Steven Seagal je doslova a do písmene padlá hvězda Hollywoodu. Víte, když píšete o kontroverzním herci, většinou můžete říct, že existují dvě strany dané osoby. Ta profesní, to co vidíte na plátně, a to, co se odehrává za kamerou. Jenže Seagal takhle jednoduše rozdělit nejde...
Generický název v plamenech
Abychom se mohli doopravdy podívat na Seagalovu práci, musíme se trochu oprostit od toho, že Steven Seagal byl hlavní zbraní Vladimíra Železného po většinu devadesátek a setřást ze sebe tu nostalgii. Docela objektivně se dá prohlásit, že prvních pět filmů se Seagalem mělo potenciál. Na konci osmdesátek se objevil frajer v culíku, který uměl do té doby v podstatě neznámé aikido a uměl ho předvést na plátně. A když jste nad něj postavili dobrého režiséra, který věděl, jak Seagala použít, byl z toho docela dobrý akčnější skoro thriller.
Filmy jako Nico, Těžko ho zabít nebo Nemilosrdná spravedlnost byly po testosteronem nabušených osmdesátkách, kde Schwarzík nebo Stallone zkosili kulometem stovky lidí, příjemně osvěžující. Vypadalo to, že by Seagal mohl být zdravou kombinací hláškujícího Bruce Willise a mistra cinematických kopanců van Damma. Tahle éra vyvrcholila filmem Přepadení v Pacifiku a od té doby to šlo jenom dolů.
Víte, už u Nemilosrdné spravedlnosti a Přepadení v Pacifiku se proslýchalo, že Steven Seagal je tak trochu... kokot. Nechává vystříhávat z filmů dobré scény, ve kterých není on, aby ho nikdo nezastínil, a chová se příšerně k lidem na natáčení. Velice často se údajně chlubí také tím, že toho či támhletoho mistra naučil jeho nejslavnější chvat on a vůbec… no, prostě kokot.
Ve světle těchto informací vás asi nepřekvapí a možná i zahřeje u srdíčka historka o tom, jak se Seagal při natáčení jednoho svého filmu chlubil, že ho nikdo nedokáže “vypnout” v kravatě. Prý má speciální chvat, kterým se dostane z jakéhokoli sevření. Na to pochopitelně musel zareagovat poradce pro bojové scény, starý mistr juda Gene LeBell, frajer, který učil kravaty už Bruce Leeho. Legenda říká, že LeBell sevřel Seagala kolem krku a po pěti neúspěšných pokusech udeřit Gena do koulí Steven upadl do bezvědomí. A jak se tak stává, povolil mu svěrač a vydělal se do kimona. Seagal samozřejmě říká, že to pravda není, ale většina lidí na natáčení na to s láskou vzpomíná dodnes.
Ať už se ale Seagal podělal do kalhot, nebo ne, pravdou je, že s ním bylo těžké pořízení. A čím víc přebíral kontrolu nad svými projekty, tím horší byl. Takže od chvíle, kdy nad Aljaškou v plamenech usedl do režisérského křesla, už mu jen málo lidí mohlo kecat do práce a jeho filmy šly kvalitativně dolů. Z nadějné hvězdy Hollywoodu se stal stroj na generická akční béčka. A mělo být hůř.
DVD, Putin a #MeToo
Posledních deset, patnáct let je Steven Seagal známý spíš tím, jak moc lpí na tvoření špatných akčních filmů, které putují rovnou na domácí nosiče, přestože on sám dávno akční hvězda ani nepřipomíná. Nosí oversized saka, v každém filmu vypadá stejně, protože se pravděpodobně odmítá převléknout z domácího a i při akčních scénách zásadně odmítá vstát.
A když vstává, tak jenom proto, aby odešel z interview, kde se ho ptají na jeho vyjádření k #MeToo skandálu, který byl v jeho případě vážně děsivý. Žádné nevhodné poznámky nebo sahání, nevhodné návrhy… Ne, rovnou znásilnění. Což mimochodem dělá ze sledování všech jeho filmy z poslední vážně náročnou záležitost, protože přes svůj věk a, řekněme, obdivuhodnou váhu v nich má vždycky nějakou vážně nepříjemnou intimní scénu s herečkou, která vypadá na sedmnáct. Brrr.
Pointa je, že proti Seagalovi byla vznesena takhle zásadní obvinění a vy jste o tom pravděpodobně nikdy neslyšeli, protože Steven Seagal už pár let nikoho nezajímá. Nikoho kromě lidí v Rusku, protože kdyby náhodou padlá hollywoodská hvězda sama přímo nebyla nejhorší člověk na planetě, aspoň se chce s jedním kamarádit. Takže je ohromným fanouškem Vladimíra Putina. A Voloďa zase fandí Steveovi, pochopitelně.
Pokud byste si i po tomhle všem chtěli pustit nějaký film se Stevenem Seagalem, zkuste Boeing 747 v ohrožení, kde Seagal násilně umře v prvních asi dvaceti minutách. A zůstanete jenom s Kurtem Russellem, který se nekamarádí s diktátory a netočí shity. Jenom ničí drahé historické relikvie. Ale o tom až příště.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
