Italsko-německý konvoj
Kontrola nad mořem mezi Itálií a Libyí byla v rámci války ve Středomoří často velice sporná, neboť se obě strany (jak britská, tak italská) snažily ochránit své vlastní konvoje a zároveň zastavit konvoje svého protivníka. Konvoje Osy do severní Afriky vyplouvaly s úmyslem zásobovat tamější německou a italskou armádu.
Pětilodní konvoj Tarigo vyplul v polovině dubna v roce 1941 z Neapole směrem do Tripolisu. Skládal se ze čtyř německých vojenských lodí (Adana, Arta, Aegina a Iserlohn) a jedné italské muniční lodi Sabaudia. Konvoj byl doprovázen torpédoborcem třídy Navigatori (jednalo se o jakési „supertorpédoborce“, kterých mělo italské námořnictvo pouze 12) s názvem Luca Tarigo a dvěma torpédoborci (Baleno, Lampo) třídy Folgore.
Konvoj byl pozdržen špatným počasím a vyplul až večer 13. dubna. Britové se o odplouvajícím konvoji dozvěděli prostřednictvím zachycených radiových zpráv již 11. dubna. 15. dubna navíc britský průzkumný letoun Maryland konvoj spatřil a následně jej i sledoval, Britové tedy měli dostatek informací. V noci z 15. na 16. dubna byl konvoj zachycen britskou 14. flotilou torpédoborců pod velením kapitána Philipa Macka.
Bitva u Kerkenny
K setkání italského konvoje a britské flotily došlo, když italský konvoj Tarigo manévroval kolem mělkých vod obklopujících Kerkenské ostrovy. S pomocí radaru přepadly britské síly konvoj Osy ve tmě, což bylo značnou výhodou. Když konvoj projížděl kolem bóje označující písčiny, Britové zahájili palbu na vzdálenost 1 800 metrů a postupně se přiblížili až na vzdálenost 46 metrů.
Konvoj dopravoval posily a zásoby pro Rommelovu ofenzívu, během které zahnal Brity zpět do Egypta. Italská loď přepravovala střelivo, zatímco německé lodě dopravovaly tři tisíce vojáků a 14 400 tun vojenského materiálu. Podobných konvojů bylo během druhé světové války skrz Středozemní moře vysláno mnoho, každý z nich ovšem mohl hrát klíčovou úlohu.
Tři z transportních lodí Osy byly potopeny a další dvě dopadly na písčinu, což se fakticky rovnalo jejich ztrátě. Torpédoborec Lampo najel na mělčinu, zatímco torpédoborec Baleno se potopil v tamějších mělkých vodách. Velitel flotily Pietro de Cristofaro přišel na palubě vlajkového torpédoborce Tariga o nohu a na následky zranění později zemřel. Torpédoborec Luca Tarigo byl rovněž potopen.
40 minut boje
Boj trval přibližně čtyřicet minut, během kterých se Britům podařilo totálně zdevastovat celý italsko-německý konvoj. Ztráty na britské straně byly minimální – potopen byl pouze jeden torpédoborec s názvem Mohawk. Kapitánu Philipu Mackovi se podařilo úspěšně zničit celý konvoj, a mohl se tak se svou flotilou vrátit na Maltu, odkud úderová skupina lodí startovala.
Italské námořní velení v Libyi okamžitě zareagovalo záchrannou operací, do které se zapojilo několik torpédoborců, torpédových člunů, hydroplánů a také nemocniční a obchodní lodě. Zachránit se ovšem podařilo pouze 1 271 přeživších z původních asi tří tisíc přepravovaných.
Zdroj: Wikipedia