Kde se srotí dav, tam stoupá šance na průšvih. A jakkoli to třeba vypadá, že ty největší tragédie se dějí při náboženských poutích muslimů, jsou daleko nebezpečnější festivaly, sportovní utkání a diskotéky.
Je beze vší diskuse, že hromadná neštěstí jsou obludná už svými počty naráz zemřelých lidí. Oněch zatím potvrzených 717 v saúdskoarabské Mekce je číslo, které si člověk snad ani nechce v realitě dopodrobna představovat. Jenže z chladného statistického hlediska to zase tak úplně největší tragédie není.
Propátrali jsme desítky hromadných akcí za posledních pár desetiletí, kdy se lidé dobrovolně shlukli za účelem společné oslavy náboženských, sportovních a všemožných jiných ‚svátků‘, a spočítali jsme, které z nich byly skutečně nejtragičtější v poměru všech shromážděných osob versus těch, co to odnesly svými životy.
8. Khmérský Festival vody v Phnompenhu (22. listopadu 2010)
Jedna z největších tragédií poslední doby co do počtu mrtvých se odehrála při třídenním festivalu oslavující konec sezóny monzunů. Ta je v oblasti kolem kambodžského hlavního města spojena se zajímavým jevem – monzuny napuštěné jezero Tonlé Sap ‚vrací‘ vodu zpátky do řeky Mekong, takže se obrací proud řeky spojující jezero s Mekongem. Na jednom mostě přes řeku bylo tehdy ušlapáno 347 lidí, když se dav snažil nahrnout co nejblíž, aby uviděl začátek závěrečného programu zahrnujícího ‚alegorická‘ plavidla. V přepočtu na čtyři miliony zúčastněných to ovšem znamená, že zemřel 1 z 11 527 lidí, což je 0,0087 % ze všech.
7. Mekka (24. září 2015)
Co se stalo včera, asi netřeba podrobněji rozepisovat, hlavní je teď pro nás statistika: nejnovější potvrzené údaje hovoří o 717 mrtvých ušlapaných v tlačenici. V ‚přepočtu‘ na hlavu, tedy počet zúčastněných, se ale tahle tragédie řadí až na 7. místo – konkrétně zemřel jeden člověk z 3068, tedy 0,033 %.
6. Mekka (2. června 1990)
K podobné situaci jako včera došlo i při shromáždění poutníků v Mekce v roce 1990. Tehdy byl počet přítomných poutníků přibližně stejný jako dnes, možná o něco nižší – přesná čísla jsou nezjistitelná, ale bylo to kolem dvou milionů. Tehdy ovšem zemřelo následkem davové paniky a ušlapání 1426 lidí, čtrnáctistýdruhý člověk = 0,07 % ze všech přítomných.
5. Přenos pořadu Wowowee ze stadionu PhilSports (5. února 2005)
Populární televizní show podle vzoru jisté americké televize, přesněji řečeno účast na jejím televizním natáčení, přilákala před brány stadionu ve filipínské Manile desetitisíce lidí. Většinou se jednalo o nezaměstnané a chudé, protože při účasti na této show se jim skýtala šance vyhrát v přepočtu půl milionu korun – což je v téhle zemi dost na to, aby bezpečně vytrhli z chudoby nejen sebe, ale i své blízké.
Kempovali zde již několik dnů předtím, než se měly vůbec začít rozdávat vstupenky. K tomu ovšem došlo v samotný den konání této show.
Když se kolem šesté ráno najednou před branami stadionu vyrojili pořadatelé se vstupenkami, strhla se mezi čekajícími velká mela, která skončila 73 mrtvými, ušlapanými v chaoticky se pohybujícím davu.
Na cca 30 tisíc přítomných lidí je to poměr 1:411, tedy 0,2433 % mrtvých ze všech přítomných.
4. Stadion Hillsborough (15. dubna 1989)
Utkání na sheffieldském stadionu v rámci semifinále Anglického poháru mezi Liverpoolem a Nottinghamem mělo kromě víc než 700 zraněných osob za následek 96 lidí ušlapaných k smrti. A to kvůli jedinému chybnému rozhodnutí pořadatelů a policie vpustit na přeplněnou tribunu další fanoušky. Celkový počet návštěvníků stadionu byl v tu chvíli cca 29 800 – čili statisticky zde zemřel 1 z 304 lidí neboli 0,322 % všech zúčastněných.
3. Stadion V. I. Lenina, Moskva (20. října 1982)
profimedia-0220774338.jpg
20. října 2007 – připomínka památky tragicky zemřelých fanoušků po pětadvaceti letech (Foto: Profimedia.cz)
Moskevský Spartak tehdy hostil na svém domácím hřišti, které se dnes jmenuje Stadion Lužniky, nizozemský HFC Haarlem. Sověti tenkrát vyhráli 2:0. A právě druhá poslední branka Sergeje Ševcova spustila onu hromadnou tragédii. Mnoho diváků odcházelo domů kvůli třeskuté zimě (mrzlo, až praštělo, byť byl říjen) již před skončením zápasu. Jenže jakmile zaslechli zprávy o druhém gólu, začali se v houfech vracet, přičemž ale na schodech (pokrytých vrstvami ledu) narazili na fanoušky hrnoucí se z tribun dolů. Výsledkem bylo oficiálně 66 mrtvých, jiné odhady ovšem hovoří o stovkách nebo konkrétně o 342 mrtvých. Prodaných lístků na zápas bylo kolem 16 a půl tisíce, takže oficiálně zemřel každý dvěstěpadesátý návštěvník (0,4 % ze všech), neoficiálně každý čtyřicátýdevátý (2 %).
