Alois Jirásek nebyl obyčejným českým Lojzou, na pohřeb mu přišel i prezident Masaryk – G.cz
Vyhledávání

Alois Jirásek nebyl obyčejným českým Lojzou, na pohřeb mu přišel i prezident Masaryk

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Před 90 lety zemřel rodák z královehradeckého Hronova, Alois Jirásek. Prozaik, dramatik a politik, který se ve svém rozsáhlém díle věnoval české historii údajně stvořil kromě věrných popisů dějin i několik mýtů. Ačkoli je kritiky velice uznávaný a několikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, pro většinu studentů je jeho složitá literární výstavba spíše noční můrou a nepříjemnou povinností.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 12.3.2020, 08:50

Alois Jirásek aneb rodák z Hronova

Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově jako čtvrtý z devíti dětí do rodiny Josefa a Vincencie Jiráskových. Jiráskův otec byl tkalcem a pekařem, jeho syn však nadšení pro řemeslo nepodědil. Naopak byl z dnešní perspektivy ukázkovým příkladem studijního typu, vystudoval totiž nižší i vyšší gymnázium – německé v Broumově studoval v letech 1863 až 1867 a české v Hradci Králové navštěvoval v letech 1867 až 1871. Po dokončení českého gymnázia pokračoval ve studiu na pražské univerzitě a nikoho asi nepřekvapí, že si vybral obor historie. Následně žil několik let v Litomyšli, kde působil jako gymnaziální profesor českého jazyka, zeměpisu a zejména dějepisu. Učitelem byl údajně oblíbeným, ale také rázným. Důraz kladl především na kulturně historické souvislosti, slepé učení dat bez pochopení kontextu situace mu nedávalo smysl. Právě v Litomyšli začala vznikat Jiráskova významná díla (Psohlavci, Filosofská historie) a mimo jiné se zde oženil s Marií Podhajskou, se kterou měl sedm dcer a jednoho syna.

Přesun do Prahy

V roce 1888 se Jirásek přestěhoval do Prahy, kde začal hledat vhodné místo pro život. To se mu podařilo až v roce 1903, když našel byt v Resslově ulici na okraji dnešního Jiráskova náměstí. V tomto bytě poté spokojeně žil po zbytek života. Kromě toho, že v Praze Jirásek pokračoval ve své pedagogické i literární činnosti a napsal zde většinu svých děl, začal se stýkat i se současnou uměleckou smetánkou. Přátelil se například s malířem Mikolášem Alšem a spisovateli J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Zikmundem Wintrem. Roku 1890 se stal řádným členem České akademie věd a umění a roku 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. To však nebyly všechny úspěchy, kterých dosáhl.

Alois Jirásek nebyl obyčejným českým „Lojzou“

Jirásek byl již v průběhu svého života velice uznávaným spisovatelem i politikem nejen v Československu. V roce 1921 mu byl udělen bulharský Řád sv. Alexandra a v roce 1926 pak jugoslávský Řád sv. Sávy. Současně byl nositelem Československé revoluční medaile, což bylo československé státní vyznamenání, které se udělovalo vojenským dobrovolníkům a odbojářům za zásluhu na odboji za svobodné Československo. Univerzita Karlova udělila Jiráskovi 2. dubna roku 1919 čestný doktorát z filosofie a gymnázium v Resslově ulici bylo na jeho počest v roce 1921 přejmenováno na Jiráskovo gymnázium. Byl to také Jirásek, kdo se přímo účastnil čtení deklarace vyhlášení samostatnosti Československa 28. října roku 1918, a kdo vítal svým projevem 21. prosince téhož roku prezidenta Masaryka při jeho návratu z exilu. Za své literární dílo byl také čtyřikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu, a to v letech 1918, 1919, 1921 a 1930. Ani jednou však ocenění nezískal.

Pro některé čtenáře je Jirásek noční můrou

Jirásek se ve svých dílech nejvíce věnoval době husitské (Proti všem), pobělohorské (Psohlavci) či době národního obrození (F.L. Věk), a to zejména formou románů. Jiráskova beletrie patří k nejvýznamnějším českým dílům, a i v současnosti je často „noční můrou“ širokých řad studentstva. Pro mladé nebo nedobrovolné čtenáře je totiž Jiráskova jazyková výstavba a mnohdy i rozsah jeho děl odrazujícím aspektem. Té části populace, která se štítí dlouhých a složitých knih a ze spaní je budí Kunderovy prózy či Klímova složitá filosofie lze doporučit Jiráskovy útlejší knihy, například Z Čech až nakonec světa, kterou navíc ilustroval sám Mikoláš Aleš a dostatečně poslouží k pochopení atmosféry Jiráskových děl. Hlavní hrdinové jsou totiž většinou prototypy lidí z dané doby, slouží jako zrcadlo té společnosti, jíž jsou součástí. Tímto způsobem tedy Jirásek popisuje románovou formou historické události, ovšem několikrát kvůli tomu byl historiky nařčen z idealizování historických reálií.

Církev na Jiráskově pohřbu zakázala zvony pražských kostelů

Alois Jirásek zemřel v Praze 12. března roku 1930, pohřben byl však v rodném Hronově. Bohoslužba se konala o tři dny později u sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Jelikož byl Jirásek od roku 1921 bez vyznání (vystoupil z římskokatolické církve, ale věřícím zůstal i nadále), zakázala církev při příležitosti národního pohřbu rozeznít zvony pražských kostelů a bylo též rozhodnuto o konání pohřbu bez přítomnosti kněze. Naproti tomu se pohřbu zúčastnili diplomaté spřátelených států, vláda, rektoři vysokých škol a také samotný prezident T. G. Masaryk. Po kremaci byla urna dovezena do Hronova, kde 19. března proběhla poslední fáze pohřbu za účasti spolků, vojáků, a především rodiny.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu