Amityville: Příběh šesti vražd a nejstrašidelnějšího domu v Americe – G.cz
Vyhledávání

Amityville: Příběh šesti vražd a nejstrašidelnějšího domu v Americe

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Události v Amityville inspirovaly dva tucty filmů, stohy knih a nepřeberné množství článků. Je to skoro 50 let od té příšerné listopadové noci, kdy mýtus kolem domu 112 na Ocean Avenue vznikl, ale dodnes se milovníci paranormálních jevů hádají se skeptiky o tom, co se tam skutečně stalo. A dodnes je ten dům neobydlený.

Jan Studnička
Jan Studnička 26.2.2020, 16:33

Démoni...

Ocean Avenue 112, Amityville, byla začátkem sedmdesátých let adresa rodiny DeFeových. Čtyřicátníci Robert a Louise, rodiče pěti dětí. Tři chlapci a dvě sestry. Nejstarší z dětí byl třiadvacetiletý Robert junior, říkávalo se mu Butch. A Butch jednou takhle ve 3:15 v noci sebral loveckou pušku a zastřelil všech šest zbývajících členů rodiny.

Šel od dveří ke dveřím a každému vpálil pětatřicetikalibrovou kulku do těla. Jednoho po druhém, matku a otce, oba dva mladší bratry a nakonec obě sestry. U soudu tvrdil, že mu to přikazovaly hlasy v hlavě, a že mu pušku vložila do ruky žena v černé kápi. Soudní znalec ale u Butche nezjistil žádnou duševní poruchu, takže dostal šestkrát doživotí.

Dům na 112 Ocean Avenue šel do prodeje, ale celé okolí bylo naprosto zděšené tím, co se v domě odehrálo, takže se žádný kupec nemohl dlouho najít. Cena šla pomalu dolů, až se nakonec nádherný velký dům v holandském koloniálním stylu nabízel za pouhých osmdesát tisíc dolarů. A tehdy ho koupila rodina Lutzových, která tvrdila, že by byla škoda, aby byl takhle krásný dům navždy poskvrněn tak ohavným činem.

Takže se 18. prosince do domu 112 nastěhovali. A teprve potom se začaly dít zvláštní věci.

… i andělé

Přestože rodina Lutzových nevěřila, že by se něco mohlo stát, pro jistotu nechali dům znovu vysvětit. Kněz, který obřad prováděl tvrdil, že v jedné z horních místností se mu udělalo slabo a nevolno a hlas odnikud na něj zakřičel "GET OUT!" Kněz se rozhodl neříkat Lutzovým nic o hlase, ale doporučil jim, aby v místnosti nespali.

Od prvního dne se v domě podle Lutzových děly podivné věci. Místa, kde byl zničehonic ledový vzduch, zvuky kroků, záhadně mizející, objevující se a pohybující se věci, sotva slyšitelné hlasy a podivné… pachy. Někdy to byl sladký parfém a někdy pach výkalů. A podivná hejna much, která uprostřed zimy obtěžovala obyvatele domu. A většina těch much se objevovala z místnosti, kterou kněz zakázal používat.

Vztahy v rodině se proměnily během několika dnů. Kdysi hodné děti se neustále rvaly, podráždění George a Kathy Lutzovi se do krve hádali, a pak děti za každou neposlušnost nemilosrdně řezali. Jejich nejmladší dcera se i díky tomu čím dál tím víc uzavírala do sebe a povídala si hlavně se svou imaginární kamarádkou, andělem Jodie. George se stal úplně posedlý krbem a neustále přikládal a přikládal, protože mu všude v domě byla zima. Když spal, zdály se mu noční můry. Ale nikdy ne na dlouho, protože se každou noc budil ve 3:15 přesně. Když šel zkontrolovat děti, prý spaly v poloze, ve kterých umřela děcka DeFeova.

Údajně ze stěn začala vytékat podivná zelená hmota a Lutzovi byly svědky několika případů levitujících objektů. V obou případech prý mohl rodinný pes zešílet hrůzou. Jednoho dne hystericky vyštěkával pokoj, ve kterém rodiče našli malou dcerku, jak se pokouší otevřít okno, za kterým měly svítit dva červené body, které vzápětí zmizely. Když se Kathy ptala dcerky, co s tím oknem dělala, malá odpověděla, že chtěla “pustit Jodie dovnitř”.

Lutzovi přestali vycházet ven, ale při jedné příležitosti, kdy pozvali přátelé k sobě, všichni pozvaní prý slyšeli po domě podivné věci a byli svědky zelené hmoty na stěnách.

Jedné lednové noci se George vzbudil do podivného hluku. Slyšel, jak postele jeho dětí v patře nad ním třískají o podlahu, ale nedokázal se zvednout, aby za nimi vyšel nahoru, byl kompletně paralyzován… a do toho se jeho manželka měla vznést s křikem nad postel, zatímco do postele mělo za Georgem vlézt něco neviditelného.

Následujícího rána vzal George celou rodinu a utekl s nimi z domu. Všechno v domě nechali, oblečení, jídlo, elektroniku… a už se tam nikdy nevrátili. A nikdo už tam nikdy nebydlel.

A to je příběh nejstrašidelnějšího domu v Americe. Tedy… jedna jeho část. Pojďme se rychle podívat na tu druhou.

Kreténi...

Nejdříve k vraždám samotným. Hm, co je třeba vědět o Butchovi, kterého prý měly ovládat démonické hlasy, je… no, Butch byl kretén. Od svých "nácti" byl neposlušný, agresivní, často pil alkohol, dovoloval si na matku i na otce. Odmítal pracovat s poradci a terapeuty a rodina to řešila tím, že mu šla z cesty a dotovala ho penězi. To byl problém, protože za ně si Butch akorát kupoval víc chlastu a víc drog. Konkrétně měl v oblibě LSD a heroin. Slušné kombo.

