Aby bylo jasno, v komiksech se nevyznám.
To, že mi jimi přetéká knihovna, do které jako závislák cpu neustále další, mě ještě nepasuje do role odborníka. Nejsem ani sběratel. Nemám potřebu mít něčeho celou řadu jenom pro pocit, že mám splněno. Neulpívám na konkrétních autorech ani hrdinech. Je mi to jedno. Lačním vždy právě po tom komiksu, bez kterého nemůžu žít. Když na něj nemám peníze, koupím si ho za zlatou kreditní kartu (nástroj všech chudých a závislých). Protože s G.cz dělám dlouho, rozhodl jsem se hodit sem každý čtvrtek jeden článek o komiksech. Myslete si o tom, co chcete, je mi to jedno. Pokud se vám to nelíbí, jděte dál, na G.cz najdete spoustu lepších článků. Pro ostatní zas příští pátek na viděnou!
Aleš Kot: Zero, Kniha 1 – Krize
Za prvé. Ta obálka mě praštila do ksichtu hned napoprvé, co jsem ji viděl. Nemám rád oranžovou (i když se mi to už několik let snaží vnutit můj horoskop) , ale i když tahle barva na titulu komiksu Zero od Aleše Kota převládá, nemám s ní žádný problém. První strana přímo řve: Kup si mě!
Za druhé: Možná právě proto jsem Zero ignoroval několik měsíců. Až do včerejška - kdy jsem si knihu konečně koupil a zhltnul ji asi za dvě hodiny. To je první, ale asi také poslední vada, kterou celá ta věc má. Ten komiks je boží. Kdyby to byl jenom můj názor, hoďte po mně klidně květináč. Ale možná vás přesvědčí, že ho mezi deset nejlepších grafických románů roku 2014 zařadil i časopis Wired.
Agent Zero se toulá světem a vraždí pro agenturu. Neví proč a neřeší to. Neřeší vlastně vůbec nic. Kdyby něco řešil, byl by hned odstaven a vyměněn za někoho cyničtějšího. Člověk řešící všechny bolesti světa nesmí mít sám vůbec žádnou. Ani fyzickou, ani psychickou.
Nadřízená: „Bojíš se, že ztráta oka ovlivní tvůj výkon v poli?“
Zero: „Ne. Věřím ve své schopnosti.“
Je to drsný a chytrý příběh o pěti kapitolách, přičemž každé se obrazově zhostil vždy jiný výtvarník. Ani jeden není slabý. Většina z nich patří do krabice výborných.
Až vám zas někdo bude tvrdit, že do světa vede cesta leda přes Prahu, ukažte mu svůj vykotlaný chrup. Rodilý Ostravák Aleš Kot je totiž prvním slezským scénáristou, který se svým perem prostřílel až do vydavatelství DC Comics, Marvel nebo Image. Pro ty, co čirou náhodou nevědí, je to ve světě obrázků s bublinami něco jako 20th Century Fox, Metro-Goldwyn-Mayer nebo Universal Studios ve filmovém průmyslu.
Znáte Čechy – většinu svých slavných a úspěšných rodáků začnou velebit až po jejich smrti. Jako správný Pražák jsem i já chodil kolem Kotova barevného díla s arogantní přezíravostí. Chyba pro mě. Kot zbytečně nic nevysvětluje, nechá nás pěkně tápat ve své vlastní logice. Něco vám nabízím, zbytek je na vás. Prostě chytré čtení bez laciných klišé.
Od loňského září (nepochopitelně už desátého) je v Americe k mání Vol. 2. Zatím ho nemám, ale objednám si ho asi rovnou v angličtině, tedy jazyce, v němž Kot píše, jako by se nechumelilo. A to se přitom do Spojených států přestěhoval až ve svých třiadvaceti. Komiksový trh rozboural svým prvním velkým příběhem Wild Children o partě spratků, kteří vtrhnou do školy vyzbrojeni samopaly a LSD. Spousta z vás určitě zná, já si ho hodím na Amazonu do košíku co nevidět.
Komiks Zero omrkněte na www.crew.cz. Koupit si ho můžete třeba v obchodu Krakatit v Palackého ulici na Praze 1.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
