Charles Bukowski bývá svými čtenáři označován za krále cynismu, jenž dokázal svým naprosto jedinečným vulgárním stylem popisovat banální události svého jinak průměrného života, který byl plný promile, kocovin či poznávání zarostlých dívčích klínů. Tento původem německý básník a spisovatel patří dodnes k nejoblíbenějším a nejcitovanějším autorům světa, a hlavně 9. března připomínáme 29 let od jeho smrti. Jaký vůbec Bukowski byl?
Charles Bukowski a jeho trampoty
Charles Bukowski, Hank nebo Buk. Původem německý básník Henry Charles Bukowski bývá označován mnoha jmény, ale jeho původní německé zní Heinrich Karl Bukowski. Narodil se 16. srpna 1920 v německém městě Andernach členovi posádky americké armády Heinrichovi a osmnáctileté švadleně Katharině Fett. Po narození syna se následně vzali, a když byly malému Heinrichovi 4 roky, rozhodli se všichni odstěhovat do Los Angeles, kde se jeho jméno „poameričtilo“ na současného Charlese. V USA to samozřejmě neměl vůbec lehké, protože neovládal jazyk, a tak se často ve škole stával terčem posměchu. Proto raději trávil veškerý svůj čas o samotě a nejlépe s knihou v ruce. Už od mládí četl v podstatě všechno napříč celým literárním světem od Kafky přes Alberta Camuse až po Ernesta Hemingwaye. Tito a další autoři zásadně ovlivnili jeho tvorbu, i když poměrně jiným stylem, než by si sami představovali.
Ani po nástupu na vyšší střední školu se jeho situace nezlepšila. Ve třídě se mu smáli, že pochází z chudých poměrů, takže často docházelo i na pěsti. Dívek se bál, protože si nevěřil, a navíc mu jako „bonus“ všude vyskákalo šílené akné, kterého se nemohl zbavit. K tomu měl doma šíleně přísného otce, jenž ho nenechal normálně žít, což způsobilo jeho nenávist k nim. A pak přišlo období vysoké školy. Rozhodl se jít na Los Angeles City College, kde studoval literaturu a divadlo, jenže ve skrytu duše toužil po novinářské profesi. Ani zde se nesetkal s pochopením, a tak „naschvál“ vyjadřoval svůj veřejný obdiv k Hitlerovi a fašismu a šířil mezi svými spolužáky extremistické názory. To vše jen z toho důvodu, že jeho otec i učitelé Hitlera nesnášeli. Vše vyvrcholilo zjištěním jeho otce, že psací stroj, který mu koupil v rámci studia na univerzitě, používá primárně k tomu, aby na něm psal nechutné a zvrhlé povídky. Rozhodl se proto vyhodit syna z domu. A tak v červnu 1941 skončil Charles Bukowski se studiem na vysoké škole.
A to byl možná ten pravý impuls k osamostatnění se. Tehdy mu bylo 21 let, když odjel do New Orleans. Pak následovala další města jako Atlanta nebo San Francisco. Bukowski se hledal a neustále zkoušel všemožná povolání a způsoby obživy. V roce 1944 byl zadržen FBI z podezření z vyhýbání se vojenskému výcviku. Proto strávil několik dnů ve vězení. Nakonec se ukázalo, že není schopen stát se vojákem, načež byl následně propuštěn. Jeho potulný život se mu stal inspirací v literární tvorbě. Téhož roku nakonec debutoval s knihou Důsledky málo strohého odmítnutí, poté vydával mnoho povídek ve všemožných časopisech. Jenže pak nastal útlum. Byl sice extrémně činorodý, ale bohužel se mu nedařilo prosadit se. Útěchu nacházel v alkoholu, poflakování, lehkých ženách a barových rvačkách. Tyto temné momenty prokládal podřadnými zaměstnáními, která střídal jako ponožky. Pracoval například jako pošťák, řidič nebo sázkař na koňských dostizích. Tímto způsobem zvládl žít mnoho let.
V 50. letech skoro zemřel, když mu z nadměrného pití alkoholu praskl žaludeční vřed. Když v roce 1955 ležel v nemocnici a potřeboval transfuzi krve, odmítali mu ji dát. A to z toho důvodu, že nikdy krev sám nedaroval. Nakonec ho zachránil jeho otec, jenž do nemocnice krev daroval několikrát. Po návratu domů však s pitím alkoholu nepřestal. Když mu v roce 1958 zemřel otec na infarkt, rozdal veškerý majetek rodičů svým přátelům a známým, a celé dědictví, které činilo 15 tisíc dolarů, měl prohrát. Jenže to se ukázalo jako lež.
Mezitím se Charles Bukowski stihl hned dvakrát oženit, a to konkrétně za Barbaru Frye a Lindu Lee Beighle. Pokud vás zajímá, jak to měl kontroverzní spisovatel se ženami, doporučujeme vám přečíst si článek od Kateřiny Horákové.
V 60. letech se Bukowského kariéra otočila směrem vzhůru. Pomohl mu s tím především John Martin, jenž kvůli němu dokonce založil nakladatelství a Bukowského tvorbu začal vydávat. I díky němu se stával slavnějším a slavnějším, ale ani to mu nezabránilo v pokračujícím alkoholismu. V roce 1966 podstoupil operaci hemeroidů. Zlom v jeho kariéře nastal po vydání knihy Poštovní úřad, kterou napsal za pouhých 20 dnů. Vydavatel mu tehdy slíbil, že mu bude platit každý měsíc 100 dolarů, což by pokrylo jeho životní náklady, a on se tak mohl věnovat pouze psaní. S rostoucí slávou začal recitovat poezii na univerzitách a po různých undergroundových klubech, což mu také vydělávalo peníze. Se čtením poezie se dokonce dostal i do Evropy, kde zjistil, že je populárnější, než si vůbec myslel. Recitoval například v německém Hamburku nebo ve svém rodném městě.
Ke sklonku života byl bohužel velmi nemocný. Kromě toho, že měl TBC, tak musel přestat pít alkohol. V roce 1993 onemocněl myelogenní leukemií. Rozhodl se, že podstoupí chemoterapii. Ta mu sice pomohla, ale zároveň velmi oslabila jeho imunitu. Nakonec zemřel 9. března 1994 v San Pedru v Kalifornii ve věku 73 let.
Podobné články
Doporučujeme
