Lidé rádi říkají: „No jo, Rusko! Vylámal si tam zuby Napoleon, vylámal si tam zuby Hitler, protože zima, no!“ To znamená, že teď, s globálním oteplováním, když je Sibiř v plamenech, je nejvyšší čas leštit muškety. Ale ještě, než vytáhnete na Rusko, musíte vědět, že to nebyl jenom „generál Mráz“, kdo třeba toho Napoleona na Východě porazil.
Ale proč?!
Proč vůbec Napoleon do toho Ruska táhnul? K čemu by mu bylo, i kdyby ho dobyl? Šlo snad jenom o to ukázat, kdo má v kalhotách největší mušketu? V mnoha ohledech je to pravda. Poměřování pindíků je ostatně druhým nejčastějším důvodem, proč se vedou války tak nějak obecně. Tím prvním jsou ale peníze. A právě o ty šlo i Napoleonovi.
Jakmile se v roce 1804 prohlásil za císaře a sám se korunoval, protože nikdo nekorunuje Napoleona kromě Napoleona, celá Evropa věděla, že teď se to teprve rozjede. A měli pravdu. Francie pod císařem Napoleonem byla geopolitickým ekvivalentem Jackieho Chana. Nepřátelé na ni naskakovali po jednom i hromadně, Francie uměla koupit jednu do držky, ale vždycky nakonec všem nakopala zadky.
Důvody byly dva. Tím prvním byla Napoleonova slavná armáda, Grande Armée. Kromě toho, že nové způsoby vedení vlády umožňovaly megalomanskému Korsičanovi sestavovat armády a jednotky v dosud naprosto nevídaných počtech (sám při několika příležitostech zmínil, že si může dovolit ztratit tisíc lidí denně a není to pro něj obtíž), se navíc z Grande Armée stávala i nejzkušenější a nejotrlejší armáda v Evropě. A tedy na světě.
Druhým důvodem byl Napoleon sám. Jako bývalý důstojník dělostřelectva uměl operovat s artilérií jako pánbůh. Jeho typickým manévrem bylo soustředit palbu na několik specifických míst nepřátelské liniie, čímž dělostřelectvo rozbilo formace a francouzská pěchota pak nastoupila do boje s jasnou převahou.
Jediný problémem, který Napoleona trápil, byla Británie. Ta se sice nemohla vylodit ve Francii a bojovat proti Napoleonovi na souši, protože Grande Armée by Angličany zadupala do země. Napoleon však zároveň nemohl překonat La Manche, protože nikdo na světě se nemohl rovnat anglickému loďstvu. Rule Britannia!
Jediný způsob, jak porazit Brity, byla ekonomická válka. A zlatým hřebem ekonomické války měla být kontinentální blokáda, tedy plošný zákaz pro evropské státy pro obchodování s Angličany. Spousta historiků tvrdí, že to byl jeden z nejhorších tahů, které Napoleon kdy předvedl. Že i kdyby to fungovalo, ve výsledku by to poškodilo hlavně Francii. Nicméně, ono to nefungovalo. Během několika měsíců a let postupně státy pokoutně pravidla porušovaly. A třeba Rusové se v podstatě v rámci jednoho roku rozhodli, že tohle nařízení prostě budou ignorovat, protože osmdesát procent jejich exportu jde do Británie a vůbec, ať si ten Francouz strčí svoje nařízení za ten svůj srandovní klobouk. Do toho na tajnačku podporovali Prušáky a Poláky v jejich šarvátkách s Francií, až si Napoleon řekl: „No nic. Jedeme na dovolenou do Ruska.“
Na Východ!
Plán byl jednoduchý, ale chytrý. Sedmisettisícová Grand Armée vstoupí do Ruska na třech místech. Na severu bude jeho maršál MacDonald chrastit zbraněmi a vyvolá dojem, že si Francouzi jdou pro Petrohrad, zatímco na jihu budou další francouzské sbory vázat obranné síly ruského generála Tormasova. A mezitím půjde Napoleon středem, vydrtí Rusáky v jedné velké bitvě a obsadí Moskvu dřív, než řeknete „pirohy“.
