Den D není jenom Omaha beach! Jsou to také francouzští odbojáři, američtí výsadkáři a čeští piloti – G.cz
Vyhledávání

Den D není jenom Omaha beach! Jsou to také francouzští odbojáři, američtí výsadkáři a čeští piloti

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Spousta lidí by vám řekla, že bitva o Normandii proběhla 6. června. A vy byste se na ně nemohli zlobit, protože když se mluví o invazi Spojenců do Francie, mluví se vždycky o vylodění. O Omaha beach. Američtí vojáci přibití na mokré pláži kulometnou palbou z neproniknutelných německých bunkrů. Jenomže když v 6:30 ráno první vyloďovací čluny narazily na francouzskou pláž, hluboko za nepřátelskou linií už se několik hodin válčilo.

Jan Studnička
Jan Studnička 5.6.2020, 15:25

Zachraňte vojína Ryana

Když hrajete Call of Duty nebo Medal of Honor, vypadá celé vylodění v Normandii vlastně velice prostě. Sice je to smrtící masomlejn na lidi, ale koncepčně velice jednoduchý masomlejn. Prostě budete posílat čluny plné lidí, kteří se nakonec prostřílejí z pláže… až do Paříže. A pak do Berlína, pokud tam Rusové nedorazí první.

Jenomže jedna z nejambicióznějších vojenských operací historie lidstva není takhle jednoduchá, samozřejmě, že není. Vylodění vojáků na pěti plážích bylo zcela zásadní hlavní událostí dne D. Ale nikdy by se to nepodařilo bez bambilionů “malých” operací kolem. Tak namátkou, ano…

Viva la Resistance!

V průběhu druhé světové války vzniklo v britské tajné službě MI6 speciální oddělení přímo na popud Winstona Churchilla. Říkalo se jim SOE, Special Operations Executives. A tihle špióni vytvořili rozsáhlý plán, který měl využít francouzské odbojáře k tomu, aby za nepřátelskou linií paralyzovali nepřítele a zabránili rychlému příjezdu německých posil.

Britové tak dali Francouzům seznam cílů. Křižovatky, komunikační centra, železnice, nádraží, kolony vozů, silnice… Resistence trpěla pod okovanou botou okupantů řadu let a její členové lačnili po krvi. Často bez vojenského výcviku a s improvizovanými zbraněmi byli odhodláni vyhodit do povětří cokoli, na co jim MI6 ukáže a podříznout všechno, co má na sobě svastiku.

Znamení k útoku mimochodem zakódovala do svého vysílání rozhlasová stanice BBC. Zajímavostí je, že tenhle signál se německé rozvědce povedlo rozkódovat. Na blížící se invazi upozornil německý rozvědčík Josef Götz. Ale vojenští velitelé ho nebrali vážně, protože Götz přesně takhle hysterčil už před měsícem a žádná invaze se nekonala.

Jenomže Götz měl pravdu i před měsícem, jenom bylo vylodění odloženo kvůli špatnému počasí.

Skok do temnot

Asi víte, že ve Dni D nějak figurovali paragáni. A to je pravda, ale málokdo si uvědomuje, jak moc je to bizarní záležitost. Ano, padák byl lidstvu znám už několik dekád, ale nikomu pořád nepřišlo extra normální prostě vyskakovat z letadla. Zvlášť v takhle absurdně vysokých počtech. Obecně formát výsadkářů jako takových se pořádně zrodil až za druhé světové války. Pro ně to bylo stejně bizarní, jako kdyby nám dnes US army představila vojáky, které shazuje z orbitu. Jasně, my všichni víme, že je to teoreticky možné, ale… je to bizarní!

Letadla s výsadkáři vzlétala v Británii už ve čtvrt na jedenáct večer 5. června. A často velice nezkušení paragáni museli vyskakovat nad Francií za tmy a dost často do jenom hrubě zmapovaného prostoru. Což je náročné. Řada vojáků zemřela jenom na následky skoku. Mohlo to být příliš tvrdým dopadnem, ale početná skupina vojáků také napadala do skrytého močálu a prostě utonula zamotána do lan padáků. Autoři se rádi dohadují nad tím, co asi muselo být horší, jestli řítit se na člunu vstříc útesům s německými kulomety nebo vyskočit v absolutní tmě, pak se pomaloučku snášet na padáku hluboko za nepřátelskou linii a doufat, že vás nikdo neodhalí či vás náhodou nezabije pád, nebo váš spolubojovník, který vyskočil po vás a neotevřel se mu padák.

Výsadkáři byli nicméně pro úspěch vylodění zcela zásadní. Francouzští odbojáři sice dělali, co mohli, aby zmrzačili německou bojeschopnost, ale reálně nemohli bojovat s profesionální armádou. Takže paragáni měli za úkol využít momentu překvapení, který jim dá jejich seskok a nečekaný útok resistence a obsadit klíčové body za nepřátelskou linií.