Poté, co vystřílel celou svou rodinu, čekal celou noc, pak šel do práce, z ní domů a pak přiběhl vyděšeně do místní hospody, že našel rodinu postřílenou. Pokoušel se to hodit na lokálního gangstera, ale policie rychle zjistila, že den před vraždou měl mít Butch se svým otcem ohromnou hádku, protože mladík ukradl z rodinného fondu dvacet tisíc dolarů. A vyhrožoval otci zabitím.

Butch taky vypověděl, že střelil otce ze vzteku jako prvního, a pak už “nešlo přestat”. A s démonickými hlasy a postavou v kápi přišel až ve chvíli, kdy to chtěl u soudu uhrát na nepříčetnost. To, jak víme, mu nevyšlo. Během let změnil svou výpověď ještě mnohokrát, a když se přes svého advokáta doslehl o tom, co se mělo stát Lutzovým, vsadil na démony.

A teď samotní Lutzovi.

… i lháři

V podstatě všechno, co se týká příběhu rodiny Lutzových, může být (a pojďme si říct, pravděpodobně je) vymyšleno právě rodinou Lutzových. Advokát Butche DeFeoa William Weber se s nimi prý viděl několikrát, protože pár chtěl napsat o svých příšerných zážitcích z domu knihu a potřebovali znát detaily šestinásobné vraždy, která měla jejich paranormální zkušenosti odstartovat. Weber doslova řekl, že: “Konverzace začala normálně až rezervovaně, ale pak spolu ve třech vypili čtyři lahve vína a z debaty se stal v podstatě brainstorming toho, co všechno se dá nacpat do hororové knihy.” To Weber pustil do médií hlavně proto, že s ním Lutzovi vyběhli, a přestože mu slíbili podíl na knize, utekli s kontraktem někam do Los Angeles.

Aby jejich příběh nabral na kredibilitě, nechali Lutzovi reportérku ,ať zavede několik psychotroniků do útrob jejich domu. Všichni senzibilové samozřejmě potvrdili, že na ně padá úzkost a hluboká deprese, ale poctivě strávili v domě celou noc bez nějakého většího incidentu. Reportérka později napsala, že to byla taková “psychotronická pyžamová párty”. Ale fotky… fotky, to byla jiná.

Na jednom ze snímků se totiž podařilo zachytit něco, co se od té doby označuje jako Ghost Boy. Je dost možné, že jde o podvrh, protože George Lutz vytáhl fotku až o tři roky později, a sice před premiérou prvního filmu o Amityville. Když jsme u hororových filmů, není bez zajímavosti, že fotku měl pořídit Ed Warren, jeden z hlavních hrdinů hororové série Conjuring a tak nějak obecně legitimní a uznávaný paranormální vyšetřovatel.

Ta nejlepší věc, která vzešla z psychotronické pyžamové party, byla žena, která říkala, že cítí přítomnost zlého indiánského náčelníka a že dům je určitě postaven na starém pohřebišti. Když se o tom doslechl Butch ve vězení, okamžitě souhlasil s tím, že ho posedl duch zuřivého vůdce rudochů.

Proti tomu už se ale ohradila i místní indiánská komunita a montauský náčelník musel do médií říct, že “v oblasti není evidováno žádné pohřebiště, a i kdyby bylo, neznamená to, že vám vlezeme do těla a převezme vládu nad vaší duší, takhle to nefunguje”. Ano, to je věc, kterou musel dospělý člověk ve druhé polovině 20. století vysvětlovat jiným dospělým lidem.

Ale!

No prostě, nebýt těch pěti mrtvých na začátku příběhu, byla by tahle fraška asi nejzábavnější příběh v dějinách vyšetřování nadpřirozena. Už jenom kvůli těm čtyřiadvaceti filmům, které díky těmto událostem vznikly. Z těch dvou tuctů je jeden film dobrý a jeden průměrný. Jen pár takových detailů, než tenhle tragikomický příběh opustíme…

Víte, jak jsme psali, že Lutzovi si zvali hosty a ti taky slyšeli divné věci? Dodnes na tom trvají. I děti Lutzových trvají na tom, že v tom baráku se děly vážně podivné věci. Sám George Lutz později připustil, že si něco přibarvil, ale do domu by se v životě nevrátil.

A pak je tady taková věc kolem Butche. Zaprvé, jak je možné, že se nikdo z rodiny střelbou nevzbudil? Jakože střílení z lovecké pušky nikoho nevytrhlo ze spánku? Při pitvě se stopy uspávacích prostředků nenašli. Proč jenom tak leželi v posteli a čekali, až je Butch přijde odpravit? Jediný, kdo nebyl v posteli, byla nejstarší sestra Dawn, ta to na chodbě koupila do obličeje poté, co se s bratrem zkusila rvát.

A víte co je ještě zvláštní? Nejenom, že výstřely neprobudily členy rodiny, ale dokonce ani sousedy. Ti slyšeli jenom štěkání psa. Jak mohli slyšet štěkání psa a žádné střílení?! Prý ani policista, který šel ve 3:15 kolem domu, nic podezřelého neslyšel. Jenom si později vybavil, že viděl ženskou postavu v kapuci za barákem u potoka, ale nevěnoval tomu pozornost. Vzpomněl si na to, až když se tam našla vražedná zbraň. Ta, kterou měla Butchovi do ruky podat osoba v kápi... No nic, určitě je to blbost, jen takový detail.

Na dobrou noc.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu