Jasným důkazem toho, že je člověk dobře vychován, je mimo jiné taktéž úcta ke stáří. Staří lidé toho za život dost prožili, dali základ další generaci, pracovali a nyní na stará kolena si zaslouží spokojený a nikým nerušený odpočinek. I my chováme ke stáří úctu a v žádném případě by nás nenapadlo staré lidi nějak hanobit nebo si z nich dělat srandu. Nicméně existují situace, zapříčiněné důchodci, kdy i ten nejvychovanější jedinec, který chová úctu ke stáří, kudy chodí, vztekle zaskřípe zuby a představuje si, jak je dotyčná stará osoba urychleně odstraněna z našeho světa.
1. Blokování nákupními vozíky
Supermarkety či rovnou hypermarkety bývají z pohledu relativně mladého člověka nejrizikovější. Obzvlášť, pokud je mléko nebo rohlíky v akci.
Důchodci se trhanými pohyby plouží uličkami se svými nákupními vozíky a dychtivě kontrolují ceny u všech produktů. Takový jeden důchodce je schopen ucpat vozíkem celou uličku i na několik desítek minut. Pokud si navíc chcete koupit nějaký produkt, který si zrovna důchodce prohlíží, bude to na dlouho, neboť se přes něho ke zboží nedostanete.
2. Vybavování se u pokladny
Čekání na pokladně je už samo o sobě velmi stresující. Obchod sice disponuje šestnácti pokladnami, ale z nějakého důvodu fungují jenom dvě.
Po několika minutách ve frontě to vypadá, že za chvíli přijdete na řadu, když tu důchodce těsně před vámi paní pokladní oznámí, že je dneska ošklivé počasí a že to by se za komunistů nestalo. Pokračuje v naprosto zbytečném hovoru o počasí, načež většinou zabřednou na téma vnoučátka. Když už konečně sklapnou a chtějí platit, hledají v peněžence několik minut pětikorunu, aby místo ní vytáhli korunu a začali hledat znovu.
3. Nekonečně dlouho přecházejí po přechodu
Jistě se s tím setkala spousta řidičů. Někam spěcháte. Když už zastavíte na přechodu pro chodce (protože máte pocit, že je třeba dnes udělat dobrý skutek), paní o holi nastupuje na vozovku. Její tempo je vražedné, vteřiny se táhnou, vaše noha na plynu váhá, zda to její trápení už ukončit, anebo jí dát ještě šanci, a v pravém oku se vám objevuje nervózní tik.
Aby toho nebylo málo, tak paní v půlce cesty zastaví, otočí se na vás a vděčně vám zamává. To ji samozřejmě stojí spoustu energie, takže si musí před další chůzí trochu dáchnout.
4. Naprosté zablokování bankomatu
Potřebujete si urychleně vybrat hotovost z bankomatu? Je ve vašem okolí jeden jediný bankomat a u něho se zrovna trápí důchodce? Tak to dnes žádná hotovost nebude. Pokud se starému pánovi podaří napopáté zastrčit platební kartu do té správné dírky správným směrem, následuje zdlouhavé hledání PINu. No a pak ten PIN musí někdo naťukat, jelikož samo se to neudělá. Po třetím špatném zadání PINu bankomat jeho kartu „sežere“ a možná se i zablokuje.
5. V autobuse je musíme pouštět sednout
Důchodci mají sice nekonečně mnoho volného času, ale přesto jezdí na nákupy autobusem hned ráno, když ostatní jezdí do práce nebo do školy. Druhá vlna nastává odpoledne, a to zase jezdí všichni z práce nebo školy domů.
Mělo by být povinností každého řádného občana pustit staršího člověka si sednout. O tom není pochyb. Proč ale nepočkají tu jednu jedinou hodinu, kdy by měli autobus jenom pro sebe?
6. Monology ve výtahu
Jízda výtahem s cizí osobou má jasná pravidla. Člověk stojí a kouká se buď na hodinky, hraje si s klíčky od bytu, anebo dělá, že píše na mobilu SMSku. Veškerá komunikace se odbude strohým: „Dobrý den“ a „na shledanou“. Maximálně občas: „Do jakého patra jedete?“ Tím to končí. Víc není třeba a všichni jsou spokojeni.
No a pak do výtahu zavítá důchodce, který má pocit, že je potřeba tu nudnou atmosféru ve výtahu řádně pročísnout, tak začne vyprávět a pokládat různé dotazy. Původně krátká jízda výtahem se mění na nekonečné utrpení.
7. Ach ty internety
Moderní důchodce se snaží držet krok s dobou, a proto si nechá koupit počítač a zapojit internet. Následně povolá nás vnoučata v očekávání, že jim všechno vysvětlíme a naučíme. No a protože máme naše babičky a děti rádi, trpělivě odpovídáme na stokrát položený dotaz, jak se vlastně ty internety pustí a kde že si mají pustit tu písničku od Veselé trojky.
Intenzivní několikahodinový kurz s největší pravděpodobností nekončí, takže následuje řada hodinových telefonátů, kdy nám babičky a dědové do telefonu oznamují, že jim přišel mail, ale nevědí, jak na něj odpovědět, anebo se jim zmenšila obrazovka a oni mají všechno malé. I ta Veselá trojka je malá.
A aby toho nebylo málo, tak si zde můžete přečíst, proč metalisté snáší vedra ze všech nejhůř.
Podobné články
Rom Jeremy
Martin MikoDoporučujeme
