7 věcí, které by v Praze měly být jinak

Obrázek uživatele Ivan Brezina
08.10.2014, 13:10
Co všechno je špatně? Jak by se to dalo elegantně vyřešit?
Blíží se volby a předseda pražské Občanské demokratické strany Filip Humplík nás poprosil o mediální prostor. Proč ne? Tady mu ho dáváme. Stejně se na nás mohou obrátit i politici ostatních stran. Samozřejmě s výjimkou komunistů, kteří nepatří do slušné společnosti.

Filipu Humplíkovi se v hlavním městě nelíbí třeba následujících sedm věcí:

1501299_10202878177188324_1667332061753316809_o  

1. Město zacpané auty

O kauze tunelu Blanka si můžeme myslet, co chceme a samozřejmě je ostuda, že už dávno nefunguje. Jenže ten tunel je prostě potřeba a bez něj se v Praze nic nepohne dopředu. Na Spořilově se dál budou valit kamiony, kolem muzea na Václaváku se dál budou plazit kolony aut… Je prostě třeba co nejrychleji otevřít Blanku.  

2. Příliš drahá městská doprava

Dopravní podnik hlavního města Prahy je sice městská akciovka, ale město se podle toho dlouhodobě nechová. Proč má třeba Dopravní podnik výdaje na marketing v řádech stovek milionů? To je přece nesmysl a někdo musí urychleně začít kontrolovat, kam ty peníze tečou. Pražská doprava je jednou z nejlepších na světě. Jak ji zlevnit? Zkusme liberalizaci a konkurenci. Podívejme se na železnici. Když tam přišli Student Agency a Leo Express, vlaky nejen že nikdo nerušil, ale jejich kvalita se zlepšila. Ať si Praha nechá kolejovou dopravu, ale proč by některé autobusové linky nemohli provozovat soukromí dopravci? Dopravní podnik jezdí třeba za 60 korun na kilometr, ale někteří soukromí dopravci by to přitom dokázali za polovinu. Stačí udělat výběrová řízení. Linky, o které se nikdo nepřihlásí, pak může dál provozovat město.  

3. Složité parkování v centru

Modré zóny kdysi vznikly ve snaze odstranit z centra přebytek aut a zajistit tam parkování lidem, kteří v centru žijí. Postupem času se ale zóny rozšiřovaly a dnes už je najdete pomalu po celé Praze. A má to samozřejmě háček. Když někdo bydlí dejme tomu na hranici Prahy 1, za rohem na Praze 2 už parkovat nesmí. Stejně tak má smůlu i obyvatel Lhotky nebo Dejvic. Netrestejme Pražany za to, že jsou Pražané, a udělejme v celé Praze jednu jedinou parkovací zónu, která bude pro všechny obyvatele města zadarmo. Pro mimopražské k tomu ale musejí vzniknout kvalitní záchytná parkoviště. Kdo jede dejme tomu od Kolína, musí vědět, že se mu vyplatí zaparkovat na konečné metra. Záchytné parkoviště má být cenově dostupné a hlídané, aby byli mimopražští motivováni k jeho užívání. V klidu pak sednou na metro a zajedou si do centra, místo aby se tam nedůstojně hádali kvůli botičce.  

4. (Ne)bezpečnost v ulicích

Nepřehlédnutelným symbolem, že je něco špatně, jsou v Praze prostitutky a prodejci drog v ulicích. Nedělejme si ale iluze, že je zcela vymýtíme. To je nereálné a nepodařilo se to nikde na světě snad s výjimkou totalitních zemí. Tyhle dva nešvary bychom ale měli vytlačit někam, kde nám příliš nevadí. Na Václavském náměstí nemají veřejně se nabízející prostitutky a dealující fetáci co dělat. S bezpečností v Praze úzce souvisí posílení role obecních strážníků. Za první republiky měli všeobecný respekt, ale z předlistopadových dob v nás pořád tak trochu přetrvává pocit, že policajti stojí proti nám. Už dávno je to ale naopak a rozum říká: policajta se musí bát lump, ne spořádaný občan. Policajt na ulici znamená, že je ta ulice bezpečná pro slušné lidi. Měl by mít na starosti svůj malý rajón, kde by skoro každého osobně znal. A já bych měl mít číslo jeho mobilu, kdyby něco. Když mi policajt ráno řekne: “Dobrý den pane Humplíku, poslední dobou jste nějaký pohublý, děje se něco?”, mám pocit bezpečí. Nemusí přece vědět, že jsem prostě jen začal jezdit do práce na kole. Nezbytnou podmínkou ovšem je, aby byl ten policajt dobře zaplacený. Bezpečnost začíná u maličkostí. Rozbitá lavička v parku, rozházený koš… Banality, ale obecní policajt by je měl okamžitě řešit. Za neřešenými banalitami totiž následují výše uvedení dealeři a prostitutky.  

