Ono se řekne návštěva. Já vím, že oni to myslí dobře. Že se chtějí zastavit, podívat se, jestli žiju, zadarmo se nažrat a pak odejít. Jenomže pro mě je to obrovská komplikace.
1. Úklid
Nemůžu si pozvat lidi do toho bordelu, co tu neustále doma mám. Mně osobně můj bordel nevadí. Dítě je také spokojené. Za horami špinavého prádla, rozházených hraček a zdemolovaných spotřebičů občas není ani vidět.
Návštěvy jsou ale útlocitné bábovky. Když hnedka ve dveřích šlápne na kousek lega, načež vzápětí uklouzne po fleku z různých tekutin, který tu je s námi už odjakživa, a před koupelnou ho napadne kolonie švábů, s níž tu žijeme ve vzájemné symbióze, tato návštěva nás jistě pomluví.
Před příchodem návštěvy tedy musím chtě nechtě poklidit. Hlavní je se nepředřít a poklidit jen tak naoko. To znamená všechen bordel schovat. Tam většinou nastává problém, neboť postupně ubývá míst, kam se dá nepořádek schovat. Je to z toho důvodu, že ve všech zákoutích a tajných skrýších je ukryt již jiný bordel, který sem byl odkloněn před minulou návštěvou. Tak alespoň vyženu hlodavce z dětského pokoje a špinavé nádobí schovám do trouby.
2. Pohoštění
Návštěva očekává, že dostane najíst a napít. Je to děsná chátra, ta návštěva. Mám tu špajz narvaný přesnídávkami, ale ty návštěvě nevoní. Jsou to snobi. Sunarem je rovněž nenadchnu. Takže to znamená co? To znamená, že se musím štvát s chlebíčkama. Nakrájet chleba a gothaj mi vezme spoustu tolik potřebné energie. Ať se tím návštěva udáví.
Určitě budou ty vyžírkové chtít i pít. Dostanou vodu. Nicméně musím vyndat špinavé skleničky z trouby a ty umýt. Anebo budou chlámat vodu přímo z kohoutku. Taky je neubyde.
3. Dítě
No jo, ale co udělám s dítětem? Nemůžu sem vpustit cizí lidi, když je dítě špinavé, nahaté, neučesané a hryže omítku. Je jak malé cikáně od kolotočářů. Kdyby to návštěva viděla, promptně volá sociálku anebo rovnou veterináře.
Doufám, že má návštěva radost. Musím dítě osprchovat, vykartáčovat, učesat, vyčistit mu zuby, obléknout ho, nakrmit (aby před návštěvou nekňučelo hlady).
Následně ho instruuju, jak se má před návštěvou chovat, znovu ho obléknu, neboť se mladík vysvlékl a musím ho k něčemu přivázat, jelikož by do té doby, než přijde návštěva, udělal znovu děsný bordel. Návštěva může za to, že je mé dítě přivázané k topení. To je podle mě týrání a návštěva by měla být hnána k zodpovědnosti.
4. Já
A co se mnou? Coby zanedbaný otec na mateřské dovolené, který je už ženatý, takže se nemusí snažit, a který se na stupnici 1–10, kdy desítka je šukézní kocour a jednička je „vypadá trochu jako kapybara, ale víc smrdí“, pohybuje někde kolem nuly, nejsem přes den připraven přijímat návštěvy.
To znamená osprchovat se, oholit se, převléci se, najít deodorant (případně ho zajít koupit), použít deodorant a vyčistit si zuby. To jsou větší manévry, než když se se ženou každé čtvrtletí chystáme mít sex.
5. Přehnaná očekávání
Tak nějak jsem vysledoval, že návštěva očekává, že můj tříletý syn bude před ní žonglovat s tenisáky, bude luštit křížovky, přezpívá celý zpěvník Já písnička anebo je dokonce pozdraví. Tak to se přepočítala. Kluk jim tak maximálně oznámí, že je nemá rád, a pak před nima zdrhne do pokojíčku. Když je v dobrém rozmaru, tak návštěvu poprská nebo pokouše.
To mě potom čekají narážky na to, jak mám nevychované dítě, že je to na pováženou, a v dobré víře mi radí, jak ho mám vychovávat. Tak sakriš, všichni vědí, že můj mladej je sígr, tak co jako čekají? Mě vůbec nezajímá, jak byste to malé Satáně vychovávali. Snězte si svoje okoralý chlebíčky s gothajem, napijte se vody z dřezu a můžete se zase dekovat pryč. Akorát jste mi narušili odpoledne a za chvíli dávají na Déčku Noddyho s krizí sexuální identity s jeho malým autíčkem, na kterého se se synem vždycky díváme, tak nám dejte už pokoj.
Jak je vidno, tak mateřská dovolená dělá z lidí rutinéry a asociály.
A TADY máte 14 Murphyho zákonů rodičovství.