Sylvia Pankhurst patřila k nejvýraznějším britským političkám a levicovým aktivistkám první poloviny 20. století. Proslavila se zejména jako feministka, sufražetka a komunistka, jež intenzivně bojovala proti kolonialismu a rasismu. Věnovala se však také podpoře nezávislosti Irska a antifašistické solidarity v Evropě.
Mládí
Sylvia Pankhurst se narodila v roce 1882 v anglickém Manchesteru a byla dcerou právníka Richarda Pankhursta a Emmeline Pankhurstové, feministky a bojovnice za volební právo žen, která se aktivně zapojila do činnosti koncem 80. let 19. století. Sylvia získala stipendium na Royal College of Art a v Londýně dělila svůj čas mezi studium a účast v kampani své matky za získání volebního práva pro ženy.
Spolu s matkou a starší sestrou Christabel pomáhala v roce 1903 založit Women's Social and Political Union (WSPU), politickou organizaci usilující o dosažení rovnosti mezi pohlavími s důrazem na volební právo žen. V roce 1906 zanechala studia a slibně se rozvíjející umělecké kariéry, aby se mohla naplno věnovat politice.
Pacifismus
Jako socialistka věřila, že ženy z nižších vrstev nebudou nikdy osvobozeny, dokud nebudou vyvedeny z chudoby. Kvůli tomuto názoru se začala vzdalovat od své konzervativnější matky a sestry, které se soustředily na cíl volebního práva žen.
Přesto zůstala oddanou členkou WSPU a stejně jako její sestra a matka byla mnohokrát zatčena za nenásilné protesty. Když Christabel a další členky WSPU začaly prosazovat násilné agitační akce, zejména žhářství, pacifistka Sylvia se proti nim postavila.
První světová válka
V roce 1914 byla Sylvia vyloučena z WSPU za to, že trvala na zapojení dělnických žen do hnutí za volební právo. Emmeline a Christabel Pankhurstovy se domnívaly, že volebního práva lze nejlépe dosáhnout prostřednictvím úsilí žen ze střední třídy, kterými byly ony samy.
Vnášení levicové politiky do hnutí by podle jejich názoru pouze rozohnilo britskou vládu. Propast mezi Pankhurstovými se ještě prohloubila, když Emmeline a Christabel po vypuknutí první světové války odvolaly svou kampaň za volební právo a staly se neústupnými stoupenkyněmi britského válečného úsilí. Tyto činy jim získaly obdiv britské vlády, Sylvia však odmítla ustoupit ze svého pacifistického přesvědčení a zaujala opačný postoj.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
