Ian Gibson, rodák z amerického Texasu, byl minulou středu ubodán k smrti mladým slonem, na kterého se svým klientem narazili při lovecké výpravě. Zemřel dosti děsivou smrtí, kterou by mu nikdo nechtěl závidět. Internet přesto oslavuje „smrt jednoho ze zlých lovců spanilých ohrožených zvířat“. Měli bychom z toho mít doopravdy radost?

dailymaily_co_uk.jpg

(Foto: dailymail.co.uk)

Výbuch virální nenávisti

Asi nic jiného nedokáže tak perfektně vyklíčit do zuřivé virální nenávisti jako jediná fotka lovce s jeho mrtvou kořistí. Měli jsme jich tady za uplynulý rok spousty – naivní americkou roztleskávačku, která se až moc veřejně chlubila zabitou šelmou, českou frajerku, co si stejně jako předešlá nedokázala svou fotografickou vzpomínku pověsit na zeď v obýváku místo svého Facebooku. Nenávidíme je za to, že se pyšně smějí nad zastřelenými majestátnými zvířaty, které mnozí z nás mohou vidět maximálně v zoologické zahradě. Kořeny našeho vzteku jsou ale poněkud hlubší, sobecké.

mirrir_co_uk.jpg

(Foto: mirror.co.uk)

Lov ten byl odjakživa výsadou „bílé elity“, vrchnosti a zbohatlíků. Přiznejme si, že více než zastřelená zebra vadí drtivé většině z nás fakt, že pušku v ruce drží člověk, který na to „prostě má“. I když jsme se sami nikdy o ochranu přírody hlouběji nezasadili, jsme najednou lusknutím prstu aktivní – jako lidé jsme se od přírody natolik vzdálili, že o ní už nevíme prakticky vůbec nic. Máme tedy právo kritizovat?

Krutý sport?

Odpověď na otázku, zda-li dnes sportovní lovci ohrožují přírodu, může být zodpovězena hned několika různými způsoby. Ve prospěch lovců může hovořit fakt, že člověk vytlačil mnoho zvířecích predátorů a zaplňuje tak prázdné místo – tedy loví zvěř, která se v důsledku nepřítomnosti původních dravců začala množit nad kapacity svého životního prostředí. Na tento argument zelení ochranáři odpovídají vcelku tradičně (a hystericky) – tento způsob lovu je barbarský, protože lovci nezabíjí pro obživu, nýbrž pro trofej. Opravdu máme ale spolu s ochránci propadat šílenému vzteku? Berme to realisticky – počty lovců se za uběhlé desítky let značně ztenčily. V roce 1996 zjistil národní výzkum organizace U.S. Fish & Wildlife Service, že pouze 15% americké populace se považuje za aktivní lovce. A tohle číslo pak k roku 2001 kleslo na 5%.

Nepopřeme fakt, že lov je například v Africe výnosným byznysem – ale takovým, který drží ochrannou ruku nad místní faunou. Buďme sami k sobě navzájem upřímní. Ať už jsme zelení ochranáři, nebo naopak milujeme chvíle strávené s puškou na číhané někde v přírodě, my všichni nakonec žijeme převážně ve městech, která svou přítomností navždy přetvořila krajinu, zničila řadu biotopů a každým dnem ohrožuje stovky živočišných druhů – včera, zítra i právě teď.

Až tedy zase uvidíte fotku nadšeného lovce s jeho kořistí, jak budete reagovat? Budete mu přát smrt – nebo vás to dovede k tomu, abyste se trochu hlouběji zajímali o skutečnou ochranu přírody?

A tady máte krásku odplaty – Kinnesu Johnson, veteránku z Afgánistánu, která odjela do Afriky bojovat s opravdovými padouchy místní fauny, pytláky.