Franklin Delano Roosevelt má mezi americkými prezidenty speciální místo. Jako jediný byl v nejvyšším úřadu po čtyři volební období, což po jeho smrti vedlo k přijetí ústavního dodatku, který limituje prezidenta na dvě volební období. Jak Roosevelt čtyřikrát přesvědčil americké voliče, že právě on je ten pravý pro práci v Bílém domě?
Když se ekonomice nedaří...
Teprve od roku 1952 je ve Spojených státech ústavně zakotven limit dvou volebních období pro funkci prezidenta. Do té doby se jednalo o pouhou tradici, která se datuje až k prvnímu muži v této funkci. Tím byl jeden z otců zakladatelů George Washington. Byť se jiní prezidenti v historii pokoušeli získat třetí volební období v Bílém domě, poprvé a naposled se tak podařilo až Franklinu Delano Rooseveltovi, který v Oválné pracovně strávil bezprecedentních 12 let, tedy čtyři volební období, byť krátce po získání čtvrtého mandátu zemřel. Ale nepředbíhejme ještě.
Poprvé se Rooseveltovi podařilo vyhrát prezidentské volby v roce 1932, kdy jako populární guvernér státu New York kandidoval za Demokratickou stranu proti vládnoucímu republikánovi Herbertu Hooverovi. Roosevelt, který si již vyzkoušel prezidentské volby jako dvojka na kandidátce v roce 1920, kandidoval proti těžce nepopulárnímu Hooverovi. Ten se celé své volební období snažil zachránit svou reputaci před dopady zničující Velké hospodářské krize, která začala v roce 1929. Hoover, jenž odmítal státní zásahy do ekonomiky, tak nedokázal vyřešit jednu z nejhorších ekonomických katastrof v dějinách. To nahrávalo Rooseveltovi, který Američanům slíbil jasné a funkční řešení v podobě své rozsáhlé sociální politiky nazývané New Deal. Národ jeho návrhy přijal a tak byl 8. listopadu 1932 Roosevelt jasně zvolen se ziskem 472 z 531 volitelů a více než 57 % hlasů.
Drtivá výhra, kterou překonal až Reagan
O 4 roky později se Roosevelt rozhodl obhájit své křeslo proti kansaskému guvernérovi Alfu Landonovi. Přestože krize nadále pokračovala, podařilo se Rooseveltovi její průběh zmírnit a země mířila k obnově hospodářství právě díky již schváleným programům z New Deal, jako bylo zavedení sociálního zabezpečení a podpora v nezaměstnanosti, což se setkalo s celonárodní podporou. Landon, který patřil k umírněnému křídlu republikánů, prosazoval udržení New Deal, ale zároveň kritizoval vládu za zbytečné vyhazování peněz skrze tyto programy. Popularita těchto programů, ale i samotného prezidenta se ukázala jako dostatečná, a tak neměl Roosevelt větší problémy s obhájením mandátu. 3. listopadu 1936 tak byl Roosevelt zvolen drtivou většinou 523 z 531 volitelů a více než 60 % hlasů – takto drtivě nebyl na počty volitelů zvolen žádný prezident s výjimkou Ronalda Reagana v roce 1984.
V roce 1940 ale byla situace jiná. Ekonomika země byla již z větší části v dobré kondici, ale přidala se další hrozba – válka. Ta nakonec přesvědčila Roosevelta, aby se rozhodl ucházet o bezprecedentní třetí volební období, jelikož byl přesvědčen, že pouze on dokáže národ uchránit před hrozbou nacistů, kteří tou dobou ovládali většinu evropského kontinentu. Zároveň si byl Roosevelt vědom, že Američané sice podporují zbývající evropské demokracie, ale nechtějí jít umírat do další války, a tak soustředil svou kampaň na ekonomickou a materiální pomoc bojujícím národům.
Proti Rooseveltovi republikáni vytáhli outsidera Wendella Wilkieho, který nebyl politikem, nýbrž úspěšným podnikatelem. Díky tomu se Wilkiemu podařilo získat z počátku poměrně velkou podporu voličů, což jen utvrdilo demokraty, aby podpořili Rooseveltovu nominaci. Roosevelt díky své popularitě jako jediný mohl vzdorovat Wilkieho charismatu a dobře vedené kampani. Wilkie stejně jako Roosevelt podporoval nevojenskou pomoc evropským spojencům, ale zároveň se snažil vykreslit Roosevelta jako válečného štváče, který Američany zatáhne do další války. USA jej navíc označily za uzurpátora moci, kvůli jeho rozhodnutí kandidovat potřetí.
Rooseveltova kampaň oponovala a označila Wilkieho za zástupce bohatých velkopodnikatelů, kteří zemi přivedli před 10 lety na mizinu svým propouštěním během krize. Rooseveltova popularita zabrala, a tak byl stávající prezident 5. listopadu 1940 přesvědčivě zvolen na bezprecedentní třetí období se ziskem 449 z 531 volitelů a více než 54 % hlasů.
Čtvrté období ukončila po čtvrt roce smrt
V roce 1944 byla Amerika naplno zabrána do druhé světové války a navzdory svému chatrnému zdraví se rozhodl Roosevelt kandidovat počtvrté s drobnou změnou. Místo svého dosavadního levicového viceprezidenta Henryho Wallace nahradil pro svou stranu přijatelnějším senátorem z Missouri Harry S. Trumanem. Přestože se republikáni pokusili postavit proti nesmírně populárnímu válečnému vůdci Rooseveltovi hrdinného generála Douglase MacArthura, nepodařilo se jím vojevůdce přesvědčit, protože byl příliš zabrán vedením války v Tichomoří. Nakonec byl vybrán Thomas Dewey, populární republikánský guvernér New Yorku. Dewey, který si uvědomoval Rooseveltovu nehynoucí popularitu, kritizoval korupci a rozkrádání, kterého se měla prezidentova administrativa dopouštět, a snažil se Američany přesvědčit o neefektivnosti mocné federální vlády.
Americká vítězství ve Francii a Pacifiku ale jen podpořila víru Američanů, že měnit uprostřed války schopného válečného prezidenta by nebylo rozumné, a tak byl nemocný Roosevelt opět zvolen 7. listopadu se ziskem 432 z 531 volitelů a přesvědčivými 53 % hlasů voličů. Bohužel si své poslední volební období Roosevelt přiliš neužil a zemřel pouhé tři měsíce po své inauguraci 12. dubna 1945, kdy byl nahrazen svým viceprezidentem Harry S. Trumanem. Po Rooseveltově smrti se v reakci na kritiku jeho dlouhého vládnutí rozhodl Kongres prosadit 22. dodatek, který omezil vládnutí prezidenta na pouhá dvě období. Díky tomu zůstává Franklin D. Roosevelt jediným americkým prezidentem, který vládl zemi dlouhých 12 let.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
