23. srpna roku 1914 se v prvním střetu na evropské půdě od bitvy u Waterloo v roce 1815 utkávají čtyři divize britských expedičních sil (BEF) pod velením sira Johna Frenche s německou 1. armádou u 60 stop širokého kanálu Mons v Belgii nedaleko francouzských hranic.
Hraniční boje
Bitva u Monsu byla poslední ze čtyř „bitev na hranicích“, které se odehrály na západní frontě mezi spojeneckými a německými silami v úvodním měsíci první světové války. Prvních tří bitev – v Lotrinsku, Ardenách a Charleroi – se zúčastnily francouzské síly pod hlavním velením generála Josepha Joffreho.
Francouzská BEF byla původně určena na pomoc francouzské 5. armádě, jíž velel generál Charles Lanrezac, ve snaze prolomit střed postupujících německých linií. Zpožděný začátek a špatné vztahy mezi Francem a Lanrezacem však znamenaly, že 5. armáda a BEF svedou proti postupujícím Němcům oddělené bitvy u Charleroi a Monsu.
Bitva u Monsu
V devět hodin ráno 23. srpna zahájila německá děla palbu na britské pozice u Monsu, přičemž se zaměřila na nejsevernější bod výběžku tvořeného smyčkou v kanálu. Přestože von Kluck a 1. armáda měli početní převahu dva ku jedné, efektivně ji nevyužili a britské pluky ve výběžku obdivuhodně odolávaly šestihodinovému ostřelování a pěchotnímu útoku.
Lanrezacovo rozhodnutí na konci dne nařídit všeobecný ústup francouzské 5. armády u Charleroi zanechalo BEF v nebezpečí obklíčení Němci a bylo rozhodnuto o co nejrychlejším stažení vojsk. Než bitva po devíti hodinách skončila, zapojilo se do ní přibližně 35 000 britských vojáků, kteří utrpěli celkem 1 600 ztrát.
Anděl s hořícím mečem
První den britských bojů v první světové válce tak skončil ústupem a hořkým zklamáním, přestože nezlomnost BEF zdržela von Kluckův postup o jeden den. Během několika týdnů po bitvě však představivost britské veřejnosti povýšila Mons na mýtus a padlé na hrdiny, až se britská porážka začala při zpětném pohledu jevit spíše jako vítězství.
Nejrozšířenější legendou byla pověst o „andělovi z Monsu“, který se zjevil na bojišti s hořícím mečem a postavil se tváří v tvář postupujícím Němcům a bránil jim v postupu. Ve skutečnosti vítězství ve čtyřech bitvách na hranicích vlilo Němcům obrovský pocit sebedůvěry, protože pokračovali v neúnavném postupu přes Belgii do severní Francie. Nakonec ovládli průmyslovou sílu obou zemí, včetně uhlí, železné rudy, továren, železnic a řek.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
