Souboj originálu a amerického klonu má poměrně jasného vítěze i za velkou louží, kde pivní kultura postupuje kupředu mílovými kroky. Minimálně tedy na obou pobřežích, kde se daří i pivním speciálům.
Komplikovaná historie budějovických ležáků se píše minimálně od roku 1907 a zahrnuje více než stovku různých žalob. Budweiser se v Českých Budějovicích vařil dávno před objevením Ameriky, ale když začali v USA vařit pivo podobné a na počest českého originálu ho stejně i pojmenovali (tak jako se řada amerických piv hrdě nazývá pilsnery), začaly problémy... a od začátku dvacátého století se začaly kupit i žaloby.
Nemá smysl se do letitého problému znovu a znovu nořit. Anheuser-Busch sice v roce 2014 koupil ‚souseda‘ Budvaru, Budějovický měšťanský pivovar známý u nás více pod jménem Samson, jenže tím si svůj nárok na slavné jméno nijak nepřivlastnil. Pavučina vztahů a nároků je natolik spletitá, že se momentálně musíme spokojit s tím, jak to je. Američané pijí svého Buda a my pijeme Budvar. Nebo ne?
Budějovický Budvar se sice v USA nesmí prodávat pod svým vlastním názvem, ale pivo do amerických obchodů importuje jako Czechvar. Je samozřejmě dražší než velkoprodukce amerického Budweiseru, který sám sebe velkohubě nazývá králem piv (King of Beers), ale je potřeba Američany konečně přestat označovat za pivní neználky. Na západním a východním pobřeží se totiž malým pivovarům neuvěřitelně daří a budují si tu pozici dlouhá léta. Dokonce i velké sítě supermarketů se tomu přizpůsobují a nabízejí nekonečné regály s výběrem prémiových piv a akcí „sestav si svůj vlastní sixpack“. Dostanete karton a do něj si můžete za jednotnou cenu naskládat libovolných šest piv. Ideální příležitost rozšířit si obzory.
Američtí fandové piva navíc hodně dají na online servery jako BeerAdvocate.com, kde si navzájem sdělují dojmy a snaží se klestit si svou cestu pivní džunglí amerických marketů i specializovaných shopů. Jak v podobných doupětech pivních snobů vlastně budějovický Budweiser boduje?
Samozřejmě vyhrává, a to i přesto, že kvůli přísným americkým nárokům se pivo musí pečlivě pasterovat a přichází tak o kus charakteristické chuti. Jen málokterý Američan ale může srovnat čerstvě natočený Budvar v české hospodě a ten, co si nalije z lahve či plechovky. Ten přichází rychle o pěnu, leč nikoliv o svoje trumfy. Kdyby před vás někdo postavil americký a český Budweiser, rychle to poznáte i podle barvy. Ten americký podle nevybíravých domácích hodnotitelů vypadá a chutná jako koňská moč. Sám se přiznám, že jsem měl tu čest jak s plnotučným Budweiserem, tak Bud Light a... nedá se to srovnávat. Už proto, že jsou to oproti budějovickému Budvaru zcela odlišné typy.
Tenhle článek dopisuji ve žhavém newyorském odpoledni, kdy teploty za oknem přesahují třicítku a jsou posíleny jak betonovou výhní, tak vyšší vlhkostí. Je těžké v takovém počasí nedostat chuť na pivo. Redakční experti na zlatavý mok sice sedí v Česku, ale něco mi říká, že pár článků o tom, jak americký lid vnímá české importy, ještě vznikne. Ono je totiž pivo s českou etiketou ideální vstupenkou na párty – a novým kamarádům je třeba rozšiřovat obzory nad rámec obligátní „plzničky“.
Zatím vás může hřát, že budějovický Budvar nad americkým kverulantem vyhrává vysoko na body. V podstatě všichni se shodují na tom, že to ani není stejný sport. A mají svým způsobem pravdu. V dalších článcích zkusíme srovnat protivníky ve stejné váhové kategorii. To bude teprve legrace.
A na závěr tu ještě máme útroby Budvaru na StreetView: projděte se pivovarem z pohodlí svého monitoru.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
