Co se děje s pracovníkem, který se léta nehnul ze své pracovní pozice?

1. Má tendenci se opakovat

smile.gif

Stejný úsměv i stejný pozdrav aplikované na stejného zákazníka po čase působí problémy.

Dlouhodobí a opotřebovaní pracovníci, kteří se přes veškerou předchozí snahu nehnou ze své pracovní pozice, mívají po čase tendenci rezignovat na veškerou kreativitu. Tváří v tvář stresu či nedostatku uspokojení přijmou strategii pasivního kopírování dříve osvědčených postupů, ke své práci navíc mnohdy zaujmou cynický postoj. Pak se stává, že si nedokážou poradit s novými podněty a vrátka do vyšších úrovní firemní hierarchie si doopravdy zavřou nadobro. A otrávenost ještě vzroste.

2. Vyhoří

Ti neúnavní z nich, stále bažící po úspěších a vydeptaní z toho, že nepřichází, své pracovní tempo stále zrychlují a zrychlují... Jenže když to nejde, tak to nejde a i tihle ambiciózní dříči jednou spadnou do propasti letargie a už je nikdo nevytáhne. Možná jen dobrý terapeut a při troše štěstí následně i nový zaměstnavatel.

3. Magoří a chlastá

jim_carrie.gif

Pracovní idylka jak vymalovaná!

Stereotyp a monotónnost po pár letech poznamenají každého. Křečovitý a vycukaný zaměstnanec nejednou sáhne po šťopičce na uklidnění. S vyhlazováním mozkových buněk pak magoří čím dál více. A po čase je v háji... nebo v odmašťovně.

4. Nerozvíjí se

Dalšímu rozvoji, zlepšování totiž brání stereotyp plynoucí z absence nových podnětů a zkušeností. Všechno si už osahal, problémy k řešení jsou pořád stejné, a proto i náplň práce. Ta už mozek nenutí přemýšlet a ten postupně zakrňuje. Člověk si pak snadno namluví, že ví všechno potřebné, aniž by zaujal kritický odstup a uvědomil si, kde budou tyto jeho „expertní“ znalosti za pár let.

5. Vazby s ostatními zaměstnanci zesílily na rušivou úroveň

office.gif

"Pak se nám bude pracovat jedna báseň, jen počkej!"

Je vaší první aktivitou na začátku pracovního dne kafíčko a pokec s kolegy? A co takhle několikeré žvanění u cigárka nebo neustále prodlužované pauzy na oběd? Nebo naopak zavilé odmítání spolupracovat s „tou krávou, co mi na firemním večírku sváděla manžela“ nebo trapné vyhýbání se kolegyni, „se kterou se mi na společné služební cestě nepostavil“? Tak to může jít donekonečna a do krajnosti až do chvíle, kdy nebude možné uskutečnit ani plodnou firemní poradu. Pak je na čase to raději rozpustit.

6. Získá pocit privilegovanosti a nárokuje si možnost odvádět méně práce za vyšší plat

Syndrom ‚mazáctví‘ se dříve nebo později rozvine téměř u každého, neboť jen ti nejvýtečnější, neřkuli zázrační z nás mají natolik vyvinutý smysl pro sebereflexi, který by tento nešvar dokázal zastavit. Což o to, on to nemusí být takový problém až do chvíle, kdy se takto ‚postižený‘ zaměstnanec bude cítit pevný v kramflecích natolik, že se jednoduše přestane snažit pracovat naplno. V ještě horším případě se pak může stát, že za tuto svou polovičatou, avšak ‚s léty ověřenou‘ práci bude chtít více peněz - však to se přeci sluší!

7. Začne postrádat pokoru

drzoun.gif

"Je mi fakt docela fuk tvůj názor, víme?"

S předchozím nešvarem jde často ruku v ruce i tento problém, který situaci jen zhoršuje. Machrovat na šéfa a odmlouvat mu v práci nedělá dobré ovzduší. Pokud je šéf měkký, začne mu to po čase podrývat autoritu, což s sebou přinese další nárůst množství nepokorných pracovníků a celý podnik se brzy bude moct kompletně zavřít.

8. Anebo se stává šéfovou opičkou

Zejména submisivní a závislostní typy lidí se nechávají snadno ochočit, pro pochvalu i pro peníze se rádi ohnou, poslouchají na povel a svých názorů se pro své pohodlíčko rádi vzdají. Některým šéfům takoví podřízení vyhovují, některým ne. Je však jisté, že jim samotným to svědčí málokdy.

9. Má tendenci krást

kradacka.gif

"Dnes jsem toho zmákla fakt dost!"

To je tak, když zaměstnanec po čase přijde na všechny skulinky v zaměstavatelových mechanismech ochrany a kontroly majetku a začne tu a tam po kouskách uždibovat něco pro sebe. A když mu to bude procházet, po čase už bezskrupulózně nahamtá, co se dá, protože „na to po těch letech má právo“ a „kdo nekrade, okrádá rodinu“! Takový člověk by měl odejít i z vlastní vůle, dokud mu tato jeho aktivita nevratně nezkazí charakter.

10. Všechny trasy do práce se ochodí, a to jednoho otráví

Někteří lidé si to po cestě do práce i z práce potřebují udělat hezké a odrelaxovat se zajímavou procházkou či projížďkou plnou nových podnětů k přemýšlení i k zábavě. Ale co pak, když už jsou po čase všechny varianty tras, zdolávané všemi možnými dopravními prostředky, stejně monotónní jako sama práce? To je pak na čase zvednout kotvy.

11. Stereotyp se neblaze ukládá i do těla

metropolis.gif

Možná je na čase vykydnout si v ředitelském křesílku!

Jediná výhoda pohybových stereotypů je ta, že obrovským dílem přispívají fyzioterapeutům na chleba. Jinak je to s nimi prostě na pytel. Některé části těla jsou příliš zatěžované, dochází k dysbalancím, dysproporcím, a následně také k bolestem. Ošívající se, trpící pracovník toho pak logicky příliš neudělá. Tento problém však mají šanci změnit především lidé s manuální profesí nebo lidé, kteří jsou všestrannější a nebojí se riskovat a změnit své povolání od základu. Vášniví novináři, účetní či šičky mají prostě smůlu.

A s tím nutně souvisí výhody práce z domova. Jaké jsou, se dočtete ZDE!