Přesně před pětadvaceti lety zemřela Eliška Junková, slavná automobilová závodnice. Co takhle natočit o ní film? – G.cz
Vyhledávání

Přesně před pětadvaceti lety zemřela Eliška Junková, slavná automobilová závodnice. Co takhle natočit o ní film?

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Dne 5. ledna 1994 zemřela Eliška Junková, slavná česká automobilová závodnice, která závodila ve vozech Bugatti. Jezdila nejprve jako spolujezdkyně svého manžela, posléze ale za volant závodního vozu usedla sama – a byla úspěšná. Nestálo by za to o ní třeba natočit film? Její život určitě na film vydal. A nejen její.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 5.1.2020, 15:30

V současné době u nás vznikají dva životopisné filmy. Slávek Horák natáčí snímek inspirovaný životem prezidenta Václava Havla a díky Davidovi Ondříčkovi vběhne na filmová plátna Emil Zátopek, o kterém točí film pro změnu tento režisér. Ale osobností, jejichž život by vydal na film, máme celou řádku. Přinášíme vám jen pár jmen osobností, na které si dnes vzpomene málokdo, ale přitom jejich životní osudy byly pozoruhodné. A jedním z těch jmen je právě Eliška Junková.

Eliška Junková

Narodila se v roce 1900 v Olomouci jako Alžběta Pospíšilová, v šestnácti letech se v bance seznámila se svým budoucím mužem Čeňkem Junkem. Vzali se v roce 1922, kdy také získala řidičák a už o dva roky později zvítězila v prvním automobilovém závodě. Sedlala Bugatti T32 a T35, se kterými slavila úspěchy na motoristických kláních po celé Evropě - mezi ty největší patří vítězství na Grand Prix Německa v roce 1927 a o rok později páté místo na sicilské Targa Florio. Její muž zemřel v roce 1928 na okruhu Nürburgring, když dostal smyk, vylétl z auta a prorazil si lebku - Junková poté ukončila závodní kariéru. Zasloužila se o rozvoj předválečného motorismu v Československu a pracovala v gumárenském průmyslu až do důchodu, zemřela v roce 1994. Ve své době se vyrovnala nejrychlejším jezdcům, její vzpomínky najdete v knize Má vzpomínka je Bugatti.

František Fajtl

Stíhací pilot, který za svůj život prošel řadou významných bojišť druhé světové války.
Narodil se v roce 1912 v Doníně, ve dvaceti letech dokončil obchodní akademii a poté nastoupil na základní vojenskou službu. Poté vystudoval vojenskou akademii v Trnavanech a stal se poručíkem letectva. Po příchodu nacistů uprchl do Polska a poté do Francie, kde v řadách Armée de l'Air létal na strojích Bloch MB-152 a M.S.406. Po pádu Francie se dostal přes severní Afriku do Británie, kde létal nejdřív v britské a později československé 313. peruti. Jeho velitelské schopnosti mu vynesly vedení 122. peruti RAF City of Bombay, 5. května 1942 byl však sestřelen při doprovodu bombardérů nad severní Francií. Dokázal se vyhnout zajetí a dostat se do Španělska, tam byl uvězněn v koncentračním táboře v Miranda de Ebro. Díky diplomatické intervenci Britů se dostal zpět a po nějaké době se na vlastní žádost vrátil k 313. peruti. V roce 1944 se připojil k československým jednotkám v SSSR, kde zformoval 1. letecký pluk, který se účastnil Slovenského národního povstání z letišť Tri Duby a Zolná. Na konci války létal v rámci Ostravské operace. Nový režim ho poslal na 17 měsíců na Mírov, zbavil hodnosti a odnesla to i jeho rodina. Plné rehabilitace a povýšení se dočkal až po pádu komunismu. Zemřel v roce 2006, své vzpomínky zaznamenal v řadě úžasných knih.

Jaroslav Juhan

Víte, proč automobilka Porsche používá u svých aut označení Carrera? Díky Jaroslavu Juhanovi, narozenému v roce 1921 v Praze. Po válce utekl do Guatemaly, kde se stal dovozcem nejprve italských a později německých aut. Kvůli zviditelnění značky Porsche se začal účastnit závodů, ve kterých se mu dařilo - automobilka proto v roce 1954 postavila na start náročného podniku Carrera Panamericana tři tovární stroje 550 Spyder. Juhan dojel ve své třídě druhý za Hansem Hermannem, jejich Porsche projela cílem s rozdílem 36 sekund, trasa měla přitom 3077 kilometrů. Na počest tohoto vítězství se všechna Porsche s čtyřmi vačkovými hřídeli jmenují Carrera. Juhan závodil dál, například v Le Mans v roce 1955 dojel se svým týmovým kolegou šestý. Kvůli politické situaci se v roce 1961 vrátil do Evropy, kde se opět zabýval auty nebo i pneumatikami. Ferdinand Porsche mu neřekl jinak než "Jerry" a dodnes má u automobilky obrovskou váhu, zemřel v roce 2011. Jeho příběh si můžete přečíst v knize Život bez brzd.

Václav Morávek

Hrdina odboje a jeden z členů skupiny přezdívané Tři králové - narozen v roce 1904 v Kolíně, absolvent vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Postupně se vypracoval na štábního kapitána a velitele dělostřelecké baterie, byl také přeborníkem ve střelbě z pistole. Po okupaci chtěl uprchnout do Polska, to se však nepodařilo, připojil se proto k vlastenecké organizaci Obrana národa, kde vytvořil společně Josefem Balabánem a Joosefem Mašínem obávané trio. Jejich činnost byla velmi pestrá - diverzní a zpravodajské akce, ale i získávání zbraní. Měl přezdívku "pobožný střelec", protože témě vždy nosil dvě pistole ráže devět milimetrů a také Bibli kralickou, ze které často četl. Jeho nejznámějším výrokem je: "Věřím v Boha a ve své pistole. Tči králové byli zlikvidováni v roce 1941. Balabán a Mašin byli zatčení, mučení a posléze popravení. Morávek padl do pasti gestapa a po přestřelce, při které vypálil na své pronásledovatele okolo 50 ran, byl zabit poblíž Prašného mostu.

Tomáš Baťa

Československého podnikatele znáte díky tomu, co dokázal vybudovat ve Zlíně a jako modelového moderního businessmana. Mnohem zajímavější jsou ale jeho začátky, částečně zaznamenané v knize Úvahy a projevy. Život mladého člověka, který byl schopným ševcem i obchodníkem, finanční problémy, první krůčky v optimalizaci výroby i moderním řízení lidských zdrojů (podle dnešního názvosloví) - právě tato éra stojí za pozornost a napoví vám, jak se z řemeslníka stal jeden z nejúspěšnějších průmyslníků své doby a co formovalo jeho myšlenky.

Tak to je jen několik našich tipů pro filmaře. Příběh jaké osobnosti byste na filmovém plátně viděli rádi vy?

Podobné články

Doporučujeme

Další články