7 důvodů, proč je kolem Oscarů letos takové pozdvižení – G.cz
Vyhledávání

7 důvodů, proč je kolem Oscarů letos takové pozdvižení

Že je herecká nominace letos skrz na skrz bílá? Nejde ani tak o to, že se Spike Lee a spol. rozčilují. Spíš se divíme, že řeší "problém", který se objevuje každoročně. O bílém mainstreamu se přece všeobecně ví a Oscaři jsou pouhým odrazem uvažování filmových studií. Stačí se podívat, kdo v nich sedí.

Václav Rybář
Václav Rybář 22.1.2016, 10:00

Letošní nářky u příležitosti svátku černého svědomí (Martin Luther King Jr. Day) sice nabraly trochu trakci a přelily se i do zbytku týdne, ale jsou takovým symbolickým výstřelem do prázdna. A pokud snad Spike Lee chtěl někoho od sledování Oscarů odradit, povedl se mu spíš opak. Mnohem víc lidí si teď show naladí, aby zjistila, zda se do toho moderující Chris Rock pořádně opře, nebo zda některý z vítězů bude ve svém proslovu trochu filozofovat na dané téma.

Faktem ovšem zůstává, že afroameričtí herci (nebo černoští, ať tedy nikomu nekřivdíme, ono zvolit v USA správný termín už je samo o sobě tancem v minovém poli) v tom nejsou sami. A právě oni přitom mohou říct, že v posledních letech slavili nejvíc úspěchů.

Halle Berry dostala Oscara jako první a jediná žena černé pleti. Máme tu zářezy v mužské herecké kategorii i mezi režiséry. O tom se Asiatům může nechat jenom zdát, ti maximálně občas seberou sošku za cizojazyčný film. A mexická enkláva? Ano, máme tu řadu oceněných režisérů, ale jen minimum herců (Benicio Del Toro) nebo hereček. Stěžovat by si zkrátka mohli úplně všichni.

Ale nemá smysl letošek odbýt jako nějaké trucování, ačkoliv zrovna stížnost Jady Pinkett Smith, jejíž manžel teoreticky mohl být nominován za film Diagnóza šampión (Concussion), je zjevně motivována osobní křivdou. Smith byl přitom nominován na Oscara už dvakrát - za Aliho a Štěstí na dosah. Ani jednou nevyhrál, ale to se za kariéru stalo i jiným hercům. DiCaprio by mohl vyprávět.

Nominace jsou zkrátka odrazem fungování Hollywoodu. Akademie totiž není ničím jiným než slezinou odložených herců a tvůrců. Stačí se podívat na pár čísel a hned budete mít jasno.

1. Demografické složení

Akademii o počtu několika tisíc filmových profesionálů tvoří z 94 % běloši, ze 77 % muži a věkový průměr je někde kolem 64 let. Jinými slovy - typickým představitelem Akademie je váš dědeček a nikoliv Jennifer Lawrence, která do ní samozřejmě taky patří. Pouhých 14 % členů Akademie je mladších padesáti let, takže si jistě spočítáte, že uvažování takového tělesa se nachází takříkajíc v jiné době.

2. Profíci v důchodu

Jako by nestačil vysoký věkový průměr, dobrá půlka Akademie je složená z pasivních záloh - vyhaslých filmových hvězd, odložených televizních herců - prostě lidí, co usnuli na vavřínech a mají to nejlepší za sebou. Samozřejmě, že filmový byznys sledují, ale často už jen zvenku - podobně jako my. A často spíš z povinnosti tam jednou ročně něco vyplnit a shrábnout členskou odměnu. Ale k tomu se ještě dostaneme.

3. Omlazení? Na dlouhé lokte

Máte pocit, že by se Akademie měla radikálně omladit? Tak to hodně štěstí. Funguje totiž na principu celoživotních zásluh. Někdo musí umřít, aby se uvolnilo místo pro nové členy. I proto je každoročně přijímáno jen několik členů, kromě těch, co vyhrají Oscara - ti to mají automaticky předplacené. Celkový počet zůstává plus mínus stejný, takže nějaké razantní demografické změny v řádu několika let rozhodně nečekejte.

4. Herci vládnou

Herců je zdaleka nejvíc, na úkor mnoha jiných profesí. Jejich unie má totiž v Hollywoodu nejsilnější slovo. Proč je to důležité? Protože o hlavních kategoriích rozhodují všichni členové Akademie, na rozdíl od technických, kde hlasují jenom členové konkrétního cechu. Herci tak ovlivňují značnou měrou výsledky i v hlavní kategorii Nejlepší film. A ano, pochopili jste správně, i u herců panuje podobné demografické rozdělení ve prospěch starých bílých mužů.

5. Tolik filmů, a tak málo času

Akademici jsou dlouhé měsíce před Oscary zváni do kin na speciální projekce nominovaných filmů. Jenže kdo by někam chodil? Proto se jim posílají tzv. screenery, DVDčka, která si doma mohou pustit. Často pak uniknou na internet, protože je některý z dodavatelů zkopíruje a hodí online. K radosti milionů lidí, co si je stáhnou. A akademici? Panuje názor, že řada z nich se podívá sotva na polovinu filmů, a pak trochu tápe, co vlastně zvolit. Takže čte recenze nebo dá na šuškandu.

6. Co není v novinách, jako by nebylo

A právě šuškandu razantně ovlivňuje i reklamní kampaň. Velká studia investují miliony dolarů do celostránkových inzerátů ve Variety, což je snad jediná tiskovina, kterou odebírá každý člen Akademie. Snaží se tak nerozhodným voličům trochu poradit a samozřejmě mají větší šanci, když film čouhá úplně z každé stránky. Dřív dokonce studia posílala akademikům malé dárky, ale to už se naštěstí zatrhlo. Stále však platí, že kdo má víc peněz na kampaň, má větší šanci.

7. Studia na tom nejsou jinak

Přes devadesát procent bělochů a skoro stoprocentní mužská účast ve vedení největších studií samozřejmě zajistí, že volba koho v oscarovém závodě podpořit padá nezřídkakdy do vlastních řad. Výjimkou jsou skutečně jen situace, kdy hra na tu správnou notu může zvýšit šance na získání sošky. K takovým konstelacím ale dochází párkrát za dekádu. Že je tím tzv. "race card" zneužívána? Jistě, ale Oscaři jsou závod jako každý jiný. Je to válka o nejcennější trofej. A ve válce je všechno povoleno.

Už dnes jsou Oscaři díky těmto sedmi bodům docela předvídatelní a nudní. Zavedením povinných kvót se posuneme ještě o kus blíž určení vítězů a favoritů dlouho dopředu. Systém předávání nejprestižnějších filmových cen není bez chybičky, vlastně je už docela dlouho dost porouchaný a prolezlý korupcí. Zavádění rasových kvót ho ale rozhodně nespraví. Naopak by to mohl být poslední hřebíček do rakve dnes již spíše předstírané důležitosti.

A TADY si přečtěte, proč by měl KONEČNĚ letos dostat Oscara Leonardo di Caprio.

Podobné články

Doporučujeme

Další články