Hudebně nadaní lidé vyloudí líbivé tóny téměř z čehokoli. Ať už do toho něčeho buší, foukají, či na něco drnkají. Kromě notoricky známých hudebních nástrojů, jako kytara, housle či klavír, se můžeme setkat s celou řadou nástrojů netradičních. Netradičních alespoň v našich zeměpisných končinách.
1. Didgeridoo – symbol Austrálie
Jednoduchá dutá trubka, z níž je hráč schopen vyloudit táhlý zvuk. Dechový nástroj didgeridoo má svůj původ na nejmenším kontinentu světa, hráli a hrají na něj místní domorodci – Aboriginci. S jeho výrobou neměli zase až tolik práce, o základ hudebního nástroje se postarali obživu hledající termiti, kteří vyžrali kmen eukalyptu. Pak už jen stačilo vyhnat termity, kmen vyčistit, opatřit náústkem ze včelího vosku a foukat. Při troše umu je možné vyluzovat rozličné tajemné zvuky, například zvířat žijících v Austrálii.
1._aboriginec_hrajici_na_didgeridoo_-_commons.wikimedia.org_.jpg
Aboriginec hrající na didgeridoo. (Foto: Wikimedia Commons)
2. Theremin aneb Takhle zpívá elektřina
Ne vždy je nutné, aby se hráč svého instrumentu, chce-li z něj dostat nějaký tón, dotýkal. Příkladem „bezdotykového“ hudebního nástroje je tzv. theremin, který tvoří dřevěná skříň se dvěma anténami. Vlastnosti vydávaných zvuků závisí na vzdálenosti ruky od antény. Jednou rukou lze udávat výšku tónu, druhou pak jeho sílu. Tento elektrický hudební nástroj vynalezl v roce 1920 Lev Sergejevič Těrmen. Theremin bývá využíván u filmové hudby. Například „vokály“ v melodii ve snímku Tenkrát na Západě od Ennia Morriconeho žádnými vokály nejsou, jde právě o výtečně zvládnutou hru na theremin.
3. Nástroj, který dal jméno hudebním cenám
Národy západní Afriky mají v oblibě 21strunný hudební nástroj zvaný kora. Jeho hlavní část sestává z vysušené tykve, která je potažená kůží. Nástroj, jenž se, byť hodně vzdáleně, podobá loutně a zní jako harfa, se začal objevovat od poloviny 18. století. Rozšířený je zvláště v Mali, Senegalu, Gambii a Guinei, avšak známý je po celém kontinentu. Organizátoři afrických hudebních cen, což je paralela amerických hudebních cen Grammy, pro ně zvolili pojmenování Kora Awards.
4. Se strunou v ústech
Ústní harfa, jak už název napovídá, je strunný nástroj, který se strká do úst. Konkrétně jeho zúžený konec. Harfa se rozezní poklepáním dřevěné hůlky do vypnuté struny, přičemž ústní dutina slouží jako rezonátor a změnami její velikosti a tvaru je možné modulovat tóny. Obdobou tohoto nástroje je ústní luk, rozšířený v subsaharské Africe a Jižní Americe.
5. Nástroj ideální na cesty
Okarína byla původně využívána k uklidnění dobytka. Tóny, které vydává, jsou vskutku uklidňující, lze je přirovnat ke zvuku píšťal. Existují okaríny různých tvarů a barevných provedení. Liší se také, co se použitého materiálu týká. Máme okaríny z bambusu, keramiky, dřeva či rohoviny. Zpravidla mají na délku kolem 10 centimetrů. Z jejího boku ční náustek, na těle okaríny pak bývá rozmístěno rozličné množství otvorů, jejich střídavým zakrýváním lze měnit výšku tónu.
A tady 10 zajímavostí o pražském metru.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
