Všichni známe příběh operace Anthropoid. Ale málokdo si uvědomuje, jakým administrativním, diplomatickým a byrokratickým peklem si museli čeští diplomaté projít jenom proto, aby se dostali do situace, kdy mohou zvažovat něco tak odvážného, jako je operace Anthropoid. Na tu potřebujete mít armádu. Ale armáda musí mít velení. A to musí být odpovědné vládě a prezidentovi. A jak můžete mít vládu a prezidenta, když nemáte zemi?
Do akce, hoši
V polovině března 1939 se Němci finálně rozhodli, že Sudety asi stačit nebudou a říšské boty útlaku dusaly Čechy, Moravou a Slezskem. Slovenskem ne, tam si zvládli s botami útlaku pochodovat sami Slováci. Staří veteráni české státnosti, jako byl například Beneš, moc dobře věděli, že tyhle věci se nikdy nevyhrávají z domova. A v podstatě ve chvíli, kdy nacisté překročili českou hranici, dal se zahraniční odboj do pohybu.
Idea zahraničního odboje byla založena na myšlence, že Československo formálně vzato nikdy nepřestalo existovat. Minimálně v kontextu mezinárodního práva. Tahle teorie stála hned na třech nohách. Ta první říkala, že Reich si vynutil Mnichovskou dohodu silou, ta druhá navíc dodávala, že beztak je neplatná tím, že samo Německo porušilo její podmínky, ale hlavně zatřetí, smlouva nikdy nebyla přijata Národním shromážděním. Takže podle Benešova plánu byla velice úmyslně neplatná. A tím pádem všechny československé instituce mimo území Československa zůstaly nadále běžet.
Už 21. března začal československý diplomat dr. Štefan Osuský vydávat časopis Česko-slovenský odboj a organizovat ve Francii nějakou oficiální odbojovou skupinu. Na druhé straně La Manche kanálu zase Jan Masaryk létal od čerta k ďáblu, aby se mu podařilo něco vyjednat na Britech.
Válka razítek
Cesta k exilové vládě byla velice složitá. A to je ještě velice kulantně řečeno. Řekněme, že cesta k exilové vládě byla diplomatickou a byrokratickou noční můrou pro všechny zúčastněné, a to včetně zemí, které se třeba mohly obávat, že by jim to uškodilo v jejich vztahu s Reichem. „Naštěstí“ tohle dilema vyřešil za řadu evropských zemí Hitler sám.
První vládu, kde „mladý“ Masaryk dělal ministra zahraničí a dlouholetý kněz a politik Jan Šrámek premiéroval, se podařilo sestavit a nechat uznat 21. července 1940, tedy přesně před 83 lety. Nad celou vládou pak dlel prezident Edvard Beneš. Začala doba jeho slavných a dodnes tolik probíraných dekretů. Šlo v podstatě o zákony vydávané v exilu, které navrhla a připravila vláda s prezidentem, ovšem prezident jako jediný je mohl reálně vydat.
Možná nejdůležitější součástí zahraničního odboje ale byla organizace Čechů do armád Spojenců. Exilová vláda tedy koordinovala zapojení pilotů do RAF, začlenění československých vojáků do kampaně v severní Africe, na Blízkém východě, případně později při vylodění. A samozřejmě několik jednotek na východní frontě operovalo s posvěcením exilové vlády.
Některé způsoby, kterými lze vést válku proti nepříteli, zkrátka nejsou tak nablýskané a sexy jako jiné, ale jsou často ještě důležitější. Nebýt fungující vlády, nikdy bychom nemohli poslat Gabčíka s Kubišem proti Heydrichovi.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
