“Kurva drát!”, “Doprdele!”, “Hovno!”… Proč tyhle hlášky občas každý z nás použije? A znamená to snad, že jsme sprosťáci?
Ze všeho nejdřív se prosím podívejte na tohle vskutku bizarní video:
Jsou ti muži sprostí? Vůbec ne! Vulgárními slovy si prostě jen psychicky ulevují v situaci, se kterou se v životě ještě nikdy nesetkali. Kdyby místo vulgarit říkali třeba: „Neuvěřitelné!“ nebo "Ať jde ten řidič k šípku!", vypadali by divně.
Kdo nikdy nevyslovil žádné „špinavé slovo“, je divný pavouk a měli byste se před ním mít na pozoru. Že to vypadá jako obrana Miloše Zemana nebo Adriany Krnáčové? Vůbec ne – vulgarita je vždy záležitostí situačního kontextu. Pokud prezident veřejně, promyšleně a bez emocí vysloví výraz „kunda“, je to neskutečně sprosté a vulgární jen proto, kdo to řekl a kdy.
Ale představte si, že se bouchnete kladivem do prstu a zařvete: „Jau, do hajzlu!“ Je to sprosté? Vůbec ne. A nebo si představte, že vám zavolá nějaký otravný anonymní telemarkeťák a začne vám vnucovat výhodné pojištění, zázračné deky z ovčí vlny nebo hrnce s kosmickou technologií. Zeptáte se ho, kde vzal vaše číslo, a on drze povídá: „Z veřejně dostupné databáze“.
Na to existuje jediná odpověď: „Strčte si tu databázi do prdele!“ Sprosťárna v tom není ani náhodou. Někdo se vám sprostě a vulgárně cpe do soukromí a vy jste na něj jen promyšleně použili asertivní techniku, aby už příště nevolal.
Zbyněk Petráček v Lidovkách rozlišil vulgaritu a oplzlost. Shrnul, že ve vulgaritě jako takové problém není. Mnohem horší je oplzlost – tedy přesně to, co předvádí Zeman. Podle Petráčka to v roce 1976 pěkně doložil Ivan Martin Jirous při své závěrečné řeči v soudním procesu s Plastic People. K údajné vulgaritě jejich uměleckých textů řekl: „Jsem z venkova a od mládí jsem se účastnil mnoha povolených zábav. Byl jsem svědkem situací, kdy celý sál zpíval s hudebníky například píseň ‘Já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám’, píseň skutečně oplzlou…“
Zeman tedy není vulgární ani sprostý (což by nevadilo), ale je oplzlý a hnusný (což vadí). Sprosťárny přitom v našich životech mají celou řadu pozitivních a zajímavých funkcí, o kterých ale většinou vůbec nepřemýšlíme. Před pár lety je pro časopis Týden shrnul psycholog Zbyněk Vybíral:
1. Uvolnění napětí a pocitu frustrace
Ventilují zklamání, zlobu, naštvání, podráždění; v psychologii se mluví o „odčerpání agrese“. Je to podobné jako s výkřikem. Křičení je zvukově intenzivnější výdej energie, nadávka naopak obsahově. Lidé většinou při nadávání zvyšují hlas, čímž vlastně zdvojnásobují intenzitu.
2. Povzbuzení, dodání sil
Lidé získávají pocit, že jsou silnější. Když si někdo říká "Nemám na to", pak jednoduše zvyšuje pravděpodobnost, že na "to" opravdu nebude mít. Když si někdo říká "Mám na to", je to už jiné. A když se hecuje stylem „já na to, kurva, mám“, cítí zintenzivnění vnitřního povzbuzování.
3. Snaha o začlenění
Chce-li být někdo přijat za člena party, kde se běžně říká píča, mrdat nebo přechcat (někoho), pak tak pravděpodobně začne mluvit. Sprosté slovo může sloužit jako odznak nebo jiný symbol skupinové příslušnosti. V takových případech se dokonce vyprazdňuje sémantika nadávky: přátelé si říkají vole, ale také čuráku apod.
bad-words-052912l.jpg
Inteligentní člověk sprosťárny nahrazuje jinotajem. Místo "Jsi čurák vohrnutej!" můžete říct třeba "Promiňte, ale s vaším názorem nemohu souhlasit, a to ze zcela principiálních důvodů."
4. Úzkost a strach
Člověk, kterému někdo nažene strach, někdy vykřikuje „co mi to, kurva, chcete udělat, vy čuráci...“ Jako by vulgární slova byla posledními zoufalými pokusy zastrašit útočníky; nebo může jít také o posílení sebevědomí (ještě alespoň na chvíli) v případě nouze a ohrožení.
5. Snaha potupit
Když členové party opakují outsiderovi „Jsi úplný hovno“, podvědomě se snaží, aby jejich hodnocení vzal za své. Často vidíme „vytváření otroků“ zbavených jakékoli sebeúcty. Nejúčinnější, zdá se, je tupení adresáta tím, že haním jeho nejbližší.
6. Postrašení, boj proti protivníkovi
Harašení slovy připomíná zběsilou gestikulaci, jež má nahnat strach.
sevendirtywordswhatnottoswearontv_93750a_3989346.jpg
Vulgarity ve zvýšené míře používají lidé s nižším socioekonomickým statusem, nižším vzděláním a větší afinitou k porušování psaných i nepsaných sociálních norem.
7. Snaha o odlišení
Lidé často používají vulgarismy, aby se odlišili od „slušňáků“, chtějí působit drsněji.
8. Snaha být módní
Některá slova „frčí“ a patří k tomu být „cool“. Jistý segment vulgarity je zpravidla „módní“, respektive běžný a normální, zejména u dospívajících.
9. Z nápodoby
Infekce mluvou doma (to, co dítě slyší v domácnosti: rodiče mezi sebou, starší sourozenci) je bezpochyby ještě mocnější než to, co slyší kolem sebe ve školce a ve škole. I tam se však mohou „zkazit“ úplně slušně a zdvořile vychovávané děti.
Tolik psycholog Zbyněk Vybíral. Tak a teď se na to úvodní video podívejte ještě jednou. Podle nás ti muži svými sprosťárnami naplňují body 1. a 4. a částečně možná i 2. a 3. Co si myslíte vy?
A možná teď taky líp pochopíte tuhle skvěle vulgární píseň:
A TADY máte 3 největší baviče z politiky minulých týdnů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
