Je to pětapadesát let, co zemřel jeden z největších státníků moderní historie, válečný premiér Velké Británie, anglický buldok sir Winston Churchill. Dokážeme se víc než padesát let po jeho smrti podívat na jeho život střízlivýma očima? Pravděpodobně ne.
Přestože je Winston Churchill naprosto bezpochyby jedna z nejdůležitějších postav dvacátého století, je to postava jako vystřižená ze století devatenáctého, ve kterém se Churchill ostatně narodil a které ho formovalo. Ze základky, filmů, knížek a her si můžeme pamatovat britského ministerského předsedů, který před nacisty necouvne ani o krok zpět.
Ale ne všichni ho takhle mohou vnímat. Winston Churchill byl totiž v první řadě imperiál tělem i duší. Člověk, který byl přesvědčen, že když někam zapíchne tyč, na které vlaje Union Jack, tak to místo prostě patří Britskému impériu. Spousta kolonií, které se nacházely pod nadvládou Angličanů, nikdy rozhodně nevnímaly buldoka Winstona jako hrdého obránce demokracie.
Historici bránící Churchilla ho označují za “liberálního imperialistu”, tedy člověka, který chce jménem Anglie přinést do všech zaostalých koutů světa trochu té civilizace - tady máte čaj a sušenky, vy zpátečničtí křováci, nemáte zač. Ve většině jeho výrocích na “nebílé” země zaznívá trochu rasismu, který ovšem… byl tak nějak znakem doby. A to nejenom v nacistickém Německu, ale třeba i ve Spojených státech a Británii, kteří dostali několikrát klepec od Japonců právě proto, že si nedokázali připustit, že by “žluťáci z východu” mohli bojovat tak efektivně jako civilizované bílé armády.
Ví se například, že Churchill nechoval žádnou velkou lásku k Indům, o kterých prohlašoval, že jsou to “divoši s divoškým náboženstvím”. Přitom v době svého prvního premierování vládl tři sta šedesáti milionům Indů, zatímco jeho milovaných Britů bylo jen necelých padesát milionů. Ostatně, když v roce 1943 udeřil do Indie hladomor, Churchill se nechal slyšet, že Indové “se rozmnožují jako králíci” a nemá smysl tam posílat žádnou pomoc. Jenom ho mrzelo, že když už Indie trpí hlady, že aspoň neumřel Ghandi.
Což je mimochodem důvod, proč nikdo neveřil Churchillově varování před Hitlerem, podobně totiž dříve vyšiloval ohledně Ghandiho a pro spoustu lidí byl sir Winston jenom geopolitická hysterka.
Dalším dnes horkým tématem byl Churchillův domnělý antisemitismus, kterým pravděpodobně trpěl stejně jako všichni jeho kolegové, přátelé a příbuzní. U většiny židovské veřejnosti si to ale opravil takovými maličkostmi jako třeba založení Izraele nebo zastavení holocaustu.
Jestli ale Churchill někoho doopravdy nenáviděl, byli to nacisté a komunisté. Několikrát říkal, že by nejradši viděl, jak se Třetí říše se Sovětským svazem vyhladí navzájem. Ono je vlastně těžké určit, jestli je někdo rasista, antisemita nebo šovinista, když… ten konkrétní člověk nemá rád v podstatě nikoho.
Faktem ale je, že někoho takového Velká Británie v roce 1940 potřebovala. Někoho, komu je jedno, co si o něm lidé povídají, někoho, kdo po Dunkerku neztratí koule, ale naopak lupne lampu whiskey, přednese možná nejlepší válečný projev historie a potom se zruinovaným rozpočtem a minimem prostředků dokáže vzdorovat vojenské mašinérii Třetí říše rok a půl než se podaří zatáhnout do války Ameriku.
Víte, buldoci byli původně vyšlechtěni pro to, aby bojovali s medvědy. A možná, že když buldok dokáže s medvědem zápasit několik let jenom proto, aby zachránil ostatní psi... možná, že pak je jedno, co si o těch psech myslí.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