2. Slavnost v chrámu bohyně Čamundy Devi v Džódpuru (30. září 2008)
Ten den začínal devítidenní náboženský svátek Navarátrí (neboli Devět nocí), jehož účelem je „usmířit Božskou matku“. Chrám z 15. století, který se nachází v městě Džodpur (Jodhpur) v indickém státu Rádžastán (Rajastan) byl toho rána obležen davem 25 tisíc poutníků, a když se začala otevírat jeho brána, usmířeníchtiví věřící ji vzali útokem. V Indii jsou tlačenice celkem na denním pořádku, ale většinou nekončí 224 ušlapanými lidmi, i když je tísnící se dav daleko početnější. Zde ovšem hrálo dohromady několik věcí – strmé a úzké schody vedoucí do chrámu a údajně i rychle se šířící poplašná zpráva, že tu někdo nastražil bombu. Každopádně jinak veselá slavnost se rázem proměnila v truchlivou. A co k tomu říká statistika? Zemřel každý stodvanáctý účastník, tedy 0,9 % ze všech.
1. Požár v nočním klubu Station ve West Warwicku (20. února 2003)
West Warwick v americkém státu Rhode Island leží kousek pod Bostonem. Do roku 2003 zde fungoval oblíbený noční klub, oficiálně zaměřený na glam metal a rock’n’roll. A toho dne v něm měla vystoupit blues-rocková skupina Great White. A také vystoupila – začala skladbou Desert Moon, která byla doprovozena ohnivou pyrotechnickou show. Ohnivou doslova – pyrotechnika zapálila protihlukové těsnění z molitanu, takže během pěti a půl minuty byl celý klub v plamenech. Nastalá panika měla za následek 100 uhořelých lidí z celkového počtu 462 (tedy 62 navíc oproti povolené kapacitě). Skupina Great White vyvázla ještě celkem bez úhony, zemřel jí pouze kytarista Tye Longley, a z piety ke všem mrtvým i dalšímu většímu počtu zraněných se rozhodla, že už nikdy nebude hrát Desert Moon.
Po pár letech rozhodnutí změnila, ovšem teď tady na tom nesejde, důležitá je opět statistika. 100 mrtvých vs. 462 zúčastněných znamená, že zemřel skoro každý pátý člověk, přesně řečeno to bylo 21,645 %.
Tím se nejen tato tragédie, ale další jí podobné – konkrétně požár v nočních klubech República Cromañón v Buenos Aires 30. 12. 2004 (194 mrtvých z cca 3000 návštěvníků), Wuwang Club v čínském Šen-čenu 21. 9. 2008 (43 mrtvých na 308 návštěvníků), Santika Club v thajském Bangkoku 1. 1. 2009 (66 mrtvých na cca 1000 přítomných lidí), Chromaja lošaď v ruské Permi (156 mrtvých na cca 300 přítomných) – dostává v přepočtu zemřelých na počet přítomných na čelní místo v tomto ‚žebříčku‘.
BONUS – Dějí se hromadné tragédie s počtem mrtvých překračujícím tisícovku lidí jen jednou za století?
Tak jako se největší tragédie co do počtu mrtvých při dobrovolném setkání lidí za účelem oslav svých náboženských, společenských či politických věcí odehrála v roce 1990 v Mekce (1426 mrtvých), přes tisícovku ‚přelezla‘ podobná událost pouze jednou i v předchozím 19. století.
Šlo o tzv. Chodynskou tragédii alias Tragédii na chodynském poli, kdy bylo 18. května 1896 při oslavách korunovace ruského cara Mikuláše II. ušlapáno 1389 lidí.
1280px-chodynka.jpg
Shromáždění při korunovaci Mikuláše II. – akvarel A. Makovského (Foto: wikipedia.org)
Den předtím se totiž rozšířila zpráva, že car všechny, kdo s ním přijdou jeho korunovaci oslavit, pohostí. A že každý dostane klobásu s rohlíkem, perník a džbán piva. Téměř půlmilionový dav, který se na chodynském poli v Moskvě rychle shromáždil, dala hned druhý den časně z rána do smrtícího pohybu poplašná zpráva, že slibovaného pohoštění bude zřejmě nedostatek.
A na závěr trochu odlehčení – 10 důvodů, proč hromadné akce v párech ohrožují lidské vztahy.
Podobné články
Martin Miko
Kateřina Horáková
Jan StudničkaDoporučujeme
Jan Fiedler
