Americká herečka a zpěvačka německého původu Marlene Dietrich patřila bez pochyby k největším hvězdám, které kdy na stříbrném plátně zářily. Díky svému manželovi, sudetskému Němci Rudolfu Sieberovi měla blízko k Československu a chtěla zde i žít. Dnes by tato diva slavila své narozeniny. Narodila se v Berlíně v roce 1901. Připomeňme si právě její vazby na Československo, o kterých se ona sama nikde ve svých pamětech příliš nešíří a není vlastně známé proč.
Do vínku byla Marlene Dietrich – vlastním jménem Maria Magdalena, Marlene se z ní stala až v roce 1914, daná tvář chladné krásky, která tone věčně v polostínech a oplývá jak rafinovaností tak zároveň až dětskou nevinností. Vytvořila množství svůdných typů žen z barů a exotických kurtizán - sofistikovaných, tajemných, dojemných a oslňujících zároveň. Legendární byly také její nohy, které nedávaly spát mnoha mužům, ale také ženám. Její náručí prošli takové osobnosti jako Erich Maria Remarque, Franc Sinatra, Jean Gabin, ale i John, F. Kennedy nebo Edith Piaf. Šlechtic s českými kořeny, ale také zakladatel rakouského filmového průmyslu Alexander Kolowrat si na své smrtelné posteli přál „ještě jednou vidět nohy Marlene Dietrich.“ Byla prostě skutečnou femme fatale.
Měla československé občanství
Život této oslnivé krásky by vydal na několik filmů a ne vždy by se jednalo o snímky plné romantiky. Marlene začínala ve dvacátých letech minulého století v Berlíně na divadelních prknech. V té době se také provdala za asistenta režie Rudolfa Siebera. Jejich manželství trvalo přes 50 let a Sieber svoji manželku celoživotně podporoval. Měli spolu jedinou dceru Marii Rivu, která o své matce později napsala strhující příběh „Moje matka Marlene Dietrich.“ Rudolf Sieber byl sudetský Němec, který se narodil v Ústí nad Labem. Díky sňatku s ním získala československé státní občanství a domovskou příslušnost v Ústí nad Labem. Ačkoli byli oba manželé německé národnosti, v Německu, kde si již budovali slibnou filmovou kariéru, platili za cizince, což jim přinášelo mnohá omezení. Rozhodli se proto v roce 1925 zažádat o německé občanství. Po nástupu Hitlera k moci toho ale litovali a chtěli se vrátit nazpět do Čech. Československému státu se to ale úplně nezdálo, a tak manželé nakonec emigrovali do USA. Říšského ministra propagandy Josepfa Goebbelse prý málem trefil šlak. Marlene i její muž byli celoživotními odpůrci fašistů a ona odmítala hrát v německých filmech.
S americkou armádou dorazila osvobodit Plzeň
To, že měla slavná hvězda k Československu opravdu vřelý vztah, dokazuje i fakt, že manželovi rodiče před válkou v domku v ústeckém Střekově opakovaně navštívila. Vystoupila tehdy také ve zcela zaplněném ústeckém divadle. Jako dobrovolnice v řadách americké armády, s propůjčenou hodností kapitánky, dorazila Marlene Dietrichová do Československa na samém konci druhé světové války po boku samotného generála Pattona, který jí daroval revolver. Herečka za války vystupovala u spojeneckých útvarů a také působila jako příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny. Jen týden po kapitulaci Německa, 15. května 1945, se tato „blonďatá Venuše,“ jak ji také přezdívali, neváhala vydat s partou asi deseti amerických vojáků v otevřeném džípu z Plzně do Ústí, jen aby zkontrolovala, zda je Rudiho rodina v pořádku. A to v té době již vyžadovalo slušnou dávku odvahy. Herečka později zjistila, že její tchán s tchýní skončili v rámci odsunu Němců z československého pohraničí v jednom z východoněmeckých utečeneckých táborů. Marlene si je tam vyzvedla a odvezla k sobě do USA, kde v té době již žila. Do Ústí nad Labem už se s manželem nikdy nepodívala, i když v 60. letech pořádala velké kabaretní turné v sousedním Německu. Němci ji tam však k jejímu zklamání bouřlivě vypískali. I dvacet let po válce v nich byla stále ještě zakořeněná Goebbelsova propaganda. Viděli v ní prostě hollywoodskou děvku a zrádkyni národa. „Já ale nebojovala proti Němcům, ale proti nacistům,“ zdůrazňovala vždy slavná herečka, která se v tomto směru svým názorům nikdy nezpronevěřila, a to na rozdíl od některých svých kolegyň a kolegů.
O své „československé životní etapě“ tato herečka, která byla označována za největší evropskou filmovou hvězdu první poloviny 20. století, nikdy příliš nevyprávěla. Proč tomu tak bylo, když se jinak jako mediálně známá hvězda, které se díky jednomu z jejích filmů říkalo i „Modrý anděl,“ veřejně svěřovala s ledasčím, včetně milenců , své bisexuality, způsobu nošení podvazků i korzetu, to už asi zůstane navždy záhadou.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
