Na den přesně před 93 lety se v Argentině narodil jeden z nejvýznamnějších marxistických revolucionářů, Ernesto „Che“ Guevara. Utopické beztřídní společnosti se snažil dosáhnout cestou ozbrojených a násilných revolucí, proto se také stal nejvýše postaveným prominentem režimu Fidela Castra a měl na svědomí stovky životů. Právě Fidela Castra totiž k myšlenkám radikálního marxismu dovedl samotný Che Guevara, jehož Castro označil za mnohem uvědomělejšího marxistu a revolucionáře, než byl v té době on sám.
Guevaru k marxismu přivedla matka
Ernesto Guevara se narodil v argentinském městě Rosario do středostavovské rodiny 14. června roku 1928. Kvůli těžkému astmatu, kterým trpěl, nechodil do školy jako ostatní děti. Vzdělávala ho vlastní matka, a právě ona v něm probudila vášeň k literatuře, zejména pak ke knihám Karla Marxe a Friedricha Engelse. Ačkoli byl pro výše zmíněné důvody Guevara introvertem, specifickým rysem jeho mládí (kterým se možná liší od ostatních revolucionářů) je skutečnost, že nepocházel z rozvrácené rodiny, kde by byly spory a hádky na denním pořádku.
V roce 1941, během probíhající druhé světové války, nastoupil na střední školu. Nedá se říct, že by ho studium naplňovalo, spíše naopak, což ovšem nevylučuje jeho nadprůměrné studijní výsledky. Větší zájem měl však o sport, tělesnou výchovu a ragby, které souběžně se školou hrál. S nadprůměrnými studijními výsledky pokračoval i na lékařské fakultě v Buenos Aires, kterou v roce 1953 dokončil. Poté jako lékař narukoval do jednotek Fidela Castra.
Propastné sociální rozdíly viděl na vlastní oči
Che Guevara nebyl marxistou teoretikem, jako tomu bylo například u otce marxismu Karla Marxe, který o bídě dělnické třídy věděl vše, přestože ji nikdy nepoznal a celý život si žil nadprůměrně dobře. Guevara procestoval během studií i po nich velkou část Jižní Ameriky. Na cestách na vlastní oči poznal propastné rozdíly mezi chudými a bohatými a mezi venkovem a městem. A právě zde se u něj projevil vliv Marxe, Engelse, Stalina, Lenina a Jean-Paula Sartra – Guevara viděl jasné řešení, revoluci.
Pravé jméno Che Guevary zní Ernesto Rafael Guevara de la Serna. Označení „Che“ se v Argentině a Bolívii používá k oslovení, jedná se o ekvivalent našeho „hej“, případně „hele“. Guevara si „Che“ ke svému jménu připojil pro časté užívání tohoto zvolání, jeho jméno pak dostalo „lidovější“ podobu a rámec. Che Guevara, obyčejný člověk z lidu.
Duo Guevara&Castro
S Fidelem Castrem se setkal v Mexiku v létě roku 1955. Zatímco Fidel Castro byl mužem činu a v exilu připravoval svržení režimu na Kubě, Guevara byl mnohem vyspělejším a sečtělejším marxistou. Nelze pochybovat o tom, že radikálního marxistu z Castra udělaly právě dlouhé rozpravy s Guevarou. Řadovým vojákem dlouho nebyl, brzy se vypracoval na pozici Castrovy pravé ruky. Roku 1956 se na Kubě vylodily Castrovy jednotky a přes dva roky zde vedly partizánskou válku s tamním režimem. V roce 1959 byla válka u konce, úspěšnou stranou se stala strana Fidela Castra. Z Guevary se mezitím stal prominent nastupujícího nového režimu, oficiálně zastával post prokurátora. Představitelé svrženého režimu byli drženi v havanské pevnosti La Cabaña a lidovými soudy posíláni na smrt. Ve skutečnosti o většině osudů rozhodl sám Guevara, kterému je z tohoto období oficiálně připsáno 216 obětí, některé zdroje však hovoří až o dvou tisících. Známý je Guevarův výrok, který pronesl při svém projevu v OSN v New Yorku: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a popravovat budeme.“
Fidel Castro měl na Guevaru velký vliv a stejně tak Guevara na Castra. Není třeba se divit tomu, že se na podzim roku 1959 stal z Guevary prezident kubánské Národní banky a o dva roky později dokonce ministr průmyslu. V témže roce také zorganizoval a uvedl do chodu první kubánský „tábor nápravných prací“. O jaký tábor se jednalo ve skutečnosti asi není třeba vysvětlovat. Přestože Guevara zavedl „dobrovolné pracovní neděle“, jichž se sám účastnil na plantážích cukrové třtiny, kubánská centrálně plánovaná ekonomika se hroutila a měna devalvovala. V té době dělal Guevarovi poradce i československý ekonom Valtr Komárek.
Pět měsíců v československém ráji
V roce 1966 se Che Guevara po osobních konfliktech s Fidelem Castrem přestěhoval na pět měsíců do komunistického Československa, kde se setkával se svou přítelkyní a milenkou, léčil si astma a žil pod jiným jménem nedaleko Prahy. V té době vystupoval jako Ramón Benitez z Uruguaye. Po pobytu ve střední Evropě se přesunul do Bolívie, v té době už pod jménem Adolfo Mena, kde se s partyzány pokoušel rozpoutat další revoluci. Ovšem tentokrát se k němu nepřidali ani tamější komunisté, ani příslušníci dělnické třídy. Jedenáct měsíců zde se svou skupinou bojoval proti bolivijskému režimu a kromě odporu místních obyvatel ho sužovaly i těžké záchvaty astmatu. Guevarova partyzánská skupina padla na základě udání 8. října roku 1967 do zajetí. Che Guevara byl na příkaz bolivijského prezidenta René Barrientose popraven o den později, tedy 9. října roku 1967. Poprava byla provedena tak, aby rány na Guevarově těle vypadaly jako rány z boje. I přes svou nezpochybnitelnou roli v masových popravách na Kubě se stal ikonou socialistických revolučních hnutí. Postava Che Guevary je uznávána i mezi marxisty, přestože celý život prosazoval, na rozdíl od komunistů ve střední a východní Evropě, ozbrojenou a násilnou revoluci.
Jak přijít Guevarovi na chuť
Lidé se v kontextu života Che Guevary dělí víceméně jen na dvě skupiny. První je skupina těch, co ho obdivují jako revolucionáře s vizí, zpravidla se jedná o komunisty či marxisty. Druhá skupina, znatelně početnější, ho nenávidí jakožto „popravčího“, vraha a stoupence marxistické ideologie, který přispěl k vzestupu Castrova diktátorského režimu. Pokud patříte k té druhé skupině, Guevarovy myšlenky vám jsou proti srsti, ale přesto se chcete pokusit mu zčásti přijít na chuť, vhodnou cestou je rum s karamelovou příchutí, nesoucí v názvu Guevarovo jméno.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Komerční článek
