Dušičky jsou příležitostí každoročně si připomenout a uctít památku našich blízkých zemřelých. Připadají na 2. listopad, začátek posledního podzimního měsíce se ale v tomto pietním duchu nese v různých koutech světa. Zatímco Češi jsou zvyklí tiše a v klidu zapálit svíčky, třeba v Mexiku dnes slaví Día de Muertos, čili Den mrtvých, který je vždy barevnou a veselou přehlídkou bohatě zdobených lebek. A nejen to.
Día de Muertos
Pandemie covidu-19 zasáhla celý svět, některé oblasti ale nešťastnou situaci zvládají hůře než jiné. Třeba jihoamerické státy v čele s Mexikem koronavirus zasáhl opravdu tvrdě. To ale místním nezabrání oslavit i letos Día de Muertos čili Den mrtvých, který se ve španělsky mluvících zemích slaví zpravidla 1. a 2. listopadu, někdy ale už i 31. října. Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador letos v souvislosti s tradičním svátkem vyhlásil třídenní státní smutek za oběti koronaviru nejen v jeho vlasti, ale všude po světě. Oslavy Día de Muertos tak budou probíhat jako každý rok, i když samozřejmě pod vlivem ochranných opatření. Jsou potřeba. Na rozdíl třeba od českých Dušiček je totiž svátek Día de Muertos masovou a divokou záležitostí.
Určitě už jste to někdy viděli – náhrobní kameny ozdobené barevnými květinami, oltáře plné čerstvého ovoce, přehlídky v kostýmech a průvody s obřími papírovými loutkami v podobě bohatě zdobených kostlivců. Oslavy Día de Muertos mají základ v uctívání kultu smrti, který na území Mexika existuje už od doby Aztéků. Podle jejich mytologie dospělí po smrti odcházejí do jiného světa, záhrobí zvaného Mictlán. Tam vládnou Pán a Paní smrti. Pro zemřelé děti je pak vyhrazeno místo jménem Chichihuacuauhco, kde rostou stromy, v nichž místo mízy koluje mléko. Zároveň ale lidé věří, že se mrtví z Mictlánu na jeden den v roce mohou vrátit mezi živé a promluvit a potěšit se s pozůstalými, aby pro ně tolik netruchlili.
Proto jsou oslavy Día de Muertos tak veselé. Není to smuteční sedánek, je to živá a barevná oslava uctívající zemřelé. V domovech se v tyto dny staví oltáře, na nichž jsou fotky mrtvých obklopeny květinami a obětinami ve formě čerstvého ovoce nebo sladkého chleba zvaného pan de muerto. Chléb se peče speciálně pro tuto příležitost. Na cizí obětiny je zakázáno sahat, takže i v době korony lze tento rituál elegantně provést. Zvykem je také zdobit náhrobky, případně obtahovat nápisy na nich, samozřejmě i zapalovat svíčky za mrtvé v chrámech a kostelech.
Elegantní Catrina
Součástí Dne mrtvých zejména ve velkých městech jsou ale rovněž velkolepé průvody. V nich chodí lidé, kteří mají obličeje namalované tak, aby připomínali kostlivce, a umrlci jsou tu přítomni i ve formě z papíru vyrobených loutek. Ty mají různé velikosti. Některé jsou opravdu gigantické a často jsou k vidění během každodenních činností, třeba při jízdě na kolo. To má připomínat život zesnulých na tom našem světě. Řada loutkových skeletonů má ale podobu slavných a historicky významných osobností.
Výtvarně precizně ozdobené lebky jsou v tento den prostě všude. Kde se ale tenhle symbol Día de Muerto vlastně vzal? Má dokonce i jméno – je to smrtka Catrina. To vzešlo z obrazu mexického malíře a karikaturisty José Guadalupe Posady, který se jmenuje La Calavera Catrina a na němž je právě taková elegantní lebka k vidění. Proslulost ale motivu přinesl mexický muralista Diego Rivera, manžel malířky Fridy Kahlo. Na velkolepém obrazu Sen nedělního odpoledne v Alameda Central vymaloval právě Catrinu, jež za ruku drží dítě s Riverovou tváří. A za ním stojí jeho milovaná Frida.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
