1. Nerozhodnutí

Určitě je znáte. Prostě jdou do kina. Až u pokladny vybírají film, většinou podle názvu, plakátu nebo zlatého „je to vlastně s dabingem, mámo?" pravidla. Máte nutkání jim poradit, ale pokud to uděláte, se zlou se potážete. Dejte jim prostor, stejně skončí na Troškovi nebo Poledňákové. A dobře jim tak.

2. Pašeráci

Ceny občerstvení v kinech jsou brutální a má to svůj důvod. Kino na nich vydělává mnohem, mnohem víc než na prodeji vstupného. Kdo si někdy nepřinesl potají do kina kolu za dvacku, místo aby si jí koupil za výhodných 99 káčé, ať hodí kamenem. Jenže když do sálu provoněného popcornem přinesete kyblík z KFC, už trochu přešlapujete i nepsaná pravidla.

3. Subinky

Přijdou k pokladně a chtějí lístek. Jaký? Neví, hlavně nic neřešit, proto jdu přece do kina, ne? Takže putují okamžitě do poslední řady a do rohu. Každý normální člověk přitom ví, že nejlepší pozice z hlediska diváka je dvě třetiny vzdálenosti od plátna, zhruba uprostřed řady. Proč se tolik chodí do poslední řady? Aby za lidmi nikdo neseděl? Jenže to pak sledujete obraz o velikosti poštovní známky. To můžete provozovat i doma na notebooku.

4. Napovídači

Tohle je spíš americké klišé, protože české publikum sedí zařezané a relativně pasivní, pokud tedy nepřijde nějaký vtip – pak se průměrný český divák směje hned poté, co se ujistí, že se začali smát i ostatní. Západní publikum ale často rádo hrdinům nahlas napovídá. Že za nimi někdo stojí, že si mají za někoho stoupnout atd. Je to otravné, ale co... chtěli jste přece jít ven mezi lidi.

5. Vyprávěči

Klasika u každého animáku, bez ohledu na to, zda je animovaný či nikoliv. Svědomitá maminka svému dítku neúnavně vysvětluje děj na plátně, přičemž vodopád otázek neustává. Nikdy. Jediným vysvobozením bývá bod č. 6.

6. Toaletáři

Jejich močový měchýř má vždy kratší stopáž než zvolený film, a to prosím nemusí být tříhodinový Pán prstenů, některým dívkám úplně postačí devadesátiminutová romantická komedie a občas stihnout i dvě toaletní čísla. Samozřejmě si sednou doprostřed řady, takže kvůli nim musí vstávat tucet lidí... dvakrát.

7. Rekreanti

Většinou postarší pár, který po letech vyrazil na českou veselohru (oni neříkají komedii, podle toho je poznáte), protože jim to doporučil syn. Někteří z nich byli naposledy v kulturáku, na dřevěných židlích s hnijící koženkou, takže jsou samozřejmě nadšení z interiéru moderního multiplexu a vše nahlas nadšeně komentují.

8. Muchlovači

Asi nejstarší a stále nezmírající klišé kinosálů všude po světě. Ani zvyšující se ceny totiž nevybouřenou mládež ze zadních řad nevystrnadí. Volba filmu je nedůležitá (i když Padesát odstínů šedi slibuje jistou předehru), u stopáže to platí dvojnásob, protože chlapci jsou většinou hotoví ještě před koncem reklamního bloku. Hlavně se zašít do rohu a šikovně si dát na klín bundu, aby se pod ní mohlo něco dít.

9. Osvětlovači

Nemáme nic proti tomu, aby lidi používali mobil místo hodinek. A u nudných filmů hrozí, že se na hodinky budete chtít podívat. Ale jakékoliv osvětlování sálu delší než deset vteřin si říká o dušení prázdným kelímkem od popcornu.

10. Útěkáři

Zvednou se s poslední stmívačkou a prostě jdou. Budiž jim přáno, ale jsou to přesně ti samí, co pak na online diskuzích otravují s tím, jestli bylo něco po závěrečných titulcích. Že prý zrovna tentokrát hrozně spěchali.

A TADY máte 10 dokonalých kin, ve kterých si můžete dát i šlofíka.