Před 108 lety vypukla jedna z největších a nejkrvavějších bitev první světové války. Řeč je o bitvě u Verdunu z roku 1916, které se vzhledem k počtu zemřelých vojáků říká verdunský mlýnek na maso. A není se čemu divit, když zde během 10 měsíců padlo celkem přes 700 tisíc vojáků.
Verdunský mlýnek na maso
Když se řekne verdunský mlýnek na maso, všem by se měla vybavit jedna z nejkrvavějších a nejhrozivějších bitev v rámci první světové války. Za vše mluví 700 tisíc mrtvých vojáků během pouhých deseti měsíců a jako „bonus“ nenávratně zničená krajina po explozích granátů. Náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn před útokem na francouzskou strategickou pevnost Verdun pravděpodobně nepředpokládal, že bitva bude trvat tak dlouho, a že během ní zemře tolik lidí.
Město Verdun leží zhruba 250 kilometrů východně od Paříže a více než před sto lety bývalo jednou z nejsilněji opevněných oblastí v rámci Evropy. Dokonce už v dobách prusko-francouzské války býval Verdun jednou z posledních pevností, která padla do rukou pruského krále Viléma I. I z těchto důvodů byl Verdun jakýmsi symbolem první světové války, což německá strana věděla, a proto se rozhodla, že napadením tohoto kultovního místa zlomí francouzskou morálku během krátké doby, čímž způsobí zvrat v rámci bojů. Jenže nakonec utrpěly obě strany. Ze začátku to vypadalo pro Němce velmi nadějně a zdálo se, že mají šanci zvítězit. Ostatně disponovali arzenálem v podobě 1 200 děl a pálili na francouzskou stranu přes 7 hodin v kuse. Po několikahodinové dělostřelecké „seanci“ se jim totiž podařilo postoupit na frontě na některých místech až o 5 kilometrů. Jenže francouzská strana se rozhodla to tak nenechat. Vrchní velitel francouzských sil Joseph Joffre dokázal do Verdunu dostat posily, k nimž přiřadil generála Phillipa Pétaina, což změnilo celou situaci. Pétain se po úspěšné obraně města Verdun stal válečným hrdinou první světové války.
Nikdo pravděpodobně nepředpokládal, že se bitva povleče takovou dobu. Nakonec se z ní nestala blesková bitva, jak měli Němci v plánu, ale spíše zákopová. Francouzi v rámci první světové války přišli s novinkou – rotací jednotek v první linii. Tím pádem měli vojáci čas na odpočinek a nabrání nových sil pro další boje. Během 10 měsíců se podle některých odhadů vystřídaly ve Verdunu skoro tři čtvrtiny všech francouzských vojáků. Němci si tento „luxus“ dovolit nemohli, protože měli vojáky rozmístěné na více frontách.
V létě 1916 se Francouzům podařilo naplánovat odplatu pro tlačící Němce a vzít si nazpět ztracené pozice, o které přišli na začátku bitvy. Teprve až 23. října začal útok, když těžké moždíře ráže 400 mm začaly bombardovat pevnost Douamont. V listopadu se pak Němci bez boje vzdali Vaux a zdálo se, že se bitva chýlí ke konci. Jenže pak přišel útok Francouzů v polovině prosince, jenž celou bitvu nakonec ukončil.
Co se týče ztrát, tak ty byly obrovské na obou stranách. Stovky tisíc mrtvých mluví za vše. Přesná čísla však vzhledem k charakteru bitvy nejsou známá. Nicméně je známo, že zatímco Francie do boje vrhla 78 divizí, tak Německo „jen“ 42. Po bitvě zbyla i nenávratně zpustošená krajina, ve které jsou dodnes patrné stopy po granátech. Přesná čísla však nejsou k dispozici.
I když se zdá, že se po letech z Verdunu stalo místo, jež připomíná nenávist mezi Německem a Francií, opak je pravdou. Čas totiž všechny rány zhojí, takže se na tomto místě v září 1984 setkal francouzský prezident Francois Mitterrand společně s kancléřem Helmutem Kohlem, aby zde během smutečního obřadu vyjádřili držením se za ruku smír mezi oběma zeměmi.
Podobné články
Doporučujeme
