4. Souostroví Izu – s plynovou maskou i na svatbě

Souostroví Izu v Tichém oceánu, které spadá do prefektury Tokio a leží nedaleko poloostrova Izu na ostrově Honšú, tvoří několik malých vulkanických ostrůvků. Zdejší klima má vlivem sopečné aktivity vůbec nejvyšší koncentraci síry v ovzduší. Navzdory tomu nejsou ostrovy liduprázdné. 

Devět z více než tuctu ostrůvků je obydlených, lidé tu bydlí v šesti vesnicích a dvou městech. Jejich obyvatelé ale musí dávat pozor ve dne v noci a stále mít při ruce plynovou masku. Jakmile totiž zazní siréna, musí si ji nasadit. Jinak nosí prakticky neustále roušku na obličeji. Proč se neodstěhují? Důvodem jsou kromě patriotství hlavně peníze. Dotují je totiž vědci, kteří na tomto vzorku lidské populace zkoumají vliv mírné, ale soustavné intoxikace sírou na lidské tělo. 

Sopečná činnost ohrozila život obyvatel na jednom z ostrůvků – konkrétně Mijakedžimu – natolik, že odsud byly více než dva tisíce místních obyvatel v roce 2000 evakuovány. Vrátit se mohli až o pět let později. 

Pokud se sem tedy vydáte, přibalte si do kufru plynovou masku!

 

5. Hadí ostrov

Ilha da Queimada Grande přezdívaný Hadí ostrov leží v Atlantském oceánu u brazilského pobřeží, nedaleko od města São Paulo. Původně byl s Brazílií spojen pevninou, ale po zvednutí hladiny oceánů z něj zůstala jen poměrně malá skalnatá plocha. Na 43 hektarech tu žijí tisíce smrtelně jedovatých hadů křovinářů ostrovních z čeledi chřestýšovitých. Podle některých zdrojů se jich tu plazí až 5 na metr čtvereční. Střízlivější zdroje uvádějí 5× nižší počet. Maximální počet hadů na ostrově byl kolem 4 000 jedinců. Nedostatek potravy jejich počet značně zredukoval. 

Jeden z nejjedovatějších hadů pod sluncem se v této podobě nevyskytuje nikde jinde na světě. Po oddělení ostrova od pevniny prošel vlastním evolučním vývojem. Jejich jed zabije dospělého muže do hodiny. Uštknutý člověk umírá na selhání orgánů. Ani protijed příliš nefunguje, maximálně tak decentně zvyšuje šanci na přežití. 

Ostrov je pochopitelně neobydlený. Ale ne vždy tomu tak bylo. I když... Jediným obyvatelem byl strážce majáku, který ale také padl za oběť hadům. Maják tu tak stojí jako tiché memento a jednou za rok v něm provádí údržbu brazilští námořníci. Ti jsou také, kromě vědců, kteří zkoumají jed zdejších hadů a protilátku na něj, jedinými lidmi, kteří na ostrov smí vkročit. Ostrovu se „kupodivu“ vyhýbají i pašeráci exotických plazů, přestože by za vzácné křovináře ostrovní mohli na černém trhu utržit nemalou odměnu. 

Kromě hadů tu sídlí i tažní ptáci. Ti jsou ovšem také častým cílem jejich útoků. Ostrov byl roku 1984 vyhlášen přírodní rezervací. Původně bylo v plánu vypálit zdejší vegetaci a pěstovat tu banány. O Hadím ostrově koluje spousta zkazek – o mrtvých rybářích, kteří tu chtěli sbírat plané banány nebo také ta, že kvůli své nebezpečnosti je ostrov ideálním místem k zakopání pokladu. 

A TADY se dočtete o městě duchů Bodie na americkém západě.