Předpokládalo se totiž, že přes veškerou snahu Francouzů, část německých posil dorazí ještě v době, kdy se bude na pláži bojovat. A pokud nebude posilám nic stát v cestě, může se stát, že nacisté vytlačí invazní síly zpátky do moře. Třináct tisíc frajerů tedy během noci vyskákalo z letadel a od brzkého rána dobývalo křižovatky, vesničky, mosty a zdymadla. Většinou měli na své straně moment překvapení a přepady byly mimořádně úspěšné.

Jenomže tím, že Spojenci něco zabrali, jim peklo teprve začínalo. Celý den totiž z jedné strany nabíhali nepřátelské posily, které chtěly prorazit k plážím a z druhé strany zase nepřátelské oddíly, které z pláže ustupovaly. Výsadkáři tak byli často několik dní mezi německým kladivem a nacistickou kovadlinou. A museli držet, dokud se hoši z pláží neprostřílí až k nim.

Czechoslovak Wing

Během Dne D se pochopitelně z letadel jenom nesypali výsadkáři, ale aktivně se ve vzduchu bojovalo. Spojenci měli nad Osou nad Normandií jasnou převahu, ale 6. červen byl teprve začátek invaze a letecké invazní síly si nemohly dovolit veliké ztráty.

Pro nás je zajímavé, že součástí Royal Air Force byla i 310., 312. a 313. peruť. Co na nich bylo tak zajímavého? Souhrnně se jim říkalo Czechoslovak Wing, tedy Československé křídlo. Oh yeah, to byli naši hoši. Dokonce s několika potvrzenými sestřely a bohužel i nějakými ztrátami.

Češi samozřejmě nebojovali jenom pod RAF, ale i při vylodění. Respektivě čeští krajané v amerických uniformách. Ostatně, v roce 1940 bylo podle imigračního úřadu v Americe přes milion a půl lidí, kteří uváděli češtinu jako svůj mateřský jazyk.

Ale zpátky k letadlům! Nejenom, že vyhazovaly výsadkáře a sestřelovaly nacistická letadla, ale hlavně bombardéry byly extrémně důležité k úspěchu vylodění. Měly vysypat svůj výbušný náklad nad obrannou německou linií a v ideálním případě pak pěchota, která ve člunech dorazí k pláži, “jenom” vyčistí to, co letadla nestihla vypálit do základů.

Na většině místech to fungovalo. Pláže Juno, Sword, Gold a Utah narazily sice na těžký odpor, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Omaha byl problém. Proto je nejslavnější. Protože bombardéry minuly. Američané najeli před plně opevněné bunkry s kulomety, kterým zatím nikdo nezkřivil ani vlásek na hlavě. A byli tam jak na střelnici.

Nejdelší den

Bombardéry nebyl ale jediný průšvih v sektoru Omaha. Bylo to taky jediné místo, které měli nacisté posílené o extra divizi, takže Američané narazili na překvapivě silný odpor. A v neposlední řadě se jim podařilo cestou na pláž utopit sedmadvacet z devětadvaceti tanků.

Víte, plán byl takový, že se do vody spustí tanky se speciální plovoucí konstrukcí, budou působit jako klasické transportní čluny a jakmile pásy narazí na dno, sundá se konstrukce a tanky začnou pálit na nepřátelské pozice. Kvůli rozbouřenému moři se vyloďovací vzdálenost zkrátila z pěti kilometrů od břehu na jeden kilák… a jediný sektor, kam se zpráva nestihla dostat, byl Omaha.

Zkušení tankisté, ale nezkušení námořníci si v divokých vlnách nechali natočit stroj bokem k vlnám a tanky začaly rychle nabírat vodu. Čímž Omaha přišla o podporu těžké techniky. No zkrátka průšvih za průšvihem.

Němci drželi Spojence přišpendlené neustálou palbou a do jejich opěrných bodů na útesech se američtí vojáci dostali hlavně díky improvizovaným útokům, nikoli nějakým velkým plánem shora. Nakonec se Američanům podařilo vylomit se z pláže, ale tím se celá operace zdržela o celý den.

Highway to hell

Den D si vyžádal téměř pět tisíc životů Spojenců. Jeden pekelný den. A co je nejhorší, byla to jenom otvíračka, první den, vítejte na frontě, hoši. Celá operace trvala do 25. srpna, tak dlouho Spojencům trvalo vylomit se z Normandie a zemřelo u toho dalších sto dvacet tisíc chlapů.

To bylo léto 1944. Do konce války zbývalo ještě více než tři čtvrtě roku.

Podobné články

Doporučujeme

Další články