„Několik desítek novinářů by mělo být zbaveno ruského občanství a deportováno do České republiky,“ napsal ruský spisovatel a nacionalistický politik Eduard Limonov. Svými kritickými a „štvavými“ články prý totiž ohrožují existenci Ruska.
russia-politics-limonov-ru110089.jpg
Mezi námi, ten člověk vypadá divně (Foto: noviplamen.files.wordpress.com)
Proč zrovna k nám a ne třeba do Ameriky, do Německa nebo do Británie? To už Limonov nevysvětlil. Prostě se jich chce zbavit a odlifrovat je někam jinam, aby od nich byl pokoj. Mezi řádky tím ale nevědomky říká: „Česká republika je svobodná a demokratická země, kde si novináři mohou psát, co chtějí."
Těší nás to a vyvolává to v nás národní hrdost. A když připočteme následující charakteristiky naší vlasti, dojde nám, že vlastně žijeme v jednom z nejlepších států světa:
1. Zdravé rozměry
Česko není ani tak velké, že by mělo velmocenské a dobyvačné ambice, ani tak malé, aby ho ve světě nikdo neznal. Být Ruskem nebo naopak Andorrou není nic příjemného. Lidi se vás buď bojí, nebo se vám posmívají. Ale Česko je prostě Česko.
2. Image bez poskvrnky
Rusové jsou komouši, Němci náckové, Američany zajímají jen prachy, Francouzi moc chlastají, Jihoafričani mlátí černochy, Číňani utlačují Tibet, Indové jsou bordeláři… S Čechy si ale jiné národy moc negativních asociací nepojí. Tedy až na to, že jsme komouši, náckové, zajímají nás jen prachy, moc chlastáme…
Jenže to naštěstí víme jen my.
3. Sranda z prezidenta
Děláme si ji svobodně, a to nejen že by nám to někdo zakazoval. Ani nám samotným to nepřijde nepatřičné, urážlivé a dehonestující. V řadě jiných světových zemí je prezident vážená postava, které se nikdo zasmát neodhodlá. Styděl by se za to sám před sebou. Což se nám nelíbí – člověk má mít přece nejen odvahu, ale i právo zpochybňovat cokoli se mu zachce.
4. “Zakázané” substance
Alkohol, cigarety a drogy v Česku vlastně zakázané nejsou. Dostane se k nim každý, kdo na ně má chuť. To je v řadě zemí výjimka, a nemyslíme jen Islámský stát, ale i západní státy. Ne že bychom kdovíjak chlastali, kouřili a fetovali – je to jen další důkaz, že žijeme ve svobodné zemi.
5. Skvěle namíchané počasí
V Indii je půl roku horko jako v peci a tři měsíce pořád leje. Se Skandinávii je půl roku pořád tma a půl roku pořád světlo. Ve Středomoří v zimě nesněží, ale prší… V Česku to máme všechno postupně během roku. Je tu čtvero ročních období, která se hezky pravidelně střídají. Když vás nebaví zima, stračí pár týdnů počkat na jaro. A to je ve světě výjimka.
6. Životní úroveň “tak akorát”
Česko není ani chudé, ani přehnaně bohaté. Nevěříte? Na jedné straně si představte Bangladéš a na druhé Dubaj. Obojí je podivný extrém. Nám ale celkem nic nechybí a zároveň nemáme roupy moc rozhazovat.
7. Absence úzkostné nálady
Když máte v Německu dům s opadávající omítkou a neposekaný trávník, všichni se na vás dívají skrz prsty. Když ve Skandinávii neplatíte daně, všichni vás považují za zločince. Když v Rusku nechlastáte jako o život, jste „divnej“. V Česku je to všem jedno. Společnost vás do ničeho netlačí.
8. Příjemně uvolněná pracovní morálka
V Japonsku zaměstnanci docela často umírají na nemoc z přepracování. V Americe se nesmíte v práci napít ani přijít pozdě – hned by vás vyhodili. V Česku vám ale zaměstnavatel leccos toleruje a odpustí.
9. Demokratický dress code
Do Národního divadla nebo na funus se sice v Česku předpokládá společenský oděv, ale jinak je to celkem na vás, co si kam obléknete. V jiných zemích byste nemohli chodit po městě v outdoorové bundě a do kanceláře v sandálech. Nebo mohli, ale všichni by se na vás dívali jako na burany.
10. Rovnostářství
V Česku je jedno, jestli jste metař nebo univerzitní profesor. Tyhle dvě profese si v hospodě klidně sednou k jednomu stolu a pokecají si u piva. Jinde je společnost rozdělená na „kasty“, které se spolu moc nebaví a nestýkají se.
A TADY si přečtětě, proč jsou Češky krásné ženy s velkými mindráky.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
Komerční článek
