Když se v naší středoevropské kotlině zrovna nepronásledují husité, neupalují se ženy podezřelé z čarodějnictví nebo se nehandrkují politici, stává se z naší země kolébka nadějných umělců, sportovců a lidí, kteří mnohdy nemají ve světě konkurenci. Podobně je to s českým kubismem a jeho nejvýznamnějším představitelem v oblasti architektury, Josefem Gočárem, který se narodil před 140 lety.
Josef Gočár aneb tvář českého art deca
Kubismus je revoluční avantgardní umělecké hnutí, které se vyvinulo na přelomu 19. a 20. století. Revoluční je zejména ve svém pojetí prostoru jako nástroje, který lze využít v koncipování díla. Předmět nebo postavu totiž nezobrazuje pouze z jednoho úhlu, ale z několika pohledů současně, což ve výsledku dává dílu typický kubistický nádech, jenž se některým lidem jeví chaoticky. Pod pojmem „kubismus“ si pravděpodobně každý představí Španěla Pabla Picassa a jeho světoznámé obrazy. Ve 20. století se hlavně díky němu stal kubismus velice populárním stylem, především v oblasti malířství. Málokdo však ví, že se kubismus prosadil i v architektuře. Kubistická architektura vznikla na území Česka, navíc se jedná o světový unikát – nikde na světě se kubismus v oblasti architektury totiž neuchytil. Architektů tvořící v kubistickém stylu a později v dekorativnějším rondokubismu (nazvaným také „české art deco“) bylo několik, nejvýznamnějším však je Josef Gočár.
Gočárovým snem bylo UMPRUM
Josef Gočár se narodil roku 1880 v Semíně do rodiny sládka semínského pivovaru Aloise Gočára a jeho manželky Anny. Josef navštěvoval v Semíně základní školu do roku 1891, kdy si jeho otec pronajal pivovar v Bohdanči, kam se celá rodina také odstěhovala. Josef poté vystudoval gymnázium v Pardubicích a dle přání otce se začal učit zlatníkem. Po nějaké době však Gočárův otec po přímluvě řídícího učitele Karla Pešky souhlasil s tím, že Josef může usilovat o přijetí na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Cestu na UMPRUM si Gočár doslova vybojoval. Na praxi nastoupil do atelieru architekta Rozštlapila a začal se studiem na Vyšší státní průmyslové škole. Rok také studoval na Vysokém učení technickém v Praze, ale jeho snem byla stále Umělecko-průmyslová škola, a především pak osobnost profesora Kotěry, který na UMRPUM vyučoval. Profesor Kotěra přijal Gočára nejprve neformálně do svého atelieru, ale později i oficiálně jako žáka školy.
Přes bytové interiéry až ke stavbě kostelů
V roce 1905 Gočár školu dokončil a po dobu tří let pracoval v Kotěrově atelieru, na jehož doporučení se dostal v roce 1906 k zakázce na českou část rakousko-uherské expozice na výstavě v Londýně. V následujících letech Gočár aktivně cestoval a tvořil, nejprve spolupracoval s časopisem Styl a uměleckým spolkem Mánes. Později založil s dalšími umělci „Skupinu výtvarných umělců“, kde působil dva roky jako předseda. Spolu s architektem Pavlem Janákem se věnoval oblasti bytových interiérů, nábytku a bytových doplňků, a proto také za podpory (zejména finanční) dr. Odolena Gregra založil družstvo „Pražské umělecké dílny, s.r.o.“, které se touto oblastí zabývalo. V roce 1916 byl nucen narukovat do armády a sloužil až do konce první světové války v jižním Tyrolsku. Po válce se začal naplno věnovat architektuře, nezůstal však jen u funkcionalismu a tvorby bytových interiérů, ale začal se prosazovat i v uměleckých stylech secese, moderny a nově vznikajícím kubismu a rondokubismu, čímž se se svými kolegy definitivně zapsal do historie světové architektury.
Gočár vystavoval po celé Evropě
Během svého života Gočár vystavoval po celé Evropě a účastnil se řady architektonických soutěží, z nichž mnohé nejen že vyhrál, ale dokonce své návrhy později též realizoval. Od roku 1923 byl profesorem architektury na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1928 až 1931 dokonce jejím rektorem. Roku 1925 získal za návrh čs. pavilonu v Paříži Velkou cenu, o rok později i řád francouzské Čestné legie a v tomtéž roce byl také zvolen členem České akademie věd a umění. K jeho nejvýznamnějším stavbám patří Dům U Černé Matky Boží v Praze (1911-1912), Legiobanka v Praze (1921-1923), Kostel svatého Václava v pražských Vršovicích nebo Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králove.
Vymanil se ze všednosti doby
Josef Gočár zemřel po konci druhé světové války 10. září roku 1945 v Jičíně. Jeho dílo patří k těm nejvýznamnějším na území Česka z první poloviny 20. století. Gočár nepodlehl tehdejšímu trendu funkcionalistického racionalismu, ale naopak se ze standardů dobové architektury vymykal. Na jeho kubistických projektech se podíleli nejlepší čeští stavitelé a sochaři, a to zejména v Praze a Hradci Králové, kde většinu svých projektů Gočár realizoval. V druhé části jeho tvorby se pak projevila moderna v podobě výtvarně pojatého funkcionalismu, čímž se opět vymanil z všednosti tehdejší architektonické tvorby a potvrdil, jak všestranně výtvarně nadaný je.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
