Andy Warhol
Kdo by neznal originální komiksové portréty Marilyn Monroe, graficky výrazné plechovky na rajčatovou polévku či banán na albu kapely The Velvet Underground. Andy Warhol byl skutečně jednou z nejvýznamnějších tváří moderního umění v minulém století, zejména pak v 60. a 70. letech.
Dnes je již Warhol napříč světem drtivou většinou lidí uznáván jako průkopník a nadaný malíř a grafik, ve své době měl však pochopitelně kromě svých fanoušků také odpůrce, které jeho křiklavému umění nemohli přijít na jméno. Do tohoto tábora spadala i Valerie Solanas, která svou nenávist k Warholovi posílila ještě o nenávist celého mužského pokolení.
Valerie Solanas byla zčásti také spisovatelkou – známa je především pro své dílo s nzávem SCUM Manifesto, radikálně feministický manifest, ve kterém autorka tvrdí, že svět je doslova zruinován muži a ženy jej musí napravit. Nenávist mužům má velice pravděpodobně kořeny již v jejím mládí, kdy byla několikrát obětí sexuálního obtěžování svého otce i dědečka.
První setkání
Poprvé se s Andy Warholem setkala, když jej přišla požádat, aby produkoval její hru Up Your Ass. Andy Warhol však údajně ztratil její scénář a jako kompenzaci ji najal, aby si zahrála ve Warholově filmu „I, a man“ („Já, muž“). V té době Valerii nabídl smlouvu pařížský vydavatel cenzurovaných děl Maurice Girodias, což si Solanas vyložila jako spiknutí mezi ním a Warholem s cílem ukrást její budoucí spisy. Už tehdy lidé Warhola varovali, že je Valerie Solanas nebezpečnou fanatičkou.
Solanas si myslela, že jí Warhol ukradne její rukopis, navíc ignoroval její telefonické pokusy o spojení. Zřejmě se jednalo o silný projev paranoi u člověka, který muže z celého srdce nenáviděl a Warhol se mezi ně rychle zařadil. Valerie Solanas brala Warholův „nesouhlas“ s produkcí její hry jako zradu, on sám však zlomené aktivistce alespoň nabídl roli ve svém filmu.
S Warholem setkala i podruhé, tentokrát však vše dopadlo ještě hůře než po prvním setkání. 3. června roku 1968 vyjela Solanosová v zimním kabátě a s papírovým sáčkem v ruce výtahem do Factory, kde na Warhola, jenž právě telefonoval, namířila pistolí. Okamžik poté, co Solanas vstoupila do Warholovy kanceláře v 6. patře se dvěma zbraněmi a obrovskou paranoidní záští, se životy obou navždy změnily.
Warhol byl krátce prohlášen za mrtvého
Berettou ráže 0,32 vystřelila na telefonujícího Warhola. Dvě střely Warhola skutečně zasáhly – prolétly žaludkem, játry, slezinou, jícnem, levou i pravou plící. Posléze ještě postřelila Maria Amaya, majitele londýnské umělecké galerie, a ohrožovala i ostatní, načež opustila budovu a dobrovolně se udala na policii. Po převozu do nemocnice lékaři Warholovi příliš šancí nedávali a během operace se jim začal ztrácet – krátce byl dokonce prohlášen za mrtvého – přesto se jim povedlo vrátit slavného umělce zpět mezi živé.
Valerie Solanas byla odsouzena k pouhým třem letům vězení. V roce 1971 byla propuštěna, ale Warholovi, který měl údajně „ovládat její život“, vyhrožovala i nadále. Proto se do vězení ještě téhož roku vrátila. Po dvou letech byla natrvalo umístěna do psychiatrické léčebny. Poslední léta života strávila Solanas v jednolůžkovém sociálním hotelu v San Franciscu, kde roku 1988, necelý rok po Warholově smrti, v osamění zemřela.
Andy Warhol sice na rozdíl od například Johna Lennona atentát přežil a z vícečetných smrtelných zranění se vyléčil, do konce života však musel nosit zpevňující korzet. To však nebylo tím nejhorším důsledkem – Warhol se od té doby začal bát o svůj život, přestal se stýkat s excentrickými osobami, u kterých v dřívějších dobách čerpal inspiraci a uzavřel se do soukromí. Traumatický zážitek také posílil Warholův strach a odpor k nemocnicím. Tato zdrženlivost měla fatální následky 21. února roku 1987, kdy Warhol zemřel na zástavu srdce, kterou utrpěl po operaci žlučníku – po operaci, kterou několik let odkládal kvůli svému strachu z nemocnic.
Zdroj: History, Moderní-revue, NYTimes, ARTnews