Ze stoprocentního koláče agentury ESA, která každoročně pořádá největší herní show E3, jsme vybrali jen to nejzásadnější, takže neplašte, když vám to nedá dohromady sto procent. Další položky už jsou ale víceméně zanedbatelné. Anketa zahrnovala hráče všech her, tj. od PC přes konzole až po mobilní platformy. Vyplývá z ní mimochodem, že průměrný věk hráče je 35. Dospělých žen hraje dvakrát tolik, co žáků základní školy. A hlavně přibývá hráčů nad padesát let. Inu, co jste v mládí zameškali, ve stáří jako když najdete.
1. Zajímavé téma/příběh (22%)
Premisa hry zkrátka musí hráče oslovit. Ale nenechte se mýlit, spadá sem logicky i žánrové zařazení. Pak dává tohle vítězství smysl. Hráči mají většinou dva, tři oblíbené žánry a v nich sledují veškeré dění. Jakmile jde o zavedenou značku nebo zavedené autory, je ruka v rukávě.
2. Cena (15%)
Ano, tohle je bohužel krutá ekonomická realita. Proto si také většina zpovídaných kupuje hry na Steamu, kde jsou často už měsíc po vydání k dispozici velké slevy. Chcete to za polovic nebo počkáte půl roku a vychytáte sedmdesátiprocentní slevu? Herní společnosti se kolotočem slev dostali do pasti, protože hráči umí být pěkně trpěliví. Internetovou distribuci už ale nejde zastavit a vydělává na ní hlavně zákazník. A to je jedině dobře.
3. Doporučení známých (11%)
Šuškanda hraje mnohem větší roli než recenze na odborných webech. Není divu, vaši kamarádi jsou často nejen zdrojem erudice, ale také motivací si hru koupit - abyste nemuseli závidět, nebo abyste mohli hrát s nimi. Resp. proti nim. Dominový efekt v partách je obecně doloženou věcí. Funguje to samozřejmě i naopak, pokud kamarád řekne, že hra stojí za starou belu, určitě si ji nekoupíte.
4. Je to pokračování úspěšné série (10%)
Staré dobré hollywoodské pravidlo. Lidé milují pokračování. Dostanou od nich oblíbené hrdiny, známé prostředí a hodnoty, které už jednou pochválili. Samozřejmě hrozí, že dvojka, trojka nebo čtyřka bude odfláknutá, ale hry se obecně připravují déle než filmy a většina pokračování splňuje pravidlo větší, hlasitější a lepší.
5. Něco podobného už jsem hrál (8%)
Hry se rády srovnávají s předchozími bestsellery. Možná nemáte v rukávu coby producent pokračování slavného hitu, ale vždycky můžete říct, že je to "něco jako GTA" nebo "úplně jako Call of Duty". Pokud nekecáte a chytí se to, začnou vám zlaté cihly padat do klína. I ta nejrychlejší herní studia dovedou plodit jen jeden díl ročně, takže když se vejdete někam mezi, najdete dostatek hladových krků.
6. Grafika (7%)
Vizuální stránka hry je až na šestém místě. Ano, je důležitá, ale z diskuzí pod herními novinkami to kolikrát vypadá, že o nic jiného nejde. V kolika to běží snímcích za sekundu, půjde mi to na rok starém počítači, nebude to na konzoli vypadat oproti PC mizerně? Tisíc a jedna otázka před i po vydání hry. Většina hráčů vám ale v osobním rozhovoru řekne, že pokud hra není graficky pozadu víc než dva roky, určitě jí dají šanci, pokud má všechno ostatní tzv. v cajku.
7. Multiplayer (4%)
Nejde jen o přítomnost multiplayeru, to je dnes jaksi dobrým standardem. Síťový kód musí být robustní, serverů musí být dost a hra je povinná nabídnout několik herních módů. Jedině onlinová část bez průšvihů má šanci uspět. A pokud se tak stane, bude mít vaše hra delší životnost a dav si bude žádat pokračování. Stačí se podívat na 3D střílečky, které mají dneska kampaň pro jednoho hráče jen na ozdobu a soustředí se hlavně na multiplayer.
8. Recenze (3%)
A až na konci jsou recenze nejrůznějších herních webů. Když se nad tím zamyslíte, nejsou ta tři procenta zas tak mizerná hodnota. Stejně jako u filmů mají i u her lidé pocit, že mají svou vlastní hlavu. Rozhodují se podle vlastních zkušeností, očního kontaktu a případně i čirého instinktu. A když si spálí jazyk? Pak na ty weby stejně přijdou a alespoň si od plic zanadávají na výrobce.
A TADY máte 9 důkazů, že hraní počítačových her prospívá vašemu zdraví.