Americký Kongres uznal, že je Louis' Lunch právě tím místem, kde se poprvé v USA začaly servírovat hamburgery. Papírově to tedy mají potomci Louise Lessena potvrzené, i když existují i další osvědčení pionýři, jak jsem ostatně psal v tomhle článku. Louis' Lunch ovšem zůstává burgerovou Mekkou, ačkoliv je ve městečku vzdáleném půldruhé hodiny jízdy vlakem od New Yorku. Proč? Možná proto, že Jeff Lessen, který burgery servíruje dnes, lpí nejen na původní lokaci, ale i na mírně archaickém stylu, který je v přímém kontrastu s dnešními burgerovými trendy.

1. Nenápadný pajzlík

Louis Lessen si svůj krámek založil v roce 1895 a servíroval výhradně steaky. Jednoho dne v roce 1900 ovšem steaky už nebyly a přesto přišel jeden hladový a neodbytný zákazník. Louis mu tedy semlel odřezky masa a výsledný "karbanátek" vložil mezi dva chleby. Historický vynález byl na světě a pověst se rychle roznesla, takže si brzy u Louise tuhle vychytávku začali zákazníci cíleně objednávat. Krámek začal prosperovat, ale Louis se nikdy nevzdal své původní lokace. Místo se sice v roce 1975 přestěhovalo asi o dvacet metrů v rámci stejné ulice (je postavené z původních cihel - viz obrázek), ale jeho rozměry i vybavení zůstaly beze změn. Je to maličký domeček, před kterým je neustále fronta. Částečně i proto, že dovnitř se opravdu vejde maximálně patnáct lidí a míst k sezení je sotva půl tuctu.

2. Gril z předminulého století

Za barem najdete hned dvě relikvie. Tou první je plynový vertikální gril, ve kterém rotují jednotlivé burgery, zavěšené do kovových skřipců. Pochází z roku 1898 a je to právě ten gril, na kterém historicky první americký hamburger vznikl. Prý ho myjí a renovují pravidelně, takže se nemusíte bát, že byste měli na mase výpečky starší než vaše prababička. Toastovač, který připravuje rozměrný průchodový mechanismus, zas pochází z roku 1925. A to je vlastně všechno, co potřebujete. Louisův burger zůstává primitivní - nahrubo namletých pět kusů výběrového steaku, nahrubo nakrájená cibule, plátek rajčete a to všechno se vrazí mezi dva toustové chleby.

3. Byl jsem tady a měl jsem nůž

Interiér malého baru je od hlavy až k patě vyzdobený nejrůznějšími vzkazy. Masivní dřevěné stěny připomínají záchodky na pražském hlavním nádraží. Podpisy, vzkazy, oslavné básně. Snad jen ty nabídky na orální sex chybí. Má to ale nezaměnitelnou patinu a vypadá to jako úmyslná výzdoba, nikoliv ignorovaný vandalismus.

4. Kečup? A přes držku nechceš?

Tohle není BURGER KING. Nedostaneš to tak, jak chceš. Vezmeš si to tak, jak chci já, nebo tu zatracenou věc nedostaneš vůbec.

Jednou z největších retro věcí na Louis' Lunch je, že v jeho burgeru není žádná hořčice, žádný kečup. Nic takového. A Lessenovci tuhle tradici ctí dodnes, takže v krámku nenajdete žádné kondimenty a už jenom dotaz na ně vám přihraje minimálně zvýšený hlas nebo nadávku. Kdo na kečupu trvá nebo si donese vlastní, ten je často vynesen dveřmi a poslán k čertu (McDonald's je odtud cca půl kilometru). Inu, tradice. V jednom z dalších bodů si ale vysvětlíme, že zrovna tohle by Louisovi opravdu prospělo.

5. Slow food

Hamburgery jsou považovány za rychlovku, kterou si koupíte většinou tzv. u díry ve zdi (tj. výdejního okýnka nebo drive-inu). Poslední dobou se ale rozmohly gourmet burgery, na které si vysedíte místo v restauraci. Jiné jsou prostě tak populární, že na ně stojíte frontu. To ostatně v Americe platí skoro o každém jídle. Je tu hodně lidí a všichni jsou hladoví a zvyklí jíst venku. Takže jakmile má nějaký podnik pověst, okamžitě se kolem něj rojí strávníci.

V restauracích to řeší rezervace, ale v podobných podnicích se musí přijít a čekat. My dorazili deset minut před sobotní zavíračkou, což bylo za deset dvě. Ráno. A přesto jsme byli jedni z posledních obsloužených, cca ve čtvrt na tři. Uvnitř sice panuje pohodová atmosféra plná řvaní, klení a čumění na baseballové přenosy, ale nic vás nevytrhne z toho, že čekáte 25 minut na mastný sáček se dvěma burgery, šest dolarů za kus.

6. Rozřešení

A teď to nejdůležitější. Jak to vlastně chutná? Vzal jsem dva kousky na takeaway. Nebylo to proto, abych do nich doma propašoval kečup nebo horčici, chtěl jsem udělat fotku, což se ve dvě ráno v natřískaném baru prostě moc nedalo. První i druhé dojmy byly bohužel identické. Burger samotný je přiměřeně šťavnatý a poměrově k pečivu celkem padne, ale šetřilo se na něm solí i pepřem. Dokonce ani nevýrazná cibule a vodnaté rajče nepomohly, takže jedinou chuť, kterou budete na první kousnutí vnímat, zajišťuje toustový chléb.

Možná by tomu pomohl plátek sýra? Chyba lávky, v tradiční burgerovém stánku totiž kacířsky používají nikoliv poctivý sýr, ale sýrovou pěnu, kterou nasprejujete na maso. Je vyrobená z bůhvíčeho, takže jsme ji raději vynechali. Věřím, že s tím proklatým kečupem nebo s trochu soudnější rukou, která rozdává sůl a pepř, může být Louisův burger... průměrný. Toustový chleba jako podklad je netradiční, ale ničemu nepřekáží. Chyba rozhodně byla spíš v obsahu než ve formě. Jestli takhle chutná historie, tak pevně doufám, že se nikdo nerozhodne ji znovu opakovat.

7. Otevřeno podle nálady

Většinu dnů má Louis' Lunch otevřeno od pravého poledne do dvou ráno. V neděli a v pondělí má naopak celý den zavřeno. Cedulka s otvíračkou je ale čistě orientační. Někdy se prostě majiteli do práce nechce, a tak prostě nejde. Smiřte se s tím. Já sice bydlím jen asi dvě stě metrů od tohohle kusu burgerové historie, ale v New Haven je tolik konkurence, že se budu hodně přemáhat, abych ještě někdy k Louisovi zabloudil. Za tu první návštěvu to ale určitě stojí. Už jen abyste si mohli praotce burgerů tzv. odškrtnout.

Nedivili bychom se, kdybyste právě teď dostali na nějaký takový hamburger velkou chuť - proto je tu rychlý recept na českou, leč chutnou hamburgerovou variantu.