1) Nejmladší prezident
Macron je ve svých 39 letech nejmladším mužem, který kdy stanul v čele Francie. Pokud by byl Macron znovuzvolen, opouštěl by úřad ve 49 letech, což je věk nižší, než ve kterém většina jeho předchůdců do funkce nastupovala. Kupříkladu v Česku by na prezidenta vůbec nemohl kandidovat, jelikož naše ústava pro prezidenta stanovuje minimální věkovou hranici 40 let. Ve Francii nicméně stačí dosažení plnoletosti, která je nastavena stejně jako u nás na 18 let. Možná se tak v budoucnu ve Francii dočkáme ještě mladší hlavy státu.
2) Největší věkový rozdíl mezi prezidentem a první dámou
Už během předvolební kampaně na sebe upoutala pozornost Macronova manželka Brigitte. Zajímavá je nová první dáma Francie především tím, že je o téměř 25 let starší než její choť a poznala ho jako učitelka na gymnáziu, kde Macron studoval. Pro o generaci mladšího Macrona, kvůli kterému opustila svého prvního manžela a tři dospělé děti, je nejen oporou, ale též velkou rádkyní. Do budoucna by nás tak měly zajímat nejen názory Macrona, ale též paní Macronové.
3) Nejvíce nezávislý na tradičních stranách
Emmanuel Macron představuje jednu velkou změnu pro vrcholnou francouzskou politiku. Vůbec poprvé se totiž do čela státu nedostal kandidát ani jedné z největších tradičních politických stran, tedy pravicových konzervativních Republikánů ani levicových socialistů. Jeho zvolení je tak i symbolickým vyjádřením protestu proti současnému politickému establishmentu. Na druhou stranu, ještě nedávno byl Macron členem socialistické strany a dokonce v socialistické vládě vykonával funkci ministra hospodářství. Ze strany ale vystoupil a založil si vlastní partaj jménem En Marche (Na pochod), která je pořád levicová, nicméně mnohem více centristická než socialisté.
4) Nejvíce proevropský
Souboj Macrona s Le Penovou byl zároveň střetem o budoucnost Evropské unie, kde Francie patří k nejsilnějším státům. Zatímco Le Penová prosazovala vystoupení země z EU, Macron dával od počátku najevo, že on bude tím nejvíce eurooptimistickým prezidentem v dějinách země. Podporuje ideje co nejhlubší integrace jednotlivých států ve všech ohledech a federalizaci unie, tedy vznik jakéhosi evropského superstátu, kde by jednotlivé členské země měly jen minimální rozhodovací pravomoci. Zároveň se ostře vymezuje proti zemím, které s tímto pojetím evropské politiky nesouhlasí. Státy jako Polsko, Maďarsko nebo i Česko, které nemají a příliš ani nechtějí přijmout euro a tím pádem i přispívat na úhradu řeckého a dalších státních dluhů a staví se odmítavě i k přijímání většího počtu uprchlíků, hodlá Macron tvrdě penalizovat. Pro Čechy tak není jeho zvolení úplně výhrou.
5) Nejvíce prouprchlický
Kromě otázky Evropské unie byla druhým významným tématem francouzských prezidentských voleb otázka postoje k přijímání uprchlíků. Francie totiž patří zemím, do nichž v rámci uprchlické krize proudí nejvíce imigrantů z Blízkého východu a afrických zemí. Macron k nim hodlá zaujmout ještě vstřícnější postoj než německá kancléřka Angela Merkelová. V kampani se vyslovoval pro přijetí co největšího počtu uprchlíků, kteří podle něj představují zdroj kulturního obohacení, ke stejnému přístupu by rád přemluvil i ostatní členské státy EU. Pro Francii tuto otevřenost vůči uprchlíkům považuje Macron za povinnost jakožto omluvu za koloniální minulost země, působení Francie v Alžírsku označil dokonce za zločin proti lidskosti. K hrozbě terorismu ze strany uprchlíků se Macron vyjádřil tak, že ji musíme akceptovat jako součást dnešní doby. Zatímco jeho soupeřka Le Penová chtěla monitorovat rizikové skupiny radikálních islamistů, Macron hodlá tvrdě zakročovat proti jakékoliv diskriminaci muslimů.
O Macronově manželce a jejich vztahu se více dočtete ZDE.