 prošlo jeho 150 pobočkami rozesetými po celém jižním Německu a Rakousku.
Na vězních byly prováděny lékařské experimenty, od zkoumání účinků mrazu na teplokrevné tvory až po léčbu záměrně vyvolané malárie. V samotném táboře zemřelo na následky podvýživy a špatného zacházení nejméně 32 000 vězňů, nespočet dalších bylo převezeno do osvětimských plynových komor. V táboře byl 11. září roku 1956 zřízen památník.
Zdroj: History, Wikipedia