Boj o světlo
Historie strahovského areálu sahá do roku 1960, původně se vůbec nejednalo o studentské koleje. Komplex sloužil jako zázemí pro cvičence spartakiád, za tímto účelem byl také projektován. V roce 1967 již však budovy obývali vysokoškoláci, jednalo se především o studenty pražské techniky, a neměli to vůbec jednoduché. Někdy se netopilo, jindy netekla voda nebo nešla elektřina, anebo všechno dohromady.
Na konci října 1967 byla situace obzvlášť tristní. Ačkoliv byl podzim 1967 značně chladný, na kolejích se netopilo, navíc vypadával proud. A v tomhle se učte. Když 31. října 1967 vypadl večer proud znovu, přeskočila pověstná jiskra. Studenti se začali shromažďovat před budovami kolejí, ostatně díky uzpůsobení areálu pro cvičence spartakiád k tomu zde byl dostatek prostoru, a následně vyrazili se zapálenými svíčkami do pražských ulic.
Protestní pochod, který čítal několik stovek studentů a provolával dvojsmyslné heslo „Chceme světlo, chceme více světla“ mířil k Pražskému hradu, nakonec to však čelo průvodu nasměrovalo do Nerudovy ulice. Zprvu se nejednalo o akci politickou, ale spíše recesistickou, brutální zásah Veřejné bezpečnosti jí však dal úplně jiný rozměr.
V horní části Malostranského náměstí se účastníci demonstrace dostali kolem 22. hodiny do kontaktu s příslušníky VB. Dokonce zde byl vybudován zátaras z hlídkových vozů, aby demonstrující nemohli pokračovat. Shodou okolností v těchto místech probíhaly bezpečností manévry spojené s přípravou oslav 50. výročí VŘSR.
Hlava nehlava
U zátarasu se rozpoutala diskuze mezi „esenbáky“ a studenty v čele průvodu. Situace se vyostřila, záhy dorazily policejní posily a dav byl zatlačován policejními vozy zpět do Nerudovy ulice. Příslušníci Veřejné bezpečnosti bili studenty obušky a rozháněli je slzným plynem. Rány obuškem doprovázeli údajně slovy „Tu máš světlo!“ a také vulgárními výrazy. Policejní brutality nezůstaly ušetřeny ani dívky.
Ve 22:45 byli studenti s policejním doprovodem zpátky na kolejích, ne však všichni, někteří vysokoškoláci byli zadrženi, další utržili zranění, uvádí se, že pět z nich bylo zraněno těžce. Mnoho studentů s lehčím zraněním lékařskou pomoc raději nevyhledalo. Báli se. I tak museli někteří později ukončit studia.
Brutalita zásahu, o kterém tehdejší tisk informoval, byla akademiky ostře kritizována. Tyto události radikalizovaly nejenom studenty, ale celou společnost. Byly předzvěstí konce zastánců režimu Antonína Novotného a počátku reformního procesu známého jako Pražské jaro.
A zde si můžete přečíst o ikoně Pražského jara 1968, kterou byl Alexander Dubček.