5. Nevkusná tvář města

Projděte se od Prašné brány přes Staroměstské náměstí a Karlův most na Hrad a dívejte se kolem. To není Královská cesta, ale Cesta nevkusu, kýče a hnusu. Pouťové poutače, barevné slunečníky, nadháněči v reklamních kostýmech, to všechno se kolem nás rozrůstalo postupně. Během let jsme si na to pomalu zvykali, takže nám dnes už ani nepřijde, že žijeme ve městě totálně zaneřáděném reklamou. V Praze se rozrostla jako rakovina a ukradla městu jeho duši. Být zahraničním turistou, odjížděl bych zklamán. Nemohl bych si totiž udělat jedinou fotku, do které by se mi agresívně necpal nějaký poutač nebo neonová blikačka. Jsou všude - dokonce i na průčelích barokních paláců. Ještě pár let takového nevkusu a turisté k nám pomalu, ale jistě přestanou jezdit. Výlet do barevného Disneylandu? Oni se přece těšili na historické město… Uzákoňme, že na každé pražské reklamě musí být samolepka s nefalšovatelným hologramem a číslem magistrátního povolení. Pak už jen stačí, když se městští policajti budou centrem procházet s otevřenýma očima. Odstranit nepovolenou reklamu jim zabere jen pár minut, odeslání tučné pokuty jejímu zadavateli zabere městskému úředníkovi maximálně půl hodiny. Jak dlouho pak bude trvat, než se Praha vizuálně očistí?  

6. Parky, co nejsou pro lidi

Poslední dobou se mi zdá, jako by se pražské parky měnily v přísně chráněné rezervace. Skoro nic se tam nesmí. Příkladem je Střelecký ostrov, který býval zónou svobody. Loni v září byl "Střelák" znovuotevřen po náročné rekonstrukci, která stála osmdesát milionů korun. A kvůli tomu se teď na Střeláku nesmí jezdit nejen na kole, ale ani na kolečkových bruslích. Psi tam musejí být na vodítku, nesmí se tam popíjet alkohol… Chápu, že je třeba bič na bezdomovce, kteří na ostrově přespávali a lili do sebe levný "krabičák". Ale představte si letní večer s přítelkyní. Sedíte na lavičce u vody, povídáte si, z lahve usrkáváte Merlot… Riskujete tím pokutu, i když se na Střeláku chováte naprosto způsobně. Čistě formálně totiž porušujete návštěvní řád. Jenže městská zeleň má sloužit k volnočasovým aktivitám. Stanovme pár základních pravidel a zbytek nechme na lidech a na pár řádně poučených a rozumně uvažujících policajtech. Měli by postihovat ty, kdo pobyt v parku znepříjemňují ostatním, ne znepříjemňovat ho všem. Třeba takové ležení na trávě. Je přece rozdíl, jestli se tam válí spící feťák nebo študák, který si na sluníčku čte. Pražské parky přece nejsou botanická zahrada se vzácnými dřevinami. Je to veřejný prostor a veřejnost by ho měla užívat co nejsvobodněji. Standardem musí být parky hlídané, vybavené stánky s občerstvením i sociálním zařízením. Ale hlavně parky bez zbytečných omezení.  

7. Nepořádek v ulicích

Úklid Prahy mají dnes na starosti různé firmy. Jedna uklízí tramvajové zastávky, druhá chodníky, třetí ulici… Což logicky nefunguje už proto, že nejsou jasně stanovené kompetence. Bordel z chodníku někdo namete do silnice a tak dále... Lidé pak nadávají starostovi své městské části, ale ten za nic nemůže. Odpovědnost nenese nikdo, a to je třeba změnit. Kompetence je třeba přenést na městské části, které by měly jasně definovat standardy úklidu a následně vypsat transparentní výběrová řízení na kompletní úklid jak ulice, tak i zastávek a chodníků. Pak už se nikdo nebude moci vymlouvat a házet odpovědnost na někoho jiného.

Komentáře