Možná vám Ježíšek pod stromeček odhodil nový foťák. Pojďte si s námi projít nejčastější chyby, kterých se amatérští fotografové dopouštějí. Mezi profesionály jsou tyhle fígle samozřejmostí, mezi začátečníky prakticky pole neorané, mezi poloprofesionály by těchto pár informací a nastavení mělo patřit k základům, ale často tomu tak není. Přitom jde o základy, bez kterých prakticky (když vynecháme dílo náhody) nelze pořídit pořádnou fotku.

1. Barevné prostory sRGB a AdobeRGB

Vězte, že tento na první pohled náhodný shluk písmen je veledůležitý pro každého fotografa, který používá fotoaparát alespoň s nějakou možností manuálního nastavení. Většina digitálů umožňuje vybrat si v nastavení z těchto dvou barevných prostorů, které zjednodušeně řečeno určují barevnost Vašich fotografií. Toto nastavení je důležité již při snímání a ukládání fotografie na kartu. Nyní se dostáváme k problému. AdobeRGB sice oproti sRGB poskytuje větší barevné rozpětí, není ovšem podporován většinou tiskáren, monitorů, minilabů ani prohlížecích softwarů. Všechna tato media si vaše fotky sama převedou do sRGB a najednou jsou Vaše původně nádherně barevné fotografie ošklivé a nebarevné. Nestačí si nastavit jen foťák, je důležité zachovat stejné nastavení i u softwaru, který použijete ke zpracování fotek ve vašem počítači.

Doporučení: Pokud z nějakého důvodu nepotřebujete jinak, nastavte své foťáky a software na barevný režim sRGB.

Obzvlášť výrazného barevného znehodnocení se dosahuje u fotek, které jsou celé postaveny na atmosféře tvořené barvou. V tomto případě východ slunce. V levé části obrázku je fotka vyfocena a zpracována v barevném režimu sRGB. Vše je tedy v pořádku. V pravé části obrázku je stejná fotka, která je ovšem vyfocena v AdobeRGB, ale následně zpracována v režimu sRGB. Berevnost již neodpovídá realitě. Barvy jsou mdlé.

2. Neostrost vlivem pomalé závěrky

Tento problém se objevuje nejčastěji u teleobjektivů. Obvyklou příčinou většiny rozmazaných fotografií bývá pomalá závěrka. Rychlost závěrky, která stačí u leckterého kratšího ohniska (základní objektiv, širokoúhlý objektiv), bývá pro teleobjektivy pomalá. Když si expozici nastavujete manuálně, je dobré používat minimálně hodnotu rychlosti závěrky 1/500s. Při použití přednastaveného režimu priority clony, nebo při plném automatu, fotoaparát zcela ignoruje, že máte nasazen teleobjektiv a klidně operuje s rychlostmi závěrky, které se mu právě hodí. Občas tedy použije rychlost vyšší a fotka je ostrá, ale občas si nastaví rychlost nižší, což má většinou za následek neostrou fotografii. Při focení s teleobjektivem doporučuji fotit buď na manuální nastavení, nebo na režim s prioritou času (tedy rychlosti závěrky). Váš teleobjektiv nemusí být rozbitý, možná máte jen špatně nastavenou závěrku.

Teleobjektiv většinou používáme, když si chceme fotografovaný objekt přiblížit. Když tak učiníme, zjistíme, že není snadné udržet záběr zcela bez vibrací. K uklidnění záběru pomůže samozřejmě stativ, ale pokud to nestačí, nebo stativ z nějakého důvodu nemůžeme použít, vše vyřeší vyšší rychlost závěrky. Ta se v různých případech samozřejmě liší, nicméně je možné doporučit nezacházet pod 1/500s. U fotky č. 1 jsem použil rychlost závěrky 1/1600s jelikož jsem měl přiblíženo na maximum (ohnisko 200 mm) a hrozilo, že se sobi rozeběhnou. Výřez z fotky č. 1 (vlevo) a vpravo výřez z té samé fotky, který je ovšem uměle rozostřen, tak aby simuloval rozostření při použití pomalé rychlosti závěrky. Podobného rozostření bych dosáhl zhruba při rychlosti závěrky 1/250s bez stativu.

3. Neostrost způsobená špatným používáním ostřících bodů

Mnoho fotoaparátů je vybaveno ostřícími body. Když se podíváte do hledáčku, budou na Vás svítit, nebo svítit nebudou, ale uvidíte je. Jako bývá u teleobjektivů problémem pomalá závěrka, u širokoúhlých objektivů je neostrost mnohdy způsobena špatným používáním ostřících bodů. Mnoho lidí ostří zamířením středu objektivu na objekt, který chtějí mít ostrý, namáčknou spoušť, poté najdou ideální kompozici a fotí. A ejhle, další neostrá fotka je na světě. Při ostření širokoúhlým objektivem je důležité uvědomit si, že změnou kompozice změníte i vzdálenost od foceného objektu. Byť jen o pár centimetrů nebo milimetrů. Nicméně již tak malý rozdíl může způsobit neostrost. Právě z tohoto důvodu existují ostřící body. Více či méně pokrývají plochu záběru. Funguje to velmi jednoduše. Máte-li v úmyslu zaostřit na objekt umístěný na levé straně kompozice, zaktivujete ostřící bod, který je umístěn na levé straně, a nemusíte kvůli tomu posouvat celý objektiv.

Pro dosažení co nejdokonalejší ostrosti je dobré používat ostřící body položené co nejblíže k místu, které chceme mít ostré. Na obrázku č. 1 jsem použil ostřící bod umístěný přímo uprostřed, jelikož mi v kompozici, kterou jsem si vybral, krásně vyšel přesně na oko, které jsem chtěl mít ostré. Na obrázku č. 2 je naznačeno, který ostřící bod byl skutečně použit a který být použit měl, aby bylo zaostřeno na oko. Na těchto výřezech je krásně vidět, jak výrazné neostrosti jsme dosáhli špatným použitím ostřících bodů. Na obrázku č. 1 je krásně proostřené oko, zatímco na obrázku č. 2 máme proostřené vousy.

„Všechna tato témata se dají popsat mnohem obsáhlejším způsobem a mnoho důležitých informací v tomto krátkém výčtu schází. Obávám se, že pro získání těchto informací a mnoha dalších by bylo nejlepší navštívit fotografický kurz. Třeba zrovna ten náš,” říká fotograf Jakub Frey, který vás provedl základními fotochybami, díky kterým vaše jinak krásné fotky dostatečně nevyzní.

Pokud vás focení zajímá, vsadíme se, že TOHLE vás vytáčí k nepříčetnosti.