1. Prachy dělaj člověka
Taková trochu bakalářská koláž adaptací nejrůznějších kriminálních případů z pera Radka Johna. Trojice hrdinů se po pádu opony snaží přiživit na kapitalistickém koláči a vymýšlí jednu loupež za druhou - přepadávání obrněného vozu nebo vykradení pošty pomocí žebříku a otevřeného okna si určitě pamatujete. Dokud se John coby scenárista drží reality, dá se na to koukat, v poslední třetině bohužel trochu uhne do fikce a film se utopí v křeči a klišé. Nicméně ve výsledku docela koukatelné.
2. Vekslák
Jedna z těch ostudných porevolučních křečí aneb jak Martin Zounar coby hodný chlapec z vesnice přijel do Prahy a nechal se stáhnout do veksláckého bahna. Zounar se v hlavní roli vyloženě trápí, všechno je to tak nějak průhledné a hlavně točit gangsterku o veksláctví v roce 1994? Příliš pozdě, příliš málo, navíc tehdy byl ještě odstup dost krátký, než aby zafungovala nostalgie. Tenhle film naštěstí rychle zapadl, ani televize už nemají žaludek na to, aby ho reprízovaly.
4. Sametoví vrazi
Řemeslně i dramaturgicky perfektně zvládnuté převyprávění orlických vražd. Pravda, peníze v rozpočtu trochu chybí, ale televizní image filmu neubližuje, ba právě naopak. Místo rádoby velkolepých akčních scén a honiček se příběh víc soustředí na postavy a dává vyniknout skvělému obsazení. Z tohohle filmu proto krásně mrazí i při opakovaném zhlédnutí. Škoda, že se na tuhle resuscitaci českých kriminálek nepovedlo uspokojivě navázat.
3. Nahota na prodej
New Yorku a Libni, zdaleka se vyhni. Jirka Krampol jako drsný policajt, Lukáš Vaculík jako investigativní novinář a Vít Olmer jako hrobník české gangsterky. Snaha o akční film uprostřed pražského podsvětí působila už tehdy spíše humorně, dnes na ní člověk nedokáže koukat ani mezi prsty. Nebo se naopak musí celou dobu nepokrytě smát a doufat, že tenhle film nikdy neuvidí nikdo za hranicemi, protože by nad českou kinematografií definitivně udělal kříž.
5. Kajínek
Hodně efektní a hodně povrchní. Jáklův portrét jednoho z nejslavnějších českých vězňů nezakrývá inspiraci západní kinematografií a snad ani drobnou agitku ve prospěch Kajínka. Jako blockbusterová jednohubka ale splňuje svůj účel. Pokud vám snímek doposud unikal, rozhodně to napravte. Nečekejte ale od scénáře žádnou hloubku a od příběhu žádné rozuzlení. Tohle je ve výsledku opravdu primárně o zábavě.
6. Hranaři
Křečovitá gangsterka z produkce Zdeňka Kubíka (Czech Made Man) o hranařích - lidech, co jedou na hraně dobra a zla a jsou přisátí na kapitalistické cecky. Výsledek tak trochu připomíná Kameňák, jen je v něm místo vesničky plné klevetivých bab načančaná Praha plná kysele se tvářících odkvetlých herců a hereček ve špatně padnoucím oblečení. Samet se změnil ve struhadlo a rozdrásal nám srdce? Tahle hláška nás už v ukázce měla varovat, že tady půjde o ústa.
7. Příběh kmotra
Relativně čerstvá a vcelku povedená adaptace Kmentovy knihy Kmotr Mrázek. V upovídaném filmu, který zabírá skoro dvě dekády, se Ondřej Vetchý v hlavní roli snaží, seč mu síly stačí. A celkem to vychází. Jen škoda té doslovnosti a vodění diváka za ručičku. Mohl to být další z filmů, které definují žánr. Takhle je to jen stylový dějepis pro masy bez většího přesahu. Vzhledem k ambicím filmu jde ale vlastně o příkladně splněnou misi.
8. Bony a klid 2
Návrat normalizační zombie armády v plné kráse. Vít Olmer se rozhodl natočit pokračování svého kulťáku a nenapadlo ho nic lepšího, než obsadit původní herce a zasadit je do nového společenského rámce. Ten je ovšem nahlížen optikou nespokojeného důchodce, který banálním způsobem komentuje bolesti doby. Po pár minutách je to trapné pro všechny v sále a na utrápených obličejích herců je vidět, že i oni zřejmě v průběhu natáčení pochopili, do čeho to vlastně šlápli. V kině to bolelo, po dvaceti letech se tomu budeme snad už jen smát.
Bony a klid 2 bohužel patřil do skupiny filmů, které se snažily vrátit staré dobré časy. Totálně marně.