Jenže celou válečnou operaci pronásledovala smůla už od začátku. Ukázalo se totiž například, že spousta cest není stavěná na to, aby se po nich promenádovalo sedm set tisíc chlapů, takže v rozplácaných cestách pak už vojáci nechávali zapadlé boty, vozy se nořily do bahna, nemoci pronásledovaly armádu už od začátku „výletu“.
Navíc se ukázalo, že Rusové mají jiné plány. Prozatímní velitel ruské obrany se jmenoval Michail Bogdanovič Barclay de Tolly. Pod Barclayho velením svedla ruská vojska s Napoleonem několik bitev, ale velitel moc dobře věděl, že nemůže tady u hranic porazit celé jeho vojsko. Takže se postupně stahoval víc a víc do hlubin Ruska. Dnes je Barclay považován za národního hrdinu, ale během tažení z něj byli všichni Rusové úplně na švestku. Bylo mu vytýkáno, vyhrožováno a neustále byl pod palbou otázek jako: „Proč pořád ustupujete? Co jste to za zbabělce? Kde mám vodku? Jaký je vůbec plán?“
De Tolly nicméně věděl, co dělá. Grand Armée měla ve zvyku vyžít ze zdrojů dobytého území. A protože Barclay za sebou pálil a ničil všechno, co se dalo, Napoleonovi začaly docházet zásoby. Zároveň ale odmítal posadit se a čekat, než ho dostihne zásobovací linie, kterou nechal daleko za sebou. Pronásledoval Rusy hlouběji a hlouběji do nitra země. Vzdálenost mezi armádou a zásobovací linií se zvětšovala, armáda stále nenacházela nic k snědku a teplota postupem času pomalu klesala. Jakékoli obyvatelstvo Napoleon potkal, vždycky se otočilo proti němu, celé vesnice se měnily v partyzánské oddíly. No prostě… mizerná dovolená.
Tehdy ale ještě nechápavým Rusům nakonec s Barcleym došla trpělivost a velení se ujal Michail Kutuzov, který se jako někdejší válečný inženýr rozhodl zakopat u Borodina. Když se Bonaparte k Borodinu doklopýtal, rozjela se bitva. Bitva, která se stala nejkrvavějším dnem napoleonských válek vůbec. Dohromady tam padlo kolem sta tisíc lidí a Kutuzovovi se podařilo stáhnout směrem k Moskvě. Kdyby tady přišel francouzský císař k rozumu, zakopal se a počkal na zásoby, celé tažení mohlo dopadnout jinak. Ale Napoleon fanaticky vyrazil na Moskvu s tím, že donutí cara Alexandra kapitulovat.
Nepodařilo se. Jak nejspíš víte, Bonaparte obsadil Moskvu už prakticky v plamenech. Dodnes se vedou debaty o tom, jestli ji zapálili Rusové nebo Francouzi, ale na výsledku to nakonec nic neměnilo. Napoleon se pokusil ještě jednou donutit Rusko ke kapitulaci, ale brzo mu došlo, že ta jelita se prostě nevzdají. Takže ho čekala potupná cesta zpátky do Evropy.
Zatímco se Napoleon po své trase vracel zpátky do civilizovaného světa, padla zima. Jeho vojáci umírali mrazem, vysílením, hladem, na nemoci a z velké části taky na šavle ruské jízdy, protože Francouze nájezdy obtěžovaly v podstatě až k Paříži. Bonaparte se vrátil do vlasti s deseti tisíci bojeschopnými vojáky a s pětasedmdesáti tisíci muži celkem. Francie byla vyřízená. Žraloci ucítili krev ve vodě, Grand Armée byla zničena, císař na kolenou, spojenci se otáčeli proti němu a nepřátelé byli blíž a blíž.
A tím prakticky skončily napoleonské války. Tím, že Rusové radši všechno spálili a rozbili, než aby to padlo do rukou nepříteli. Snad si ten uhájený kus zmrzlé hlíny užili.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
