Bitva národů rozhodla o osudu Napoleona: U Lipska ho rozdrtila koaliční vojska pod vedením Karla Schwarzenberga – G.cz
Vyhledávání

Bitva národů rozhodla o osudu Napoleona: U Lipska ho rozdrtila koaliční vojska pod vedením Karla Schwarzenberga

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Rozhodující a největší bitva dlouhotrvajících napoleonských válek se odehrála před 207 lety. Armády Napoleonovy Francie se střetly se spojenými armádami Ruska, Rakouska, Pruska a Švédska. Francie utrpěla drtivou porážku, čímž byly napoleonské války ukončeny a uchvatitel Napoleon byl vyhnán na ostrov Elba. Bitva u Lipska byla střetnutím hned několika větších i menších subjektů. Střetla se zde především armáda Francie s koaliční armádou. Shodou okolností došlo ale také k rodinným střetům. Na francouzské straně stál totiž maršál Poniatowski a na straně koalice jeho bratranec, polní maršál Karel Filip Schwarzenberg.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 16.10.2020, 15:31

Střední Evropa byla ideálním bojištěm

Jak už to tak bývá v dnešním světě, při kolapsu dopravy dochází nejčastěji ke kolizím na frekventovaných křižovatkách. A podobnou úlohu hrála v minulosti také střední Evropa. Ve střední Evropě se totiž střetávaly jak obchodní cesty a cesty královských výprav, tak armády putující do války. Střední Evropa byla tedy oblíbeným bojištěm minulosti, a třeba také poznamenat, že i nejlogičtějším.

Proč byste se měli se svou armádou trmácet přes celý kontinent, když jste se s nepřítelem mohli střetnout pěkně na půli cesty. Dalším pozitivním aspektem je pochopitelně také terén a podnebí. Léta zde nejsou nijak mimořádně horká, zimy také nejsou extrémní. Můžeme vzpomenout, jak dopadli Napoleon a Adolf Hitler v Rusku, zejména kvůli počasí a ruské válečné filosofii „nás mnogo“. To by se jim ve střední Evropě jednoduše nemohlo stát. Proto se také největší a nejdůležitější bitva napoleonských válek, trvajících od roku 1803 do roku 1815, odehrála na území Lipska, jen kousek od česko-německých hranic.

Napoleonovo ruské tažení

Historici i neerudovaní nadšenci do historie se v souvislosti s napoleonskými válkami shodují na jednom. Největší chybou Napoleona Bonaparte bylo jeho ukvapené tažení do Ruska. Napoleon si nejprve vedl poměrně úspěšně, nakonec však byla v prosinci roku 1812 jeho Grande Armée, nejpočetnější armáda světa, zničena. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že Napoleonovo ruské tažení bylo jakýmsi logickým vyústěním situace v Evropě. Když Napoleon porazil Rakušany v bitvě u Ulmu a následně rozmetal početně silnější rusko-rakouské vojsko v bitvě u Slavkova, Rakousko podepsalo Bratislavský mír. Zbývali tedy Rusové, kteří sice s hanbou ustoupili, ale mír nepodepsali.

Napoleon sice sám sebe jistými okolnostmi dostrkal do situace, kdy se jevilo tažení do Ruska jako to nejlepší východisko. Tam ovšem padla kosa na kámen a tentokrát se s hanbou musel stáhnout Napoleon. Napoleonovy šiky se přeskupily do středu Evropy, kde se spojily s příchozími posilami z Francie. Situace pochopitelně využilo Rakousko, Prusko i Švédsko, kteří se bez váhání spojili s Ruskem, aby už konečně toho otravného uchvatitele Napoleona odstranili.

Bitva národů

Obě strany se střetly poblíž Lipska, bitva trvala necelé čtyři dny. Na jedné straně okolo dvou set tisíc mužů Francie, na straně druhé téměř čtyři sta tisíc mužů pod vlajkami Ruska, Rakouska, Pruska a Švédska. Vojskům této koalice velel kníže Karel Filip Schwarzenberg, který byl také hlavním autorem části bitevních plánů. Faktem ovšem je, že většina těchto plánů byla během bitvy přepracována dle poznatků cara Alexandra. Původní Schwarzenbergův plán se zaměřoval na rakouské jednotky u řeky Plesny, které však neuspěly. Masivní a hlavní útok Francouzů se totiž uskutečnil na jihu Lipska u Gulden Gossy, což car Alexander na rozdíl od Schwarzenberga správně předpokládal. Po diskuzi tedy Schwarzenberg přepracoval plány dle pokynů cara Alexandra, což vedlo k obklíčení a zničení většiny napoleonských sil. Kdyby si Karel Filip Schwarzenberg stál zarputile za svou verzí bojových plánů, bitva by s největší pravděpodobností skončila drtivou porážkou koaličních vojsk, tedy dalším veleúspěchem Napoleona.

To už ovšem zabíháme do alternativní historie „co by kdyby“. Celá bitva byla první dva dny nerozhodná, spojenci totiž nebyli ani se svou početní převahou schopni Napoleona porazit. Důležitým zlomem byl druhý den bitvy, kdy obě armády organizovaly své posily. Zatímco francouzská strana posílila o 15 tisíc mužů, na straně koalice přibylo přes 100 tisíc čerstvých vojáků. Následující den,18. října, se koalice rozhodla již na nic nečekat a spustila masivní ofenzívu bez jakýchkoli extrémně promyšlených a opatrných útoků. Začal několikahodinový masakr, který poznamenal obě strany těžkými ztrátami.

Porážka Napoleona a rodinný triumf

Nakonec zvítězila početně větší strana a Napoleon byl donucen k ústupu. Ustupovalo se po mostu, jenž vedl přes řeku Elster. K Napoleonově smůle ovšem došlo k jeho předčasnému zničení, čímž byla část ustupující francouzské armády odříznuta a vystavena jisté smrti. Část vojska se snažila rozvodněnou řeku neúspěšně přeplavat, životem za tento pokus zaplatil také maršál francouzského císařství Poniatowski, což byl shodou okolností bratranec Karla Schwarzenberga, který velel na nepřátelské straně. V bitvě u Lipska tedy došlo nejen k drtivému poražení Napoleona, které v podstatě předznamenalo konec dlouhotrvající války a Napoleonův odsun na ostrov Elba, ale také k malému rodinnému triumfu ve prospěch polního maršála Karla Schwarzenberga.

Podobné články

Doporučujeme

Další články