Český rozhlas hledá nové členy své rady. Kandidáti tvoří bizarní panoptikum

Obrázek uživatele Jan Palička
22.03.2017, 13:55

V červnu se uvolní tři místa v devítičlenné radě Českého rozhlasu. Jelikož se jedná o veřejnoprávní médium, kandidáti museli odprezentovat své vize a důvody, proč by se na chodu Českého rozhlasu chtěli podílet, v poslanecké sněmovně. Z prezentací jednotlivých kandidátů se ale stala snůška prapodivného bizáru, jejíž poslech snad ani těm poslancům nepřejeme.

Český rozhlas je vedle České televize jedním ze dvou veřejnoprávních médií. O jeho rozpočtu a fungování celkově rozhoduje devítičlenná rada, která zároveň volí i generálního ředitele. Vzhledem k veřejnoprávnímu charakteru jsou jednotliví radní vybíráni poslanci a pravidelně se obměňují. Trojici radních vyprší mandát letos v červnu a je tedy potřeba vybrat jejich nástupce. Z toho se vyklubal úkol, který ani poslancům nepřejeme.

Do výběrového řízení o místo v rozhlasové radě se přihlásilo přes dvacet kandidátů, kteří měli poslancům přednést své vize fungování rozhlasu pod jejich vedením a přesvědčit poslance o tom, že právě oni jsou na post členů rady ideální. Nicméně to, co z jednotlivých kandidátů během slyšení v poslanecké sněmovně padalo za moudra, hravě předčilo veškerou dramatickou tvorbu z žánru absurdní politické satiry, kterou jsme kdy na vlnách Českého rozhlasu mohli zaslechnout.

U některých bizarních kandidátů se posluchač nemohl ubránit dojmu, že se o místo v radě ucházejí tak trochu omylem. Kupříkladu bývalý vládní analytik z dob vlády Petra Nečase Jiří Fencl naplno přiznal, že spíše než rozhlas ho přitahují jiná, poněkud alternativnější média. „Novinařina jsou dnes v první řadě Parlamentní listy, každý tam může napsat, poslat názor, vylít si srdce do sytosti. Parlamentní listy odhalily problém veřejnoprávních médií. Média máme dnes všichni v kapse, taková svoboda nebyla nikdy,“ prohlásil Fencl a dodal, že kromě Parlamentních listů je čtenářem Sputniku, Aeronetu, AC24 nebo Russia Today. Milé.

Další z kandidátů přiznal, že sice problematice rozhlasového vysílání vůbec nerozumí, ale jako primář dermatovenerologického oddělení by mohl radě nabídnout své služby z oblasti zdravotnictví. Když jako jeden z důvodů, proč by se měl stát členem rozhlasové rady, udal to, že má rád procházky přírodou a bydlí doma se třemi ženami, z nichž jedna je manželka, místy to v poslaneckých lavicích vypadalo, že lékařskou péči budou potřebovat někteří poslanci, kteří jsou nuceni tento nosný proslov poslouchat.

Kandidát Petr Balvín pak svými myšlenkami zabrousil do hluboké historie, když místo aby hovořil o své úloze v radě ČRo, raději sáhodlouze začal vyprávět o tom, jak se kamarádil s exministrem kultury Pavlem Dostálem a jak v dobách vlády Vladimíra Špidly přebíhali lidé z ČSSD do ODS a naopak. Když byl uprostřed své retrospektivy konfrontován s faktem, že byl podmínečně odsouzen, čímž nenaplňuje podmínku trestní bezúhonosti, která je na členy rady kladena, raději pokorně odešel, mumlaje si pod fousy, že nepravomocný rozsudek se nepočítá.

Mezi jednotlivými uchazeči se našli obskurní osobnosti jak světské v podobě poněkud prostoduššího exministra kultury Vítězslava Jandáka, tak církevní, které zastupoval legendární farářský kamarád Lucie Bílé Zbigniew Czendlik, který se neobtěžoval dorazit, ale z Miami poslal dopis se zdravicí a práním, že by se rozhlas měl věnovat více menšinám. Kromě něj by do rady chtěl i sekretář kardinála Duky Milan Badal. U Jandáka by jako pozitivní aspekt jeho kandidatury šlo vyzdvihnout to, že prohlásil, že v případě zvolení skončí v politice. Sice by to pro Česko bylo tak trochu z bláta do louže, ale lepší než nic.

Podivuhodné panoptikum uchazečů o post radních se symbolicky završilo v osobě hudebníka Mikoláše Chadimy. Ten nejprve upozornil na skutečnost, že Český rozhlas vlastně vůbec neposlouchá, ale je si vědom toho, že kdyby byl zvolen do jeho rady, tak by asi musel začít. Následně bezelstně přiznal, že se o místo v radě uchází jen proto, že si chce přivydělat a vlastně ani žádnou vizi toho, jak by veřejnoprávní rozhlas měl fungovat, nemá. Tento záchvěv upřímnosti bohužel patřil k tomu nejlepšímu, co byli kandidáti schopni nabídnout, což je samo o sobě dosti smutné. Poslanci tak nejspíše budou postaveni před nelehký úkol spočívající ani ne v tom vybrat z kandidátů ty nejlepší, ale ty nejméně tragické.

O práci v radě Českého rozhlasu očividně stojí jen samí divní lidé. O jakou práci nestojí už vůbec nikdo se dozvíte TADY.


Komentáře

Doporučeno pro vás